Řekni vlkům, že jsem doma
Carol Rifka Brunt
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/220475/rekni-vlkum-ze-jsem-doma-gOD-220475.jpg
4
632
632
Mimořádný literární debut, působivý příběh o smutku a dvou osamělých lidech, kteří znovu objeví lásku i radost ze života. Pouhou shodou náhod se stanou blízkými přáteli, aby posléze zjistili, že člověk někdy neví, koho ztratil, dokud ho „nenajde“. Píše se rok 1987 a June Elbusová má čtrnáct let. Je uzavřená a nedůvěřivá, těžko se jen tak s někým spřátelí, nedokáže vyjít ani se svou starší sestrou. Na celém světě existuje pouze jediný člověk, který jí opravdu rozumí - strýc Finn, uznávaný malíř, její důvěrník a nejlepší kamarád. Jenomže Finn zemře na záhadnou nemoc, jejíž jméno Juneina matka dokáže vyslovit jen šeptem, a dívčin svět se převrátí vzhůru nohama. Román je především příběhem o tom, jak dospět, najít vlastní identitu a vyrovnat se nejen s nejrůznějšími nečekanými situacemi, ale i bolestí a ztrátami, které přináší život. Přečtěte si, co se stane, když se zamilujete do někoho, do koho byste se zamilovat neměli. Pochopíte, že žárlivost a pocity viny dokáží zničit i to nejpevnější přátelství a někdy mají ty nejtragičtější následky.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2014
,
Jota
Originální název:
Tell the Wolves I’m Home, 2012
více info...
Přidat komentář
Za mě to byl opravdu po dlouhé době výborný román, výborně a poutavě psaný, bez jakéhokoli násili, spíš kolik nás může potkat podob lásky, a jak lidi lehce odsuzují, aniž se prvně podívají na sebe.
Zajímavá knížka, zaujala mě i v "době nadpřirozena" - máme spousty knih o budoucnosti, knih o upírech... I o minulosti. V této knize nejde o senzaci, nejde o to "young adult". Myslím, že šlo o to, dívat se na svět takový, jaký je tady a teď. Neřekla bych, že je to psychologická kniha apod., ale stejně jako Hvězdy nám nepřály(John Green) mne donutila k zamyšlení. A to dokáže mmálokterá knížka.
Jenom, zhruba po půlce mi čtení (nepřestalo bavit, ale )šlo to tak nějak pomaleji(karamel). I přesto kniha byla skvělá. SIlný příběh a skvělý styl psaní.
Nejlepší kniha co jsem kdy četla! Silný příběh, při kterém se na žádné straně nenudíte. Autorka se velice vyznamenala. Je o dvou lidech (dítěti June a dospělém muži Tobym), které spojuje smrt jejich nejbližšího člověka.
Příběh zajímavý, ale moc mi nesedly hlavní postavy a hlavně na mě v knize bylo příliš sentimentu a melancholie.
Tahle knížka se nedá popsat, možná si ani nějaké popisy nezasloží, protože každému zahraje na jinou vnitřní strunu a každého se dotkne někde jinde. Nicméně musím souhlasit, že je zváštní, nezapomenutelná, krásná a podněcující fantazii. Už na prvních několika stranách jsem si k ní vytvořila vztah a zamotala jsem se do všech těch tónů a barev a až do konce jsem v nich po špičkách tančila a měla jsem z toho všeho neskutečnou radost.
Velmi pěkný román u kterého se zamyslíte nad významem slova láska.
Je to citlivý příběh, plný naděje, tajemství ale hlavně té lásky.
Velmi zvláštní kniha pro někoho možná nudná ale mně se celkem líbila.Je to zajímavá sonda do duše mladé dívky,jak se vyrovnává se smrtí strýce i s dalšími situacemi které život přináší. Kniha se mi četla dobře je psaná čtivou formou, a ač její téma není zrovna veselé, je to hezká milá kniha,která stojí za přečtení.
Taky se Vám tak moc bude stýskat po Tobym?
-,,On byl naše první láska, June.Nás obou."
Líbilo se mi to nebo se příběh jen ocitl v ten správný čas v té správné melancholické mysli... chvíli jsem nemohla vystát June, pak Tobyho, pak Gretu, pak mámu, tátu a zase June...ale... zhruba v půlce mi něco spadlo do oka, pak do druhého a už jsem se vezla... i když je pravda, že ke konci jsem měla chuť celou knížku pověsit za stránky do průvanu... jaký vztek mnou cloumal...
Vyprávěno s citem, láskou a péčí všem poraněným a bolavým duším, které vzpomínají... takže ano, mé melancholické já zaplesalo...
Nádherná citlivá kniha . Někdo tu psal, že je spíš pro mladší ctenarky, no je mi 30 a přesto mě okouzlila! Vtahla mě do děje od pravní strany a nemohla jsem se odtrhnout. To nejlepší na ní jsou vztahy - dokonale vykreslení postav, všemu jsem věřila, cítila s nimi se všemi, jako bych byla součástí příběhu. Doporučuju všemi deseti, nechte se okouzlit a dojmout :-)
Opravdu nemám slov. Naprosto úžasná kniha, na kterou jen tak nezapomenu. Nasála jsem z ní tolik různých rozporuplných dojmů a nějak nevím co s nimi.
(Taky jste si naprosto zamilovali Tobyho?)
K Junie jsem měla taky velmi blízko, i když občas se chovala ... hloupě. Ale v jejím věku? Kdo se tak nechoval, že? :)
Velmi mě zde zaujalo téma AIDS. Kolik bezpráví se kolem něj vyskytuje.
Celkově v tomto příběhu autorka zpracovala mnoho témat a se všemi si poradila bravurně.
/Nechci spoilerovat, ale jsem jediná komu se nelíbilo, co na konci knihy provedli s obrazem?/
Řekni vlkům, že jsem doma se zajisté řadí mezi TOP knihy!! Mám chuť jí číst ihned znova a zároveň se bojím jí ještě někdy otevřít. Nevím, jestli bych ten nápor emocí znova rozdýchala. :) 5*! Moc doporučuji!
Pro mě opravdu nezapomenutelná kniha řešící mezilidské vztahy v několika rovinách, které autorka mistrně zakomponovala do sebe navzájem...
Originální příběh, který odráží úskalí vztahů mezi sourozenci, mezi rodiči a dětmi, mezi dospívajícím a okolním konformním světem, resp. tím jak do něj člověk nezapadá, mezi milujícím a milovaným... Až potud se jedná o látku, kterou řeší každý román pro dospívající dívky.
"Řekni vlkům, že jsem doma" však v sobě nese mnohem více. Popisuje vnitřní svět dívky, která se vypořádává s otázkami, které neřešil leckterý dospělý člověk:
Jaké to je vyrovnat se se smrtí blízkého člověka? Se smrtí někoho, koho by člověk vůbec milovat neměl, protože ostatní svět by tuto lásku odsoudil a nepochopil? Se smrtí lidí trpícími nemocí, která tehdejší společnosti nahání až panický strach?
S "malou" June bude jistě sympatizovat leckterý introvert, který nemá mnoho přátel, leckterý samotářský Krokodýl, který na okolí působí podivínsky :), lidi, kteří vědí jaké to je milovat toho nesprávného člověka a kteří se se smrtí už někdy v životě museli vypořádat... za mě pět hvězd...
Silný a dojemný příběh, krásná kniha :-) Během čtení jsem pořád nevěděla, co si o knížce mám myslet. Nebylo to o pohlcení, neuvěřitelném napětí a nemožnosti se odtrhnout, ale spíše o zalíbení, čtení s úsměvem a pochopením pro naprosto lidský a ryzí příběh. Mě osobně nejvíce zaujal pohled na sesterský vztah a jeho vývoj, nějak jsem se v něm našla. :-)
"A tak jsme portrét pověsili znovu nad krb. Zpátky tam, kam patřil. Zpočátku jsme na něj všichni koukali, kdykoli jsme prošli kolem něj, ale postupně splynul se zbytkem našeho domu. S našimi životy."
Neuvěřitelně silný příběh o tom, že často nevíme, koho máme a jak moc ho milujeme, dokud ho neztratíme. O tom, že vše jednou zevšední, ale na některé věci se nikdy nezapomíná. O tom, jak těžké může být někoho moc milovat. A o tom, kolik to s sebou často přináší problémů.
"Jsem zlodějka minut. Ukradla jsem je Tobymu a ukradla jsem je i sobě."
Původně jsem neměla v úmyslu knížku komentovat, snad proto, že tenhle žánr není tak úplně můj šálek kávy. Obálka knížky a kladné ohlasy tady v databázi byly lákavé, že jsem neodolala. Knížka je opravdu dojemná a napsaná pěkným jazykem, prostě z tohoto pohledu: radost číst. Děj je neotřelý, zajímavý pohled na svět očima 14 leté slečny, občas trošku napětí a nečekaných odhalení. Z druhé strany, knížka mohla mít o pár desítek stran méně. Hlavní hrdinka mi připadala nezajímavá, nezískala si mé sympatie. Vlastně si je u mě nezískala ani jedna z postav. Knížku nezatracuji. Určitě bude více těch čtenářů, kteří budou knížkou nadšeni než těch zklamaných. Pěkné počtení.
Jak zacit hodnotit tuto knihu ? Bez uvazovani jsem udelila 5 hvezdicek a tajne pridavam jednu navic. Silny pribeh, tezko hledam slova. Jedno vsak vim urcite, ze na tuhle knihu se zapomenout neda.