Řekni vlkům, že jsem doma
Carol Rifka Brunt
Píše se rok 1987 a June Elbusové je čtrnáct let. Je uzavřená a nedůvěřivá, těžko se jen tak s někým spřátelí, nedokáže vyjít ani se svou starší sestrou. Na celém světě existuje pouze jediný člověk, který jí opravdu rozumí – strýc Finn, uznávaný malíř, její důvěrník a nejlepší kamarád. Jenomže Finn zemře na záhadnou nemoc, jejíž jméno Juneina matka dokáže vyslovit jen šeptem, a dívčin svět se převrátí vzhůru nohama. Román je především příběhem o tom, jak dospět, najít vlastní identitu a vyrovnat se nejen s nejrůznějšími nečekanými situacemi, ale i bolestí a ztrátami, které přináší život. Přečtěte si, co se stane, když se zamilujete do někoho, do koho byste se zamilovat neměli. Pochopíte, že žárlivost a pocity viny dokáží zničit i to nejpevnější přátelství a někdy mají ty nejtragičtější následky.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2014 , JotaOriginální název:
Tell the Wolves I’m Home, 2012
více info...
Přidat komentář
Řekni vlkům, že jsem doma je velmi silný a dojemný příběh, který budete prožívat od první do poslední stránky. Nutí nás přemýšlet jak o životě a o smrti, tak i o předsudcích. Každý by se měl zamyslet nad tím, jestli někomu zbytečně nekřivdí, protože život bychom měli hlavně žít a ne jen přežívat. Jakákoliv nespravedlnost nás zbytečně tíží a kdo ví, kdy nám dohoří naše pomyslná svíčka.
Moc hezká kniha o dospívání a hledání sebe sama. June mi byla blízká svým pocitem, že je jiná, trochu vytržená z reality, věčně s hlavou v oblacích (a v minulosti), stejně jako tím, že se zamilovala do nesprávné osoby. Byla jsem zvědavá na tu "nemoc, o které se nemluví" - vlastně nehrála až tak velkou roli, jak se z anotace zdálo. Taková hodně osobní, možná by se dalo říct až intimní (v tom nesexuálním směru) knížka o přátelství a lásce, která má mnoho podob :) A obálka je perfektní!
Nejsem tak nadšená, i když vím, že také nejsem cílová skupina. Jen bych určitě knihu zkrátila. Příběh to má, i děj, ale neustálé vracení se ke vzpomínkám, to vše nějak rozmělnilo. Mrzí mě to, hrdinka mi byla blízká, její problémy s ostatními členy rodiny jsem docela prožívala a moje sympatie byly na její straně. Ale tak nějak mi nesedlo postupné kamarádění se s těmi dvěma muži a nebylo to dané jejich zaměřením (knihy s touto tématikou čtu ráda). Nevím proč, nějak mě u této knížky scházela představivost a úplné prožití všeho..., asi je to věkem (rozhodně nechci odradit mladší čtenářky od čtení).
Řekni vlkům, že jsem doma, mě zaujalo díky úžasné obálce. O knížce jsem si nic nezjišťovala, takže když jsem jí otevřela, byla pro mě velkým neznámým a ze začátku jsem vůbec nevěděla o co má jít. Každopádně v jednu chvíli jsem zjistila že jí čtu jedním dechem. Knížka je krásně napsaná, moc se mi líbilo že postavy byly 'reálné', nebyly to žádné přikráslené vztahy. Hrozně si mi líbí, že sestry se ač se to nezdálo měly rády a během knihy jsem několikrát hořce litovala toho že nemám staršího sourozence. Celkově se mi hrozně líbili myšlenky June. To jak vnímala lásku, přátelství. Byl to úžasný příběh o ztrátě, myšlenkách a takovém normálně nenormálním životě čtrnáctileté dívky. A přiznejme si že Greta je skvělá. Do této knihy dávám velké naděje a myslím že v blízké době by se mohl někdo ujmout zfilmování
knihu jsem si půjčila díky jejímu názvu a obalu... o čem je, jsem si nezjišťovala, díky tomu jsem si myslela, že se bude jednat o knihu fantasy žánru a nakonec jsem byla velice překvapená co se z toho vyklubalo...kniha je velice poutavě psaná a člověka to i donutí se zamyslet nad tím, jak by se v takové situaci zachoval on sám...jedné co mi vadilo byl nízký věk hlavní hrdinky
Musím se přidat, obávala jsem se, že se jedná pouze o čtení pro "holčičky" a není tomu tak. Zajímavý příběh 14leté dívky, jež si žije ve svém světě a zoufale po něm touží, ale denně ji realita dohání a staví před problémy jež musí řešit.
Velmi dobře pojaté je její vyrovnávání se se ztrátou milované osoby a nahlédnutí pod pokličku problémů celé rodiny. Navíc ke konci knihy jakoby hlavní hrdinka náhle dospěla a její postoj se zklidní a srovná.
Takže 5 a přání aby se vám ostatním četl tenhle příběh stejně dobře :)
Musím přiznat, že ze začátku mi byla hlavni hrdinka June velmi nesympatická. Přišlo mi, že si zakládá na tom, že je jiná. Byla na to vnitřně pyšná a přitom svým chováním byla sobecká. Myslela hlavně na sebe a neuvědomovala si, jak to působí na ostatní lidi. Lepší je si myslet, že mě okolí nechápe než to, abych přemýšlela, zda-li mé chování má důsledky na okolí. Naštěstí June v tomto příběhu dospěla a já si ji za to oblíbila. Prvních 100 stránek se mi četlo pomalu, ale pak se to rozjelo a já jsem knihu přečetla jedním dechem. Velmi nádherný příběh o dospívání, poznávání první trapné lásky a přátelství.
Já jsem už přečetla opravdu hodně knih a tato mi přijde úplně jiná, opravdu mě dost překvapila. Věřím, že někomu se líbit nemusí a bude mu připadat třeba nudná. Ale mě se líbila moc a moc a ještě dlouho po přečtení jsem na ni myslela. Velice ji doporučuji
Velice citlivě napsaný melancholický příběh o několika podobách lásky, o žárlivosti, rodině, o odpuštění a spáse.
Celá kniha se četla velice dobře a doufám, že český překlad nezklame!
Štítky knihy
přátelství homosexualita New York smrt výtvarné umění 80. léta 20. století sourozenci AIDS žárlivost LGBT, queer, LGBT+
Řekni vlkům, že jsem doma je jedna z nejkrásnějších knih, které jsem kdy četla a které nejspíš kdy vůbec budu číst. Na těch čtyř stech stránkách je tolik skutečné lásky, naděje a krátkých příběhů o každém z nás, že máte pocit, že vám ta kniha musí zákonitě explodovat v ruce. Otáčíte stránku za stránkou a víte, že někde tam čekají i vaši vlci..