Rekviem sami sobě
Ludmila Vrkočová
Hudba v Terezíně 1941 - 1945. Účastníci, skladby, vystoupení, zpěvníky. Zpovědi dvou desítek hudebníků židovského původu autorka knihy poskládala tak, že nepostrádají logickou ani chronologickou návaznost a mají velkou výpovědní hodnotu. Je zde detailně popsán hudební život v nelidských podmínkách, kde díky síle ducha, víře a naději vznikala i díla nevšední umělecké hodnoty. Kniha je opatřena seznamem aktivních účastníků tamějšího hudebního života, seznamem skladeb komponovaných a uvedených v terezínském ghettu, bibliografií a nechybí ani ukázky z tvorby a některých dochovaných dokumentů. Doslov v anglickém a německém jazyce.... celý text
Přidat komentář
Štítky knihy
hudba Terezín židovská ghetta opery a operety
Bravurně sestavené a neuvěřitelně vypilované střípkovité vyprávění, jež musí dojmout každého citlivého čtenáře. // Vhodné jak pro znalce, tak zájemce o toto téma. // Zvlášť kladně oceňuji autorčinu snahu zachovat originální znění vzpomínek, nepřevypravovat je a čtenáři nedovysvětlovat. O to větší sílu mají. Napsala bych dokonce, že jde o unikátní koncentrát vzpomínek, o dílo svým způsobem jinými knihami nenahraditelné a s jinými knihami nesrovnatelné. // Dávám maximální počet hvězd.
------------------------------------------------------------------
ÚRYVEK:
(...) Psal se zase nějaký den, tehdy už roku 1944. Zkoušeli jsme s Rafíkem koncert, když pomalu zavrzaly sklepní dveře, mezi nimi napřed usměvavá Haasova hlava, pak proklouzne postava a zastaví se u dveří s rukou za zády. Pomalu dovře dveře a jde s úsměvem a po špičkách k harmoniu, tam položí notové papíry a říká: ,,Tak tady to je a odpusťte, Bermane, že to trvalo tak dlouho." Všichni jsme Haase objímali, pak jsme se objímali, pak jsme se sesedli u harmonia a dělali jsme písním porotu. A potom jsme šli na oslavu do kavárny, kde jsme si přiťukli meltou. Sladkou. (...)