Nejodlehlejší stanice
Ben Aaronovitch
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/387503/bmid_nejodlehlejsi-stanice-jcU-387503.jpg
4
199
199
Řeky Londýna (Peter Grant) série
>
Jedná se o knihu #5,5 v sérii "Řeky Londýna". Příběh se odehrává mezi "Záludné léto" a "Strom viselců". Na lince Metropolitan se začínají dít divné věci. Vyděšení cestující volají na tísňovou linku, že byli v tlačenici napadeni zvláštně oděnými lidmi, kteří se jim pokoušeli předat naléhavý vzkaz... Oběti útoků však při dalším dotazování nejsou schopni policii vysvětlit, o co přesně šlo, a během chvíle se jim střet vykouří z hlavy. Seržant Jaget Kumar, příslušník dopravní policie známý ze Šepotu v podzemí, se promptně obrací na Petera Granta, protože případy vykazují neklamné znaky působení nadpřirozených sil. Zjistit, co jsou oni duchové zač a proč zasévají takový zmatek mezi nevinné Londýňany, se Peterovi pokusí jeho mladičká a magicky nadaná sestřenice Abigail, věrný pes Toby a samozřejmě inspektor Nightingale coby klidná síla v pozadí. Vyšetřování se z metra záhy přenese na zdánlivě idylická londýnská předměstí, která se opět ukážou být semeništěm podivností, nad nimiž zůstává rozum stát a při nichž tuhne krev v žilách.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2018 , ArgoOriginální název:
The Furthest Station, 2017
více info...
Přidat komentář
Hvězdu ubírám za otravný opakující se autorův zvyk nechat na konci aspoň jednu neobjasněnou či spíš neobjasnitelnou záhadu. Jinak je tahle mezikniha fajn, i když je kratší a na závěr doplněna rozhovorem, aby kruci měla nad těch 120 stránek. ;) Vzhledem k tomu, že se do děje začíná prosazovat Abigail, mohla by série pokračovat ještě hodně, hodně dlouho. Zatím budu ve čtení pokračovat, protože toho, co odhadnu, je míň než toho, co mě překvapí.
Nevim proc autor vydal tento polotucny kousek - potreboval splnit plan? Nebavil ho pribeh? Tezko rici, ale vlastni dej by se dal shrnout v nekolika malo vetach - zcela opominuty byly vedlejsi dejove linky, vysvetleni zapletky ci pointy opet knihu nezatezuje a autor nechava na ctenari, aby otestoval svou domyslivost :)
nejcennejsi je pripojeny rozhovor s autorem, ktery jednoznacne ukazuje, ze si psani uziva jako hru (a s podruznostmi se netrapi). :)
Zatím nejslabší kousek v sérii. Uspěchaná zápletka, krok stranou od hlavní dějové linky bez přínosu. Mohlo se aspoň objasnit, jak funguje něco, o čem jsme četli už dřív nebo o čem se dočteme v dalších dílech. Nebo aspoň jak je to s Abigail a liškami. Bonusový materiál vydaný samostatně si představuju jinak.
Zajímavý případ. Duchařsko - detektivně - magický.
Když se Peter vydává na průzkum případů se svou sestřenicí Abigail, netuší kam až ho případ zavede.
Čtení mě bavilo, případ byl zajímavý. Příběh se čte dobře.
Další krásný díl ze série.
Krátká rozsahem, zdlouhavá nic nepřinášejícím dějem. O řekách minimum. Uštvaný konec, ke kterému dovede náhoda. Ještě že tam alespoň trochu vzruchu přináší Abigail.
Knižní jednohubka ze světa Řek Londýna. Námět a začátek je docela dobrý, ale i přes menší rozsah knihy se mi příběh zdál natahovaný a trochu odfláklý - hlavně zbytečně rychlý konec. Humoru nebo napínavějších či zapamatovatelných scén tu bylo jako šafránu. Myslím si že kdyby se kniha prokrátila mohla z toho být docela dobrá povídka.
Přečteno v originále, zezačátku mne to moc nebavilo, i přes tu vtipnost, ale pak se člověk začte a kniha ho vtáhne do děje.
Jednohubka v podobě krátkého příběhu o duších na vlakové trati. Svižné tempo, čtivý příběh a vtipný Peter. Pro fanoušky Aaronovitche.
Zkusila jsem tento samostatný počin, abych se rozhodla pro pořízení či nepořízení celé série. A bohužel mě tedy kniha příliš neupoutala, až na malé výjimky mi nepřišla ani příliš vtipná. Příběh celkově mě nezaujal. Bylo to takové zmatené, neučesané, celkově prostě nezajímavé. Takže za mě Řeky Londýna rozhodně ne.
Za mě super! Peter Grant se konečně nehoní za "Mužem bez tvaře", ale za nějakým "obyčejným" darebákem. Vyšetřování je nakonec i zdárně uzavřeno a ukončeno! Mám raději tyto samostatné příběhy než stokrát nastavovanou sérii s "Mužem bez tváře".
Tak jak je u Bena Aaronovitche zvykem nečekejte žádný sofistikovaný detektivní příběh. Jde o pobavení, vtipné postřehy a prupovídky.
Moudrý muž věnuje
náležité množství času
péči o své věci
každodenní potřeby.
I neživé předměty mají duši.
Tohle je zatím nejtenčí knížka v sérii Řeky Londýna. Má pouhopouhých 120 stran. V obsahu tohoto příběhu nenajdete žádnou akčnější scénu, dokonce tu není ani nějaká ta zapamatovatelná situace, která by ve vám rozvířila krev a dokonce tu není ani Muž bez tváře. Pramálo humoru a málo napětí. S těmito chybějícími aspekty a s faktem, že knihu přečtete za pár hodin (párem myslím dvě hodiny), se rozhodně řadí mezi nejhorší a nejodfláknutější příběh v této sérii.
Citát: Jen to, že najdete tělo, neznamená, že o pár metrů dál nenajdete další.
Jeden zajímavý aspekt jsem však našel. Je tu podezřele moc bílých kladných hrdinů. Což mě vede k myšlence, že nejenom čtenáři, ale pravděpodobně i vydavatelé si všimli, že Ben Aaronovitch až moc upřednostňuje černé a hnědé hrdiny a běloši jsou v jeho knihách jen zlí a záporní padouši. S takovým předsudkem by se možná mohlo i někomu zdát, že je to rasistické vůči lidem bílé pleti. Tak asi někdo řekl Benovi tytyty. A tak vznikla sice kniha v sérii Řeky Londýna, ale s opačnými záporáky. Možná proto se tu nevyskytuje ani „Muž bez tváře“ a ani další záporní hrdinové rozjetého příběhu.
Malá ochutnávka:
Ukázalo se, že máme ještě teplé taštičky plněné pečeným masem a ledvinkami, které doplňovala zavařovačka nakládaných cibulí, jež na nás kolektivně civěly jako oční bulvy. Taštičky jsme snědli, ale společně jsme dospěli k závěru, že konzumace cibulí na veřejném místě by se podle zákona o protispolečenském chování, potírání zločinu a policejní práci z roku 2014 dala klasifikovat jako případ veřejného pohoršení.
Nejdříve jsem chtěl dát jen dvažluté motýlky, ale pro některé humorné narážky z toho mála humoru, které tu najdeme, jsem se rozhodl pro tři. Párkrát jsem se přeci jenom zasmál. Jenže se nejednalo o obsah příběhu jako takový, ale spíš vedlejší narážky, které nás zavedou do filmového světa. Zajímavé a úsměvné jsou tak narážky na Hulka, (nejsilnější scéna v této knize) Pytlíkův „lembas“ (chleba, který si sebou vzal na cestu) a hlavně narážka na Vetřelce (Facehugger). To mě donutilo dát o jednu hvězdu (motýlka) navíc.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ )
Citát: Co vám mrtví můžou říct, kromě toho, že nechtějí být mrtví?
Novelu jsem četla jako poslední v sérii a rozhodně nevybočuje z pozitiv i negativ. Peter je vtipný, Nightingale charismatický, občas moudrá hláška. Jen se nejdřív začne vyšetřovat, aby se teprve posléze vykutal případ, což mi připadne naprosto mimo. Průběh případu nebyl vysvětlen a pachatele se autor elegantně zbavil.
Rozhovor v závěru dal celé sérii korunu, bohužel ve špatném slova smyslu. Z Aaronovitchových slov jsem cítila nadřazenost, pohrdání čtenáři a - co byl aspoň pro mě největší problém - ani on sám si nepamatoval detaily svých knih, přičemž od čtenářů očekává, že budou všechno registrovat nebo si psát poznámky? Ne, děkuji, příště sáhnu po někom soudnějším.
„Můj otec věří, že všechno je hudba,“ řekl jsem nakonec. „A když přejdeš na druhou stranu, staneš se součástí melodie. Jednou improvizací mezi nekonečnými miliony melodií, které vytvářejí symfonii všeho. Můj táta v podstatě věří, že život je naší jedinou šancí zahrát sólo – takže bychom se měli snažit, aby stálo za to. Ale pozor, táta si taky myslí, že Miles Davis byl reinkarnací Ježíše Krista a že většina strázní tohoto světa vychází z faktu, že ho za něj lidstvo neuznalo. “
Jsem z podstaty systematik. Takže když jsem se pustila do série Řeky Londýna, vzala jsem to sakumprásk i s dodatkem v podobě téhle, dalo by se skoro říct, povídky. A nelituji. Byly to dvě příjemně strávené hodiny ve vtipné a inteligentní společnosti. A pro toho, kdo se teprve rozhoduje, zda se do série pustit, či nikoli, je tahle zhruba stostránková knížka ideální příležitostí si vyzkoušet, jestli mu sedne, aniž by byl vystaven příliš častému nechápavému vrtění hlavou z důvodu chybějících souvislostí, protože odkazů na ostatní díly je tu jen pár. :o)
Další epochální výlet pana Granta na venkov, tentokrát až tam, kde končí londýnské příměstské železnice. Je to pěkná zábavná novelka, dlouhá tak akorát na to se nadechnout mezi dvěma díly Řek Londýna. Mě se to líbilo, a doporučuju i vám.
Půjdu trochu proti proudu, ale tohle byla bomba! Tahle kniha, vlastně povídka mimo děj románu Řeky Londýna.
Předchozí díl skončil se spoustou linek otevřených a s jedním velkým "WAU" v podobě odhalení totožnosti Muže bez tváře. Začal dělat chyby a my už víme proč. Velké věci na spadnutí. A....šup, milý čtenáři, vrazíme ti tam povídku, ať jsi ještě chvilku napnutý! A taky ať si maličko odpocineš od té parádní jízdy.
Já děkuju a chválím, tahle jednohubka bylo něco, co jsem v sérii potřebovala a pomyslné zpomalení mě ještě více nadchlo pro další díl !
Tentokrát už bohužel jen za tři hvězdy. Zklamalo mě to. Než se příběh pořádně rozjel, tak byl konec a zůstalo spousta nevyřešených věcí u kterých ani netuším, zda se někdy dozvím odpověď. Tak trochu si připadám, jako ti cestující v metru, kteří za chvíli netušili, co se jim to stalo... To asi ty kouzla, nebo co.
Už když jsem knihu dostala, byla jsem varována, že má jít o povídky. A tak jsem od toho nic víc nečekala.
Nakonec se jednalo o jednu povídku, která se lehce četla a za pár hodin jsem knížečku odkládala dočtenou.
Líbí se mi, že autor vydává i tyto příběhy, které nemají žádnou souvislost s "hlavním příběhem". Díky tomu to působí komplexněji, reálněji. Přeci jen i v běžném světě by sice někdo řešil dlouhodobý případ, ale spolu s tím by musel řešit i ty obyčejné a běžné.
Je mi líto, ale tímhle dílem jsem byla zklamaná. Sotva jsem se začetla, příběh skončil. Dal by se krásně rozvinout a kniha by byla zase výborná. Mám z toho dojem, že autora tlačil termín a knihu prostě ošidil. Opravdu škoda.
Autorovy další knížky
| 2015 |  Řeky Londýna |
| 2016 |  Měsíc nad Soho |
| 2016 | Šepot podzemí |
| 2017 | Prokleté domovy |
| 2017 | Záludné léto |
Příjemná jednohubka ze světa Řek Londýna.
Aaronovitchův styl mě baví a takovéto detektivní příběhy obzvláště. Přidejte k tomu ještě pár detailů ohledně malého říčního boha a Tobyho a jedná se o skvělý příběh!