Řeka v Troji
Marsha Kocábová
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/474980/bmid_reka-v-troji-a3F-474980.jpg
3
12
12
Netušila, co jí po čtyřicítce připluje do života. Když Elise neví, jak dál, vždycky se vydá k řece. Elise je Američanka. Provdala se do postkomunistické Prahy, vychovala tu dva syny a zapustila kořeny v místech, kde se cítil doma její muž. Po manželově nečekané smrti se Elisin život vylil z břehů stejně Američanka Elise najde u řeky v srdci Evropy nový domov, zároveň však ztratí manžela. Kořeny, které zapustila v postkomunistické Praze, se najednou nezdají tak pevné, jak si myslela. Kde je opravdu doma? Jaké tajemství skrýval její muž? A může si dovolit novou lásku? Mysl i city čtyřicetileté ženy jsou rozbouřené stejně jako její milovaná řeka, která se vylila z břehů a znovu hledá cestu, kudy klidně proudit.... celý text
Přidat komentář
Když čtu ty komentáře pode mnou, musím se usmívat. Myslím, že to, co tady drhne, je hlavně generační posun. V určitém věku totiž člověk daleko více vnímá okolí a přírodu, dokáže dlouhé minuty čumět z okna do zahrady a všímá si věcí, které dříve neviděl. Po přečtení téhle knihy jsem si uvědomila, jak mi podobný styl vyprávění chyběl. Nechci přímou řeč a akční děj. Jak je to povrchní. A že chybí příběh? Jaký omyl! Je jen skrytý, jak nejvíce to jen jde. Mě na téhle knížce nejvíc rušila ta nutná kamufláž. I když ta hlavní byla hodně vtipná. Jinak oceňuji otevřenost autorky, co se týká vlastních pocitů. Popisnost jsem si užívala taky proto, že místo děje trochu znám. Pohled Američanky byl taky zajímavý, lety obroušený kulturní šok. Je jasné, že tahle knížka byla dříve hlavně terapeutická pomůcka, ale to bývá v podobných tématech asi hodně časté. Ráda jsem si knížku přečetla.
Nepochopila jsem, co je to za literární útvar a jakým"přetlakem" autorka trpěla, když to psala.
Bylo to hrozně moc popisné. Prostředí, myšlenky, vzpomínky i samotný přítomný děj…, vše působilo jen jako výčet popisů poskládaných za sebou. Chtělo to víc oživit např. přímou řečí a nějakým dějovým konfliktem, který by se prolínal celou knihou. Takto kniha působí velmi nezáživně a i samotný děj je strašně suchopárný. Knize chybí příběh, jedná se spíše o soubor různých situací, a nakonec i to rádoby překvapení v závěrečné kapitole víceméně jen umocňuje jalovost všeho toho předešlého vyprávění.
S autorkou zkušenosti nemám, ale kniha pro mě byla velkým zklamáním. Příběh mě absolutně nezaujal. Děj nulový, respektivě je upozaděn autorčinými popisy prostředí. Jde poznat, že autorka v daném prostředí pravděpodobně žije nebo ho velmi dobře zná. S takto detailními popisy jsem se totiž dlouho nesetkala. Později mě to už poměrně hodně štvalo a nudilo.
Když si tohle všechno odmyslím, tak děj v knize není skoro žádný. Příběhu chybí něco, co by mě zaujalo, šokovalo, nějaký pořádný zvrat. Když už se autorka pustila do řešení nějakého životního problému, nedotáhla to do konce.
Ani postavy to nezachránily, ty jsou za mě takové nemastné neslané.
Vzhledem k nulovému ději bych toto dílo za klasický roman nepovažovala, jedná se spíše o jakési popisné dílo.
Od autorky jsem před lety četla její autobiografickou prvotinu a připadala mi tenkrát dobrá. Co napsat o téhle knížce, když jí dávám jen 2 hvězdy? Kdybych žila v pražské Troji, možná bych ocenila hrdinčino citové spojení s touto oblastí a místopisné jsou i další části příběhu, ale jinak to bylo čekání na nějaký pořádný děj (navíc mi některé pasáže knihy prostě neseděly). Přitom náznaky zápletky tu jsou, ale asi to mělo jen tak (bohužel, dost nezáživně) plynout.
Řeka v Troji
Elise je 46, je to Američanka, která se provdala ještě za komunismu do Čech, je vdova, bydlí v pražské Troji a právě prožívá vztah, jímž si není moc jistá, a řeší i další životní patálie svých kamarádek. To všechno v příběhu, který bohužel není moc zajímavý, jsou to takové střípky, jež ani nevytvářejí nějaký ucelený, natož silný příběh. Kdyby byla knížka delší, zřejmě bych ji odložila, necelých 200 stran malého formátu jsem sice dočetla, ale pěkný čtenářský zážitek se naneštěstí nedostavil. Mrzí mě, když knížku nemůžu pochválit, ale někdy se zkrátka nedá nic dělat...
P. S. Aspoň obálka je krásná... :-)