Řeky Londýna
Ben Aaronovitch
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/305946/bmid_reky-londyna-cHX-305946.png
3
1263
1263
Řeky Londýna (Peter Grant) série
< 1. díl >
Jmenuji se Peter Grant. Ještě nedávno jsem byl obyčejný četnický zelenáč v řadách londýnské Metropolitní policie. Jedné noci jsem se ale při vyšetřování jisté vraždy pokusil získat svědeckou výpověď od muže, který byl sice mrtvý, ale jinak znepokojivě výřečný, což mi zajistilo pozornost vrchního inspektora Nightingalea, posledního čaroděje Anglie. A právě tehdy začal můj příběh. Nyní jsem policejní detektiv a čarodějův učeň, první učedník za padesát let, a můj svět už není zdaleka tak jednoduchý, jak býval.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno:
2015
,
Argo
Originální název:
Rivers of London, 2011
více info...
Přidat komentář
Když jsem tuhle knihu četla poprvé, líbila se mi a říkala jsem si, že si určitě přečtu další díly. Ovšem než jsem se k tomu dostala, uplynulo bezmála pět let a já jsem při čtení dalšího dílu nutně narazila na limity své paměti, což v případě knižní série, jejíž jednotlivé díly sice tvoří samostatné příběhy, ale zároveň jsou všechny navájem provázané, čtení trochu komplikovalo. Takže po dočtení druhého dílu jsem si musela ten první zopakovat, aby do sebe všechno zapadlo. A všem, kdo se rozhodnou v této sérii pokračovat, rozhodně doporučuji s tím neotálet. Je tu příliš mnoho postav a příliš mnoho událostí, na které autor v dalších dílech plynule navazuje, aniž by se obtěžoval připomenout děj předchozích dílů, protože jeho čtenáři přece nejsou žádní blbečci, aby je urážel nějakým opakováním. :o)
Kdybych chtěla být šťoura, našla bych několik nelogičností a slabých míst. Ale proč? Raději přijímám příběh takový, jaký je. Vždyť je to přece pohádka pro dospělé a v té je dovoleno ledacos. Nicméně díky tomu, že tento komentář píšu až po přečtení následujícho dílu, mohu potvrdit, že kvalita má stoupající tendenci a další díl je o chlup lepší. Takže pokud se vám první díl líbil, směle do druhého, nebudete zklamáni. :o)
Po přečtení jsem měla z knihy nemastný neslany dojem. Tak průměr. Ale po načtení dalších dílů se mi první díl rozlezel v hlavě. Tahle série se hodnoti pro mne obtížně, jelikož jednotlivé díly vytrzene z kontextu jsou ryzi průměr. Ale dohromady tvoří pečlivě vypracovaný a provázany svět plný milého humoru a dobrodružství. Až na poslední stanici jsou jednotlivé tituly na sobě hodně závislé. Právě čtu poslední díl série a musím říct, klobouk dolů.
Kniha je místy zábavná ale je někdy až zdlouhavá, psaná tak že musíte mít zrovna náladu na její typ humoru jinak se moc nepobavíte. Děj se odehrává v Londýně a můžu za sebe říci že popis jednotlivých ulic a míst zní opravdu věrohodně je to takový vymyšlený svět vmáčknutý do reality. Hlavně je zde docela podrobně rozepsána policejní činnost místy velmi zlehčeně. Je to takové lehké fantasy do kterého autor přidal hodně popisů a vyprávění z reality. Takže když si odpustíte že vyšetřují duchy upíry a bůh ví co ještě a že je vyšetřovatel kouzelník je to vlastně takové zábavné Krimi.
“Od okamžiku, kdy lidstvo přestalo bezcílně bloumat a začalo si pěstovat vlastní potraviny, vyvíjí se společnost ke stále větší komplexnosti. Jakmile jsme přestali spát se svými bratranci a sestřenicemi a postavili jsme zdi, chrámy a několik slušných nočních klubů, nabyla společnost takové složitosti, že ji žádný člověk není schopný uchopit vcelku, a tak se zrodila byrokracie.”
Tak já nevím. Tato kniha má většinu potřebných ingrediencí, abych si četbu užila: úsměvně sarkastický styl, sympatického hrdinu i zajímavé vedlejší charaktery, mraky dobrých postřehů, živoucí prostředí, obstojnou atmosféru, zábavnou magii, stále se něco děje... a přesto jsem se do “Řek Londýna” nedokázala plně ponořit. Oběti nadpřirozených masakrů mi byly šumák, klaďasům jsem držela palce jen vlažně, padouchovi jsem nějak nerozuměla a docela mi hnulo žlučí, když autor začal “nenápadně” vnucovat ten jediný správný světonázor, zatímco konzervativní zastánce starých pořádků šmahem deklasoval na xenofobní lůzu.
Mé dojmy pobublávají těsně pod hladinou 70%, ale při vhodnějším duševním rozpoložení mohly došplouchnout nejméně na 75%. Zřejmě si počkám na patřičnou náladu a zkusím i další díl, ačkoliv mám utkvělý pocit, že série nejvíce řekne obyvatelům Londýna, zatímco my ostatní vždy budeme v daném světě cizinci.
Molly je skvělá.Děj se rozehrával vláčně,ale pak se konečně hnulo.Zajímavé pojetí policie a duchové.Velice povedené.
Naprosto promrhaný potenciál. Zajímavý nápad a postavy, dost dobře zvládnutá atmosféra Londýna a často vtipné průpovídky či glosování situace. Ale o čem to vlastně bylo? Fakt bych ráda slyšela, jak mi to někdo srozumitelně vysvětlí a bude to dávat smysl. Protože mně to smysl nedávalo. Pan Punch, nějaký herec, duchové, do toho upíři zlikvidovaní bombou, do toho rodina personifikovaných londýnských řek (proč vlastně? asi že se knížka podle toho jmenuje), do toho Armáda kostlivců; po upířím kousnutí začne konstábl putovat světem duchů do minulosti... prostě jeden velký nesmyslný guláš. Velké finále už bylo úplně divné a smysl nedávající. Když autor něco napíše, musíte to tak brát a rozhodně je špatný nápad klást si otázky typu proč. Hlavní postava je potenciální čaroděj (asi teda, těžko říct) a je asi děsně chytrý, protože i když trochu ňouma a do světa magie teprve zčerstva nakouknul, nakonec mu vždycky všechno dojde a se vším si poradí. Naopak jeho nadřízený a učitel Nightingale, opravdický letitý čaroděj, který by měl oslňovat vším možným, nedělá skoro nic, většinou jen sedí v křesle a čte si. Pak ho postřelí a on v podstatě z děje zmizí; v knížce je tak celkově víceméně zbytečný, což je škoda, já očekávala výraznou charismatickou postavu.
Knize navíc škodí i styl a jazyk psaní, těžko říct, do jaké míry je to dáno jen originálem a do jaké i překladem. Ten totiž občas zahapruje, jako třeba když je zaměněna ruka za hlavu (ale to mohlo být už v anglické předloze, head/hand je podobné), nebo když někdo z auta "vysedá" (jako jo, ne že by to nedávalo smysl, ale z auta se prostě vystupuje, nevysedá – "vysedněte si s rukama nad hlavou..."?), nebo třeba stylistická neobratnost "stál v jedné ruce s hrnkem čaje". To jsou prostě věci, které mě při čtení zarazí a zarážet se při čtení není nikdy dobré. Plno vět je navíc obsahově poněkud nejasných a komplikovaných, takže nejednou jsem je musela číst opakovaně a ani potom jsem z nich nebyla moudrá.
Zkrátka jak psali už jiní, do čtení jsem se musela nutit, rozhodně to nešlo jak po másle. No a když k tomu připočítám onen svrchu zmíněný logicky nespojitý mišmaš, tak druhý díl už zkoušet ani nechci. Škoda, ze začátku to vypadalo hodně nadějně.
Než jsem knihu začala číst, bála jsem se přirovnání k HP, kterého mám moc rada. Přirovnání je podle mě úplně zbytečné, naštěstí, a nemá s HP krom Londýna a magie nic společného. Je to příběh sám o sobě a používání magie vychází z jiného základu. Příběh mě moc bavil, držel mě v napětí, vtipné hlášky odlehčovaly vážné situace a postavy mi byly sympatické. Těším se na druhy díl :)
Takhle by vypadali kouzla v jednadvacátým století.
Peter Grant je normální policista, který se jen občas zasekne u čtení informační desky na kostele (soše, domě...) místo aby pomohl kolegyni s výtržníky. Pak ale uvidí ducha a najednou jeho roztěkanost dává smysl.
Řeky Londýna jsou skvělou Městskou fantasy, která nám předkládá dospělého hrdinu, který se stane učedníkem čaroděje policisty. Spolu s ním objevujeme jak magie funguje, a co všechno za havěť (někdy bohy) žije v Londýně. A mě to neskutečně bavilo.
Pravda, někdy jsem se ztrácela v Peterových myšlenkových pochodech a některá jeho přirovnání magie k technologii mě ještě víc zmátla. Taky by se šikla mapka města. Protože autor hodně popisuje reálie Londýna a byť jsem v Londýně byla, tak jsem z textu poznávala a dokázala si představit jen pár míst. Ale ve výsledku jsem se bavila britským humorem a rozplývala se nad uvěřitelností magie v Londýně. Protože pokud by ve světě magie existovala, tak asi nějak takhle.
Nejspíš tuhle sérii buď budete milovat nebo si ťukat na čelo. Pro mě je v ní všechno co mám ráda. Konečně zase něco co mě baví. Hlavní hrdina zatím není žádný neprůstřelný borec, má humorné hlášky. Duchové a magie vždycky do života patřili a popisy beru. Jen škoda, že mám možnost cestovat pouze prstem po mapě, moc ráda bych se při čtení dívala Peterovi přes rameno.
... magie, britský humor, londýnská zákoutí, mytologie, ironie a sarkasmus, dobrodružství
.
Svět, ve kterém se po ulicích prohánějí zlomyslní duchové a dotčení bohové, kteří chtějí bojovat za svou budoucnost. Svět na který není nikdo připraven, ale když se nám ukáže jeho pravá tvář, leknutím zestárneme. Přesto se najdou tací pro něž je každá překážka výzvou a nebojí se. Věříte na duchy, bohy a jiné divotvorné příšerky?
.
*Řeky Londýna od Bena Aaronovitche*
Opravdu nechápu, jak tohle někdo může přirovnávat k Potterovi. Ano, odehrává se to v Anglii a ano, jsou tam kouzla. Ale to je jediná podobnost. Slušnou část knihy jsem se skoro až nudil, protože je tam plno zbytečných informací, většinou se týkající Anglické kultury. A vzhledem k počtu stránek je to hlavní obsah knihy. Zbytek je divná detektivka a Peterova potřeba si vrznout. Vtip se taky moc nevydařil. Jediné plus můžu dát asi jen pro Peterův charakter a sílu. A velké mínus mocné Paní Temži, která je obyčejný slaboch.
Velmi divná kniha. Spousta vtipných hlášek, řada originálních nápadů, kombinované s dlouhatánskými pasážemi plnými nudy a nezajímavých figur. Nápad dobrý, provedení až tak dobré není. Obdobně pojatý Kraken od Chiny Miévilla mne pobavil mnohem víc.
Já chci být polda.
Protože chci pomáhat lidem.
Chytat padouchy.
Střežit královnin mír.
Z chaosu vykřesávat pořádek.
Tak dlouho jsem odkládal koupi této knihy, až jsem zjistil, že už je dalších sedm pokračování. Inu, proč nekoupit rovnou celý box. Příběh je psaný takovým tím klasickým břitkým Britským humorem se špetkou magie, s nádechem tajemna, s trochou cestování v čase, duchy a záhadnými vraždami. Jen škoda, že v plné míře nedokážu ocenit urban legend z Londýna. Vlastně jsem ani netušil že v tomto městě teče víc jak jedna řeka. Avšak při pohledu na mapu si člověk teprve uvědomí, kolik má Temže přítoků. Pravda, u nás se tomu říká spíš potoky a prameny, ale i tak, vody je to dost.
Citát: No to mě poser. Já umím kouzlit.
Hlavní hrdina je konstábl Peter Grant a stává se učedníkem Thomasu Nightingalemu. Jejich příběh je poutavý, plný napětí a neočekávaných zvratů. Sice nechápu, proč v anotaci knihy zmiňují Harryho Pottera, ale beru to jen jako reklamu. Grant si rozhodně na Pottera nehraje, i když sem tam utrousí nějakou tu hlášku i na Bradavice. Ale abych vás moc nemystifikoval i tady se čaruje. Zatím jen v malé míře a já doufám, že v dalších příbězích se to bude stupňovat. Tak že zatím jen lux a nějaká ta levitace.
Malá ochutnávka:
Héj! Zařval jsem. Co si myslíte, že tam děláte?
Dotyčný se otočil a já zahlédl šmouhu jeho bledé, polekaně vyhlížející tváře. Měl na sobě omšelý, staromódní oblek i s vestou a hodinkami na řetízku a na hlavě pomuchlaný cylindr. Napadlo mě, že je to možná jeden z umělců, kteří mají v Covent Garden povolení k produkci, ale na někoho takového bylo přece jen ještě kapánek brzy.
Celkem častokrát jsem se zasmál. Asi největší zasmání patřilo situaci, kdy Máma Temže vypočítává z kolika mostů na řece chtěla skočit. Až nakonec skončila....ale, ale pane čtenář, přece bys nechtěl spoilerovat? V poslední době se vyrojilo dost podobných příběhů. Kdy detektiv používá magii a nebo má při sobě někoho, kdo umí čarovat. Tohle se mi však zdá osobité a lehce čitelné. Pravda, ke konci se to trochu zvrtlo v až podivné prodlužování, a chvilkama to bylo divné, ale dočetl jsem a určitě se pustím do dalšího dobrodružství.
Citát: Sice tvrdila, že netouží po mé smrti, ale začínal jsem tušit, že mi nejspíš lhala.
Víte, co to je Theremin? Jako fanda starších hororů jsem to věděl, ale i tak mě překvapilo, že se tento nástroj používá do dnes. Carolína Eyck v písni: Ennio Morricone - The Ecstasy of Gold - Theremin & Voice – ano, je to tam napsané, to jasně dokazuje. A za pár tisíc se dá i koupit. Jsem na hudební nástroje úplně levej, ale tohle bych si chtěl někdy vyzkoušet. Pravda, vyluzované zvuky by spíš byly nějaké prdy a pazvuky, ale i tak mě to láká. Tato kniha mi tento nástroj připomněla.
Citát: Udělali jsme to, co dělají všichni dobří poldové, když mají uprostřed dne chvíli volna – vydali jsme se najít hospodu.
Za mě překvapeni. Nečekal jsem od toho zázraky, ale ve výsledku jsem dostal to, co jsem očekával. Příběh vtipný, místy s jasnou erudicí autora o minulosti Londýna a jeho kultury v časech dávno minulých, dostal jsem magii a dva skvěle vystavěné hlavní postavy, jejich vývoj mě zajímá dal v dalších příbězích. Faktem je, ze bych tento díl zkrátil. Některé pasáže byli zbytečně zdlouhavé, popis míst a situací také... ovšem tipuju, že se jedna o autorův styl, takže je zapotřebí si zvyknout. Pro mě to bylo na poprvé nové a ne tak dobře stravitelné... věřím však, ze další díly příběhů Petera Granta mě již budou bavit mnohem více.
Na knížku jsem se dlouho těšila hlavně kvůli atraktivnímu londýnskému prostředí a slibovanému mixu mých dvou oblíbených žánrů fantasy a detektivky. Bohužel přišlo trochu zklamání. Příběh je celkem povrchní a plně nevyužívá svého potenciálu a jistojistě nesplňuje recenzi - co by se stalo, kdyby byl Harry Potter policistou. Nicméně sérii dám ještě šanci v dalších pokračováních.
Knihu jsem také četla pro splnění čtenářské výzvy ( v anglickém originálu s červeným názvem), tak mě i trošku překvapilo, že česká verzi má písmo modré :)
Něco tak hrozného jsem už dlouho neviděl. Autor honí popularitu na moderním multikulti pojetí, takže i když všechno ostatní stojí za nic, tohle prodává. Smutné....
Hned od prvních stran se mi zalíbil autorův smysl pro humor, takový, jak bych očekával od Brita. Četlo se to tedy velmi dobře a hned jsem si také oblíbil několik postav. Jen jsem trochu bojoval s tím, že je příběh vyprávěn v první osobě. Tento čarodějný svět pak velmi rád budu poznávat i v dalších pokračováních. O něco slabší byla hlavní dějová linie, která mi přišla taková nekonzistentní až chaotická, jako by si s ní autor tak docela nevěděl rady.
Dvě třetiny jsem vydržela číst, respektive jsem se nutila to číst s nadějí, že dál to bude lepší...
Ne, vzdala jsem, protože jsou na světě zajímavější knihy, kterými bych trávila svůj čas daleko raději.
Příběh má nápad, ovšem potenciál je nevyužitý a jsou chvíle, kdy děj vyloženě nudí..
Autorovy další knížky
| 2015 |  Řeky Londýna |
| 2016 |  Měsíc nad Soho |
| 2016 | Šepot podzemí |
| 2017 | Prokleté domovy |
| 2017 | Záludné léto |
Autor má dobře našlápnuto. Tryská z něho spousta nápadů, vtípků a sarkastických komentářů. Kniha je zaplněna zajímavými postavami, jen ty popisy míst a věcí by mohly být barvitější (trochu jsem zápasil, co si představit pod "zkratkami" edvardovským kabátem, blakovým knírem nebo viktoriánský dům).
Bohužel největší problém však není v autorovi, ale v překladu a editorské činnosti. V knize jsem dost často narazil na místa, kde chybělo slovo, kus věty nebo asi i celý odstavec. Text najednou nedával smysl. Nejprve jsem tato místa opakovaně četl, ale někde v půlce knihy jsem pochopil, že chyba není ve mě. Další věc je stylistická neobratnost a občas i vkládání vět do úst někomu jinému. Věřím, že pokud by tuto knihu dostal k překladu Jan Kantůrek, tak by šla na dračku. Škoda, že je pan Kantůrek již po smrti. Ta kniha by si zasloužila lepší péči.