Řekni vlkům, že jsem doma
Carol Rifka Brunt
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/220475/rekni-vlkum-ze-jsem-doma-gOD-220475.jpg
4
632
632
Mimořádný literární debut, působivý příběh o smutku a dvou osamělých lidech, kteří znovu objeví lásku i radost ze života. Pouhou shodou náhod se stanou blízkými přáteli, aby posléze zjistili, že člověk někdy neví, koho ztratil, dokud ho „nenajde“. Píše se rok 1987 a June Elbusová má čtrnáct let. Je uzavřená a nedůvěřivá, těžko se jen tak s někým spřátelí, nedokáže vyjít ani se svou starší sestrou. Na celém světě existuje pouze jediný člověk, který jí opravdu rozumí - strýc Finn, uznávaný malíř, její důvěrník a nejlepší kamarád. Jenomže Finn zemře na záhadnou nemoc, jejíž jméno Juneina matka dokáže vyslovit jen šeptem, a dívčin svět se převrátí vzhůru nohama. Román je především příběhem o tom, jak dospět, najít vlastní identitu a vyrovnat se nejen s nejrůznějšími nečekanými situacemi, ale i bolestí a ztrátami, které přináší život. Přečtěte si, co se stane, když se zamilujete do někoho, do koho byste se zamilovat neměli. Pochopíte, že žárlivost a pocity viny dokáží zničit i to nejpevnější přátelství a někdy mají ty nejtragičtější následky.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2014
,
Jota
Originální název:
Tell the Wolves I’m Home, 2012
více info...
Přidat komentář
Neuvěřitelně působivý a krásný příběh. Poté, co jsem přivykla autorčině způsobu vyjadřování, jsem knihu četla s ohromnou radostí i smutkem nad příběhem hlavní hrdinky.
V June jsem se téměř okamžitě našla a díky tomu pro mě bylo čtení této knihy jako rozmluvila s někým, kdo je mi v určitých směrem velmi blízký. Rozhodně jsem schopna June nazvat jednou ze svých nejoblíbenějších literárních hlavních hrdinek.
Na někoho, kdo knihu dosud nečetl, může možná působit jako kniha o zamilovanosti jedné 14ti leté dívky, nicméně po přečtení této knihy si uvědomíte, jak byly vaše počáteční domněnky mylné.
Je to příběh o lásce, o hledání smyslu bytí, o touze po porozumění a o ,,vlcích nejtemnějšího lesa srdcí".
Už dlouho mě žádná kniha do sebe takhle nepohltila.
Lehce melancholický příběh o hlubokých, bolestných láskách /žádná červená knihovna/ strachu, žárlivosti a na konec usmíření. Kniha je napsaná jednoduše a poutavě. Velmi zajímavý příběh, líbil se mi a doporučuji si přečíst.
Opravdu velmi dlouho se mi nestalo, že bych na konci knihy brečela jako malé dítě, zalykala se a stírala si slzy, aby si někdo nemyslel, že se mi něco stalo. Nebo vlastně stalo, ztratila jsem lásku, a to hned dvakrát. Ano, opravdu se ze mě během čtení stala čtrnáctiletá neobyčejná dívenka, která má moudrosti a citu na rozdávání, i když její pravé já málokdo vidí (a chce vidět).
"Přála jsem si, aby ho nespálili, ale uložili do země, protože pak bych si mohla sundat rukavice, zabořit dlaně do hlíny a vědět, že tam někde je. Že přes všechny ty molekuly zmrzlé hlíny stále existuje nějaké spojení." ...
Strejda Finn umřel a June z toho chytá v žitě. Ehm. A o tom to je. Zhruba.
Totiž malá June měla strýčka opravdu moc ráda, a protože je to "zvláštní" děvče, hodně to prožívá. Vůbec všechno dost prožívá. Ale nic proti tomu. Kupodivu jsem se i jako mužský čtenář úplně jiné věkové kategorie začal časem (teda po dost dlouhé době) docela chytat a začalo mě zajímat, jak to celé skončí.
Je to sice Velká kniha sebelítosti, avšak kdo tomu nešvaru občas nepodlehne, ať první hodí knihou. V mém případě e-knihou, takže nehážu, nechci si mj. rozbít telefon. Kdyby to autorka napsala opravdu někdy v osmdesátých letech, mohla se kniha stát biblí mladých gotiček - takhle je to lehce nadprůměrný příběh, hodně slušně napsaný, ale už dávno ne objevný, který svou "niterností" ohromí leda "zvláštní" puberťačky a pár beznadějných romant[y](če)k(ů).
Teda... četl to vůbec nějakej chlap?
Nalákána recenzemi a hodnocením na Databázi knih očekávala jsem „tak silný příběh, který dokáže vymyslet už jen málokdo“. Já však četla příběh nasáklý tolika možnými srdcebolnými i jinými emocemi, že na mě jejich množství bylo až příliš. Kniha mě tedy nedokázala zasáhnout tak, jak autorka plánovala.
Moc se mi kniha líbila. Jedná se o velice čtivý román plný neznámých, zakázaných emocí, plný lásky a hledání sám sebe. Občas na mě těch emocí bylo už zbytečně moc, ale i tak se mi kniha líbila.
Příběh, který chytne za srdce. Jedna z nejkrásnějších knih, co jsem kdy četla. 5 hvězdiček je na tuhle knihu moc málo.
Super... nemám co dodat. Sice jsem ji zatím nedočetla, ale za měsíc se k ní ráda vrátím
Čtivý román z pohledu puberťačky. Ten pohled pubeťačky mě občas štval, ale to bude tím, že už od puberty mám daleko :). Jinak se mi to ale líbilo moc.
Nemohu říct, že by mne kniha úplně emocionálně odrovnala, ale rozhodně jde o velmi čtivý román s velmi zvláštním příběhem. Přes všechny těžkosti, které se v knize odehrávají zůstává hlavním motivem dospívání protagonistky a její přerod z dítěte chráněného snovou realitou v mladou ženu chápající skutečný svět. Zasazení děje do 80. let je v poslední době poměrně populární a i zde autorka zvolila velmi dobře. Menší informovanost obyvatelstva nejen o nemoci AIDS, ale i absence moderních komunikačních technologií přidávají románu z pohledu čtenáře 21. století na atraktivitě. Kolikrát mi při čtení blesklo hlavou "kdyby tak měli internet/ mobil". Je pravda, že příběh je tak nacpán vztahy mezi všemi postavami, že jen velmi málo uvěřitelný, ale o to se autorka snad ani nepokoušela. Jeho poselství tkví v něčem jiném.
Příběh nabitý emocemi, které mě ale nezvládly zasáhnout v plné míře. Lámu si hlavu, čím to? Těch srdcebolných vztahů bylo asi příliš. June a Finn, June a Toby, June a Gréta, Toby a Finn, matka a Finn ... a já s nimi balancovala na hranici uvěřitelnosti. Škoda.
Řekni vlkum, že jsme doma bola jedna nádherná kniha, ktorá ostáva v mojej hlave aj po jej dočítaní a s istotou viem, že si ju ešte niekedy prečítam. Nevedela som presne o čom kniha bude, najprv som si myslela, že sa ponesie v duchu Lolity ale nebolo to tak. Autorka nádherne a citlivo opisuje postavy a ich charakter, nádherné postavy,ktoré som si postupne neskutočne obľúbila. Do Finna som sa zaľúbila aj ja, Tobyho som sa snažila pochopiť a potom chrániť, na Grétu som sa často hnevala a June som strašne držala palce aby v tých vzťahoch ostala "svoja" čo sa jej podľa mňa podarilo.
V príbehu je zachytených toľko tém, toľko motívov, toľko vzťahov a toľko ľudských osudov.... v podstate ani neviem presne opísať čo vo mne zanechala ale tak klišoidne napíšem, že mi pohladila dušu.
Prostě nádherné a omračující.
Tak strašně moc bych k tomu něco chtěla napsat, ale nejde to.
Celý příběh mluví sám za sebe.
Dokonalý styl vyprávění a úžasné postavy se spoustou chyb.
Kolik je druhů lásky? Jak je možné, že jsme schopni vlastně z lásky ztratit jeden druhého, opustit to, co jsme měli rádi? Proč mnohdy neslyšíme druhé, když volají o pomoc ?
Včera jsem tu úžasnou knihu dočetla, ale stále v ní listuji a znovu si čtu některé pasáže.
Doporučuji všem.
Knihu jsem přečetla jedním dechem .. a to se mi stává málo kdy.. Ani nemám slova na to, jak bych mohla popsat, jak dobrá kniha to je !! :)
Ale co když skončíte se špatným druhem lásky? Co když náhodou skončíte s tou druhou láskou - co když někoho milujete a je to opravdu hrozné a nepatřičné a vy to nemůžete říct jediné živé duši na světě? Když milujete tak, že tu lásku musíte ukrýt co nejhlouběji, až vám ze srdce zbyde jen jakási černá díra? Když milujete tak, že snažíte tu zakázanou lásku zatalčit, kam to jen jde, protože doufáte, že se třeba sama od sebe udusí, ale ono se to nikdy nestane? A místo toho ještě narůstá, nafukuje se a časem je tak obrovská, že zabírá každé místo ve vás, až se jednoho dne stane vámi. Vy jste ona. Až vás všechno, co kdykoli uvidíte nebo si pomyslíte, zavede vždycky k té jediné osobě. Osobě, kterou byste v žádném případě tímto způsobem milovat neměli.
Můj nejoblíbenější úryvek z knihy! Tato kniha si zaslouží nejvyšší hodnocení. Ne, není to pubertální kniha, protože June řeší problémy, které neřeší mnozí dospělí. Zakázaná láska, která nemůže být opětovaná, rodinné tajemství, komplikovaný vztah se sestrou. Mimochodem na konci knihy poznáte, jaká ta protivná Gréta vlastně v jádru je...
Potřebuju tu šestou hvězdu. A možná i sedmou a osmou. Rok 1987 a čtrnáctiletá June jako vypravěčka příběhu jedné naprosto obyčejné americké rodiny. A taky příběhu o starých (skoro)křivdách, nevhodných láskách a sestrách, které si málem nestačí říct to důležité.
"Opravdu jsem se podivovala, proč lidi pořád dělají něco, co se jim očividně moc nelíbí. Jako by život byl tunel, co se neustále zužuje. Když se člověk narodí, je ten tunel obrovský. Můžete se stát čímkoli. A pak, v podstatě okamžitě, jak se narodíte, je ten tunel najednou o polovinu užší. Jste chlapec a je tím pádem jisté, že se nestanete matkou, a pravděpodobné, že z vás nebude manikérka...
A pak začnete růst a všechno, co uděláte, ten tunel postupně zužuje...Tak to prostě je. Rok za rokem... a jste v pasti... Došlo mi, že v den, kdy umřete, je ten tunel tak úzký, že když se do něj nasoukáte i s těmi všemi dávno promarněnými možnostmi, skončíte úplně rozmačkaný.
...
A pak mě napadlo: Nestačilo by, kdyby si člověk jenom uvědomil, že jednoho dne umře, že nic z toho všeho kolem nebude trvat věčně? Nestačilo by to?"
Štítky knihy
přátelství homosexualita New York smrt výtvarné umění 80. léta 20. století sourozenci AIDS žárlivost LGBT, queer, LGBT+
Je úžasné, kolik emocí v této knize je. Jde o příběh plný smutku, lásky, touze po porozumění a naděje. Příběh o tom, jak se vyrovnat se smrtí blízkého člověka, o přátelství, samotě a myšlenkách ukrytých v obraze a o tom, že lidé, které milujeme, nás vzájemně spojují. I když samota může být občas žádoucí, bolest a smutek se lépe překonává ve dvou.
Až po hlubším zamyšlení zjistíte, co všechno autorka do knihy ukryla. Rozhodně knihu doporučuji.