Záludné léto
Ben Aaronovitch
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/335325/bmid_zaludne-leto-Mbr-335325.png
4
331
331
Řeky Londýna (Peter Grant) série
< 5. díl >
Když se ve vesnici Rushpool v západní Anglii začnou pohřešovat dvě jedenáctileté dívky, konstábl Peter Grant musí vytáhnout paty z Londýna, aby zjistil, jestli se na jejich zmizení nepodílelo něco nadpřirozeného. Jde o rutinní opatření a Nightingale je přesvědčený, že Peter bude mít v případu do večera jasno. Jenže Peter lidi v nesnázích nikdy neopouští, takže i když neobjeví žádné zjevné stopy po magických aktivitách, nabídne místnímu policejnímu sboru své služby, neboť ví, že při pátrání po nezvěstných je potřeba každé volné ruky. Netrvá však dlouho a ocitá se ve zběsilém závodě s časem, ve světě, kde hranice mezi realitou a světem skřítků a víl nikdy nebyly prostupnější...... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2017 , ArgoOriginální název:
Foxglove Summer, 2014
více info...
Přidat komentář
Uprostřed to trochu drhlo, ale jinak se Petrovy venkovské eskapády ubíraly čtivými a napínavými cestami a dokonce v pátém díle došlo i na sblížení postav očekávané už od dílu prvního. Odklon od záhadné identity Muže bez tváře, ani osvětlení Lesleyiny zrady se nekonalo, tak snad příště. Rozhodně jsem se bavila a byla jsem překvapená, a o to jde nejvíc.
Cetl jsem rozhovor s autorem v jeho knize Nejodlehlejsi stanice a uz si nedelam velke iluze, ze by dej mel davat smysl, jednotlive postavy se chovaly logicky a citelne a ze by byla objasnena zapletka, ci vysvetlena pointa. Proste je to takove jinotajne a ja se citim jako male dite, ktere s rodici sleduje rodinny film, ve kterem si chyta jen ty pochopitelne drobky. A uziva si to, prestoze ho film neoslovuje celym svym potencialem.
Ani ja si nekladu velke ambice a nelamu si prilis hlavu s "detaily", lehce si snim o podruznostech (jak se venkovani vyrovnavaji s pritomnosti nadprirozenych bytosti, se kterymi se celou dobu setkavaji?) a nechavam se ukonejsit Petrovym prijemnym smyslem pro humor, lehce potrhlym smyslem pro detail v architekture, popisovanim detektivni prace atp. Je to prijemne a ja se tim bavim. Ale uz tyden po precteni bych nedokazal zajemci popsat dej knihy.
(SPOILER)
Jeden z lepších dílů. Obecný venkov je mi přeci jen bližší, než konkrétní Londýn.
Jakožto jeden z hloupějších čtenářů jsem byl v půlce knihy zaskočený, že případ je vyřešen. Hele, ukázalo se, že nebyl.
A zklamalo mě, jak lehce se Peter, najednou, nechal od Beverly svést.
Co bych mohla napsat a ještě to tu není? Pro mě to byl dosud nejzajímavější díl série, ale to jen proto, že pro téma mám slabost. Ani Záludnému létu by neuškodilo proškrtání a konec byl rozpačitý, nečekaně rychlý. Po fantasy stránce konečně zajímavé, ale autor sakra hodně těží ze Zeměplochy, což i přiznává. Krátce před tímto kouskem jsem podruhé četla "Dámy a pánové", nedá se to srovnávat. Je to spíš milá lichotka jednoho autora druhému než dobře zpracovaný příběh s detektivní zápletkou.
Ja jsem stale velmi spokojena a zde jiz konecne musim zminit obalky cele serie, autorka si s nimi skutecne vyhrala a ja se na kazdou dalsi tesim stejne jako na dobrodruzstvi Petera Granta a vsech sveraznych postav sveta Bena Aaronovitche :)
Příběh se mi velmi líbil. Byl zajímavý, poutavý, zaludný a mnohem složitější případ, než se ze začátku zdá. Dokonalý.
U knih Bena Aaronovitche občas pochybuji o své inteligenci. Toto byl snad nejlepší díl ze všech zatím přečtených. Měl spád, byl akční, byli zde nové zajímavé postavy a vlastně dle mého knize velmi prospělo nové prostředí, protože kniha aspoň nebyla plná sáhodlouhých a nesmyslných popisů Londýna. No tento skvělý dojem trochu kazí fakt, že jsem závěrečnou pointu se ztracenými děvčaty prostě nepochopila (ten důvod?). Snad příště. :D 4,5*
Pátý a pro mně nejhorší díl série. V románu je spoustu zbytečných popisů, děj je strašně natahovaný a přitom závěr knihy je jen na pár stránkách, včetně nepovedeného deus ex machina. Jediné co knihu trochu zachraňuje je hlavní hrdina a jeho občas povedené komentáře. Kdyby autor knihu výrazně zkrátil, mohla by z ní být docela dobrá novela.
Autor se vykašlal na architekturu a Londýn a přemístil děj na venkov. A Peter se konečně začal chovat jako chlap. K tomu klasická krimi zápletka, jen lehce postupně zatěžovaná mystikou. Dlouho jsem to měl jako jasných 5*. Pak bohužel přišlo posledních cca 35 stránek. Tak tohle bylo zoufalství. Zcela nelogické postupy, jak kdyby byl autor v rauši nebo po mozkové mrtvici. Snad to další díl trochu napraví.
Konečně kniha ve které nejsou jednorožci roztomilá stvoření, ale krvelační dravci! Tak to má být:-).
Naprostá euforie! Konečně mám pocit, že Ben Aaronovitch převzal žezlo po Terry Pratchetovi. Po neslaných nemastných Prokletých domovech Ben Aaronovitch opět chrlí neotřelé nápady a hlášky. Ještě by to chtělo trochu přičísnou po stylistické stránce a bylo by to naprosto dokonalé. Oceňuji, že autor nechal na chvíli arcilotra plavat a knížka má svůj vlastní příběh z venkova, který je zdárně vyřešen.
„Takže Měsíc má vliv na magii. Proč?“
„Pracuju na několika teoriích,“ odpověděl jsem. „Ale v současnosti se nejvíc kloním k hypotéze, že Měsíc má na magii zdánlivě nahodilý účinek, protože mě rád nasírá.“
„To je teorie, která se dá do velké míry aplikovat i na jiné sféry života,“ poznamenal.
Po minulé „odbočce“ do oblasti moderní architektury se autor vrátil zpět na hlavní trasu do utajeného světa fae, polofae, říčních božstev a jiných bytostí. Ačkoli tentokrát jde vlastně o příběh, který by mohl fungovat i samostatně, protože na předchozí je navázán jen opravdu velmi volně. Každopádně úroveň setrvale dobrá, napětí i suchého humoru dostatek. Pokračuju v krasojízdě do dalšího dílu. :o)
„Popadl jsem větev
a namířil s ní ke stromu.
Poslouchejte, stromy, zavrčel jsem.
Vím, že máte něco za lubem!
A potom jsem strom přetáhl větví....“
Tato pátá kniha z příběhů „Řeky Londýna“ byla zatím nejlepší. Neříkám, že ty předcházející byly špatné, to ne, ale tohle se perfektně četlo, a má to velmi povedený nejen námět, ale i zápletku. Všechno je to obestřeno tajemnem, má to temné napětí, smutnou zápletku a velmi povedený konec. Přízračné bytosti, které zde vystupují a do jisté míry příběhu i dominují, jsou kruté a nebezpečné, zvyšují napětí a někdy i vyrábějí krev. V příběhu tak nějak okrajově vystupují i mimozemšťané a pár vtipných poznámek, které vypustí z úst Peter Grant vás jistojistě rozesměje.
Citát: V autě jsem nechal spuštěná okna, protože by bylo lepší, kdyby ho někdo ukradl, než aby z rámu vytekla přístrojová deska.
To všechno, co jsem výše napsal je ještě podpořeno velmi povedeným výpisem prostředí, ve kterém se příběh odehrává (což je v tomto případě anglický venkov) a protkán spoustou humorným scének a ironických výroků. Ben Aaronovitch odlehčuje krvavý příběh spoustou britského humoru a černých vtipů. A protože je hlavní vyšetřovatel Peter Grant vlastně černoch, jeho pozice na anglickém venkově nevypadá bíle, ale vše to právě s tím svým anglickým humorem překonává a ze všeho si dělá srandu.
Malá ochutnávka:
Mellisa, řekla. Mellisa Oswaldová.
Je doma pan Oswald? Zeptal jsem se.
Odpočívá, řekla a nijak nenaznačila, že mě pustí dovnitř.
Přesto bych ho rád navštívil.
Máte povolení?
Žádné nepotřebuju, řekl jsem. Váš dědeček složil přísahu.
Užasle se na mě zadívala a potom se jí ta drobná ústa roztáhla v širokém úsměvu.
Ach, panebože, vyhrkla. Vy jste jeden z nich, že ano?
Můžu dál? Zeptal jsem se.
Ano, jasně, rozplývala se. Já se poseru – Rozmar.
Tak že čtenář čte příběh, z některých scén mu vstávají hrůzou chlupy na těle a najednou vám hlavní hrdina sáhodlouze popisuje architektonický aspekt některé budovy, kterou vidí. Čtenář se tak musí přeorientovat a pojmout spousty detailů, zda je budova cihlová nebo ne a v jakém slohu je postavena, popřípadě jakým dalším slohem je zhyzděna. Příkladem je tak třeba „chlív“ ve kterém je tento snědý vyšetřovatel ubytován. A v neposlední řadě i fakt, že si někdy dělá srandu i sám ze sebe. Například, když snědl koblihu plněnou vanilkovým krémem a pak přiznal, že chutnala divně, a asi si jí měl nejdříve trochu rozmrazit :-)
Citát: Byl jsem v pokušení prostě jen sejít dolů, vstoupit do výčepu a dát si jedno nebo klidně devět piv.
Racionální aplikace nabytých informací:
(POZOR MOŽNÝ SPOILER NA PŘEDCHÁZEJÍCÍ PŘÍBĚH)
Příběh tak trochu nějakou linií navazuje na předešlé knihy. Hlavní děj je však samostatný. V té „vedlejší“ linii stále figuruje Lesley, žena, kterou má Peter Grant rád, ale která přestoupila na „temnou stranu“ , tím, že Petera Granta, v předešlém příběhu, přetáhla tyčí po hlavě, a dala se na stranu Muže bez tváře, hlavního Grantova protivníka. A možná proto se tento příběh stal nejlepším, protože Muž bez tváře zde vůbec nevystupuje. Lesley však jo.
Citát: Zase čichala zemědělskou naftu a poslouchala 9XDead.
Sáhla jsem po knize v rámci Čtenářské výzvy a bylo to skvělé překvapení. Bavila jsem se. Ještě dneska se jdu podívat po dalších knihách Aaronvitche.
Je to tak, Peter Grant na léto vytáhl paty z města a vzal nás na čerstvý vzduch. Záludné léto je ideálním letním čtením. Je napínavé, čtivé a plné britského humoru. A přestože tento díl naprosto vybočuje z celé série Řek Londýna, tak ji zároveň skvěle doplňuje. Jako bonus ke všemu se konečně dozvíme, co za bytost je hospodyně z Rozmaru Molly (v komiksu vypadá přesně tak, jak jsem si ji představovala). Nečekaně dlouhý výjezd mimo Londýn. Milostná vzplanutí, probuzení opuštěné řeky sexem s čarodějem. Prostě klasická letní dovolená. Ben nás opět nezklamal. Děj Záludného léta možná občas váznul, ale to můžeme přičíst tomu nehoráznému horku v knize. Přesto jsme si užili napětí, bájné bytosti, a tak trochu i cestování v čase. Více nebudu prozrazovat. A navíc díky dědečkovi dívky, která má nezdravě kladný vztah ke včelám, už asi víme, co střeží Nightingale pod Rozmarem. Úplně se to bojím napsat. Však víte, Muž bez tváře. Což znamená jen jediné, tohle léto si můžeme opět připomenout páté dobrodružství nadějného konstábla.
Štítky knihy
detektivní a krimi romány nadpřirozené bytosti skřítkové policie městská (urban) fantasy nadpřirozené jevy vyšetřováníAutorovy další knížky
| 2015 |  Řeky Londýna |
| 2016 |  Měsíc nad Soho |
| 2016 | Šepot podzemí |
| 2017 | Prokleté domovy |
| 2017 | Záludné léto |
Nádhera. Úplně jsem to žrala. Je to akční, s trochou temna a s klasickým spisovatelovohumorem. Tatro hniha se mi v této sérii zatím líbila nejvíc. Doporučuji.