Řekni vlkům, že jsem doma
Carol Rifka Brunt
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/202018/bmid_rekni-vlkum-ze-jsem-doma-Vke-202018.jpg
4
632
632
Píše se rok 1987 a June Elbusové je čtrnáct let. Je uzavřená a nedůvěřivá, těžko se jen tak s někým spřátelí, nedokáže vyjít ani se svou starší sestrou. Na celém světě existuje pouze jediný člověk, který jí opravdu rozumí – strýc Finn, uznávaný malíř, její důvěrník a nejlepší kamarád. Jenomže Finn zemře na záhadnou nemoc, jejíž jméno Juneina matka dokáže vyslovit jen šeptem, a dívčin svět se převrátí vzhůru nohama. Román je především příběhem o tom, jak dospět, najít vlastní identitu a vyrovnat se nejen s nejrůznějšími nečekanými situacemi, ale i bolestí a ztrátami, které přináší život. Přečtěte si, co se stane, když se zamilujete do někoho, do koho byste se zamilovat neměli. Pochopíte, že žárlivost a pocity viny dokáží zničit i to nejpevnější přátelství a někdy mají ty nejtragičtější následky.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2014 , JotaOriginální název:
Tell the Wolves I’m Home, 2012
více info...
Přidat komentář
Pri tejto knihe som si opäť nejak neprečítala anotáciu, takže som očakávala niečo úplne iné. Niečo neviem, viac prírodné :D. Miesto toho som čítala o dievčati, ktoré bolo aj na môj vkus až príliš zvláštne a do jej zmýšľania som sa nevedela vcítiť. Ale potom ma príbeh úplne vtiahol. Strýko Finn zomiera na AIDS a June je zdrvená a zdá sa jej, že zvyšných členov jej rodiny to až tak nezasiahlo. Že nechápu, ako môže tak veľmi smútiť. A potom prichádza na scénu Toby, ktorý to chápe, ale o ktorom keby jej rodičia vedeli, tak ma prúser. Smútok sa prelína celým príbehom a na mňa to veľmi pôsobilo. Už dlho som nečítala knihu s takou atmosférou. June a Tobyho mi bolo väčšinou veľmi ľúto. Ale nie stále som chápala správaniu postáv. Najväčší problém som mala s Grétou, ktorá sa správala veľmi zvláštne a nemyslím si, že by jej to až tak prechádzalo. A aj keď príčina jej správania sa nakoniec vysvetlí, tak mi to príde ako príliš slabý motív a táto linka mi prišla taká nedoriešená. Menší problém som mala a aj s maminou June, aj keď tam jej správanie bolo pochopiteľnejšie. Ale celkovo sa mi kniha veľmi páčila, smútok postáv ma zasiahol a zakončenie sa mi veľmi páčilo. Aj keď príbeh nie je akčný, plynie pomaličky a veľa sa tam toho nedeje, tak má toho v sebe veľmi veľa - smútok, žiarlivosť, nenávisť, ale aj lásku, toleranciu, odpustenie, vzájomné porozumenie. Myslím, že na tento príbeh tak skoro nezabudnem.
Tak tady u té knihy jsem opravdu na vážkách :D. První půlka mě absolutně nebavila a nevžila jsem se do hlavní postavy June. Neustále jsem se ke knize vracela a četla po částech. Musím však říct, že pak cca v té půlce příběhu mě kniha celkem chytla a konec už se mi četl svižně. Ve finále mě celý příběh zasáhl. Znovu bych si jí už, ale nepřečetla. Za mě 3,5 hvězdy.
Taková ta knížka, kterou když máte popsat, o čem je, můžete říct víc různých věcí. Podle toho, co zrovna vám přišlo nejdůležitější. O složitostech sourozenecké lásky. O žárlivosti. O holce, která byla tak trochu mimoň a měla pocit, že nikam nepatří. O lásce a o AIDS a o tom, že v 80. letech se na AIDS umíralo. O ztrátách a tom smutku, když někdo odejde a vy víte, že už ho nikdy nepotkáte. O vlcích.
Nám, kteří jsme příběh oplakali, budiž útěchou, že dnes už se na AIDS neumírá a to i díky českému výzkumu doktora Holého. Na to můžeme být pyšní.
P.S: Finna i Tobyho bych taky nejradši zabalila do té nejměkčí deky, co najdu.
Zpočátku mě kniha nebavila a říkala jsem si, že to zabalím, ale nakonec jsem to zvládla až do konce. Hlavní hrdinka June byla často na zabití, hlavně po seznámení s Tobym. Greta mě štvala snad ještě víc, ale nakonec holky dostaly rozum a už byly snesitelnější. Konec mě naprosto zničil a Tobyho bych hrozně chtěla obejmout.
June je moje nejlepší imaginární kamarádka!
Knížka je krásná, citlivá a parádně čtivá.
Doporučuju se zamyslet nad všemi zamyšleními June, můj favorit je ten o sexu.
Strašně moc jsem se netěšila až knížku dočtu, měla být o dost delší (toť vzkaz pro autorku️)
Na nic nečekejte a hajde do toho, je to vážně krása
Kniha cílí nejspíš na YA čtenáře, je napsaná čtivé a svižně, jen pro takovou protřelou starou osobu, jako jsem já, moc předvídatelně. Místy jsem se nudila, ale děti (8.-9.třída) to docela hltaly až na jednu, dvě výjimky. Hodnotím tu ale za sebe a vidím to na dvě a půl hvězdy.
Od knihy jsem moc nečekala, ale opravdu mě něčím trošku zasáhla. Nemoc v té době o níž se v knize mluví bylo určitě těžké. Ovlivnění od rodiny, médií a celkového nepochopení bylo šokující.
Dlouho jsem se do knihy nemohl začíst, ale na konci do sebe vše tak nějak zapadlo, takže se mi ve výsledku vlastně velmi líbila. Určitě se k ní časem vrátím.
(SPOILER)
druhá kniha v březnu, která mě rozložila. Těšila jsem se na ní od doby, kdy jsem ji dostala od Ori, ale až takovou nálož a tak těžký příběh jsem nečekala. June je 14 a platonicky miluje svého strýce Finna, který ale umírá na AIDS a zbývá mu pár posledních dní. Každou neděli k němu June s matkou chodí, aby pracoval na portrétu jí, sestry a matky. Když Finn zemře, má June pocit, že její sestra je konečně šťastná a jejich vztah se trošku prohloubí. June se ale seznamuje s Finovým přítelem Tobym, kterého nikdy neviděla a neměla ani tušení, že někdo takový existuje. Přes první odpor, protože jí matka namluvila, že za smrt Finna Toby může, jelikož ho záměrně nakazil se z nich postupem času stávají velmi dobří přátelé a díky němu June poznává spoustu věcí, se kterými se jí Finn nesvěřil. Když obdrží domů obraz, portrét, který Finn maloval, a jež nese název Řekni vlkům, že jsem doma, je jeho cena znalci vyčíslena na 700 tisíc dolarů a je tak uložen v bance. June se rozhodne ho vylepšit a nedlouho poté zjistí, že se k tomuto vylepšení přidala i její sestra.
Jejich vztah byl krásný, když byly malé, ale čím byly starší, tím dál si byly. Po smrti Finna se ale jejich vztah začne zase urovnávat a i Rachel časem pochopí, co pro June Toby znamenal. Nakonec mu odpouští i Finnova sestra, když umírá u nich v obýváku na gauči, kam ho June unesla z nemocnice.
Tahle kniha není lehkým čtením, je o uvědomování si, o odpouštění, o lásce ve všech podobách, o naději, ale i beznaději. A o tom, že každý z nás má jen omezený čas, který bychom měli využít naplno.
Moje hodnocení: 10/10
Plusy: dobré téma; ostrakizace homosexuálů v osmdesátých letech (jsme v New Yorku), povedený vhled do nitra čtrnáctileté, trochu jinaké dívky, vztahy sourozenecké, láska ve všech podobách, včetně té zakázané a platonické, i o tom, jak si lidé nevědomky ubližují a míjejí se, třeba že by chtěli být spolu…
Minusy: na mě moc slzopudné, polopatické a doslovné, vše je řečeno, nic není jen naznačeno… To napovídá, že má být spíš pro náctileté, nicméně já si myslím, že na ně je to moc rozporuplné a neakční, ale možná se mýlím…
Pro mě tři plus.
Přečetla jsem asi před rokem a kniha ve mně pořád zůstává. Určitě se k June vrátím protože se mi ji konečně podařilo sehnat v antiku. A budu s ní chodit, dospívat a naslouchat lidem kteří se vymykají svým chováním, oblečením, laskou a je třeba jim naslouchat a ona byla ta ktera se nebála
Zajímavá kniha o vztahu dvou lidí, jež spojí nehynoucí láska k člověku, který odešel; o sourozeneckých poutech, co se rozpadla jako domeček z karet, anebo ne? Reflektují se zde různé druhy lásky, a to je taky ten nejsilnější pocit, co ve mně po přečtení zůstal. Nějaké téma LGBT a AIDS visí ve vzduchu, ale tento příběh by se mohl stát komukoliv a fungoval by i v jiném schématu. Proč tedy jen 4*, respektive ***1/2? Může za to moje nedostatečná sympatie k hlavní postavě. Nedokázala jsem se s tou slečnou moc sžít, daleko zajímavější mi přišli lidé kolem ní. Greta, Toby, Danni, ti všichni ve mně vzbudili nějaké emoce. June bohužel ne.
Autorce se podařilo na relativně jednoduchém a krátkém okamžiku popsat, jak lidé skutečně vnímají jednání jednoho jedním způsobem, přičemž ta druhá osoba má vidí své jednání ve zcela jiném světle. Hvězdičku ubírám za to, že jsem se trochu hůže začítala a někde ve třičtvrtině jsem se malinko vytrácela myšlenkami, tedy nebyla jsem tím tak nějak vtáhnutá. Celý příběh pouze tak nějak plynul kolem mě, aniž by se mě nějak blíže dotknutl. Určitě hezky zpracované vzájemné vztahy v rodině. Na mě to tedy mělo trošku moc happyendový konec.
Knihu jsem četla na doporučení a čekala jsem asi tedy něco jiného. Trvalo mi dlouho, než jsem se začetla a tak nějak pochopila, o čem asi tak kniha je. Vůbec mi tedy nepřišlo, že je June teprve 14let a že je to v roce 1987. Nejvíc jsem si oblíbila Tobyho a na konci uronila slzu.
Emotivni kniha o tom, jak kazdy ma svuj uhel pohledu, ktery vytvorila jeho dosavadni zivotni cesta. O lasce, zivote, krivdach a spravedlnosti.
Hlavni hrdinka je na 14 let velmi vyspela a v prubehu knihy se ukazuje, ze je zralejsi nez mnoho dospelych. Text plyne na zvlastni sentimentalni vlne, ktera je idealni pro podzimni chmury. Zasmejete se, poplacete... ale cetby litovat nebudete.
Zajímavá cesta s June za pochopením světa, kde vše není zdaleka tak jednoduché, jak by se ze začátku zdálo. Je to příběh o hledání cesty k lidem kolem sebe, o cestě od slov k dialogu s druhými. Žádná z postav není zrovna vzorem dokonalosti, všichni dělají plno chyb, ale kniha ukazuje, že i z nich může vyrůst něco dobrého. A také je to příběh o loučení s dětstvím, který se paní spisovatelce moc povedl.
Děj vypráví čtrnáctiletá introvertní June. Popisuje vztah k zemřelému strýci a jeho partnerovi, vztah ke starší sestře, pochybování o sobě a únik do světa fantazie. Jemný příběh vyvolávající emoce.
Řekni vlkům, že jsem doma
Moje srdcovka, tahle kniha se ke mne dostala přesně ve chvíli kdy jsem jí moc potřebovala. Milá, dojemná, dramatická, hřejivá, taková zvláštně jiná… prostě má u mne speciální místo.