Strom viselců
Ben Aaronovitch
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/369591/bmid_strom-viselcu-aYR-369591.jpg
4
258
258
Řeky Londýna (Peter Grant) série
< 6. díl >
Policejní konstábl Peter Grant se po prazvláštním dobrodružství na anglickém venkově vrací do Londýna. Netrvá dlouho a v hlavním městě se opět začnou dít věci. Byť zpočátku jen nenápadně... Prostá podezřelá úmrtí obvykle nebývají doménou Rozmaru. Ani když k jednomu takovému dojde na divokém večírku v jednom z nejdražších obytných domů v londýnském centru. Jenže téhle party se účastnila i dcera lady Tyburn, jíž Peter dluží laskavost za jistou dřívější výpomoc. Během chvilky se tak ocitne v neznámém světě superboháčů a zlaté mládeže, v rezidencích s obrovskými suterény a exkluzivními bazény, na místech, kde se čile obchoduje s nebezpečnými a esoterickými materiály. Rozumný mladý policista by se držel zpátky a nevystrkoval hlavu, ale nebyl by to Peter, aby se při vyšetřování nedostal někam hodně daleko. Naskýtá se tak mu jedinečná příležitost ztratit sympatie starých přátel a vytvořit si nové nepřátele ve sféře, kde se mísí svět magie a výsostných práv. Zároveň objevuje nové spojence a dostává se závratně blízko jednomu z velkých hráčů... Nejčerstvější z dobrodružství Petera Granta, kterých se prodalo už přes milion výtisků, je zde.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2018 , ArgoOriginální název:
The Hanging Tree, 2016
více info...
Přidat komentář
Obálky, doporučení, atmosféra, odkazy na jazz - to jsou pozitiva, co mne nutí čas od času tuto sérii navštívit. Ale pak trpím přemírou postav, zmatenosti děje, kdy se pořád čeká, rychlá akce a střih někam jinam, aspoň mně to tak připadá. Tak si teď rád přečtu, co říkají ostatní a za pár týdnů další díl, další poslech britského jazzu.
Není to špatné a zároveň ani dobré. Zatím jsem byla s dílem pana Aaronovitche spokojena, avšak začínám mít dojem, že už píše spíše z donucení. Kvalita rozhodně poklesla.
Díl na venkově mě bavil víc, ne že by Londýn nebyl zajímavý, ale spíš že autor předpokládá, že čtenář Londýn zná aspoň tak dobře jako průměrný Brit. Konečně došlo k posunu s Mužem bez tváře, ale do finále se ještě nechystejme. Pořád mě to baví, takže vzhůru do dalšího dílu
No, tak tohle bylo vydarene!! Za me asi nejlepsi dil. Krome prijemne atmosfery konecne napeti a akce. Ne, ze by predchozi dily nemely akcni casti, ale tady me to opravdu vtahlo.
Bravo!
Hlavní linka se konečně začíná rozplétat, takže pro mě jeden z lepších dílů série a zvedám hodnocení, ale hlavně za to, že už se blíží konec. Jinak moc nemám, co bych k tomu řekla, pozitiv celkově spíš ubývá. Komentář píšu s větším odstupem a už si ani nedokážu vzpomenout, jak to dopadlo s těmi drogami, jestli vůbec nějak. Nebo pak už jen pronásledovali záporáka? Nevzpomínám si. Sérii asi dočtu, ale vracet se k ní nebudu.
(SPOILER)
Čtení mě bavilo a vtahovalo. Nadšený ale nejsem.
To nekonečné přetahování s Lesley a Mužem bez tváře už mě nebaví. Dva kroky vpřed, dva zpět...
Kéž by Ben Aaronovitch, sérii důstojně zakončil. (A pak třeba začal s novou sérií ze stejného světa.)
Škoda překlepů a chyb v textu.
Rád se do prostředí Řek Londýna vracím. Ten nápad byl fantastický a stejné byly i začáteční díly. Autor sice udržuje svůj literární projev na solidní úrovni, bohužel nápady mu docházejí. Asi nejlepší popis je "nastavovaná kaše".
Hodně povedený díl, kde jsem se konečně také v ději orientovala po celou dobu čtení. Autor ve kvalitě nepolevuje, spíše naopak.
(SPOILER)
Opět zajímavá obálka a dokonalý příběh. Byl skvělý, dobře se četl a kapitolu za kapitolou byl zajímavý, odhaloval nejen jednotlivé části případu, ale i postavy. Případem se i přibližovali k Muži bez tváře. Do příběhu se i vrátila Leslie, dokonce se tam objeví několikrát, párkrát jí málem dostanou, stejně jako Může bez tváře. Ten chlap je fakt dobrý na magii a umí prostě zmizet rychle,je chytrý.
A musím říct, že šéf Seawoll je opravdu sprostý chlapík.
Nightingale je tam tentokrát také o trochu více, jak řeší případ a snaží se dostat nejen Může bez tváře. Peter odhalí jeho pravé jméno/jeho a pak se dějou věci. Několikrát je Peter v ohrožení života. A také samozřejmě spoustu větších důležitých důkazů k případu.
V příběhu je hodně akce, honiček, zátahů, magie a zajímavých informací. Četl se dobře, zaujal, byl skvělý. O hodně se posunul.
Miluji tuto sérii, je dokonalá, detektivně magická .
Už šestý (hlavní) díl série. Po dvou odbočkách se hlavní příběh s Mužem bez tváře konečně začíná pořádně rozjíždět, škoda jen několika nudnějších míst, zbytečných dějových odboček a úbytku humoru/ ironických hlášek hlavního hrdiny. Knize bych dal (o fous) tři hvězdičky, ale jednu musím ubrat za velké množství překlepů a dalších chyb v textu.
A nabíráme na obrátkách. Tentokrát se Ben neobtěžoval osmdesátistránkovým uvedením do případu a hned nás vrhl do spirály akcí a následných reakcí. Autor už prostě sázel na to, že jsme předešlé knihy četli a tak nějak si pamatujeme všechny souvislosti. A mě to sedlo a nehorázně bavilo.
Ben Aaronovitch nám na jednoduše vyhlížejícím případu ukazuje, že náhoda je svině (možná ještě horší než karma) a konečně se dostáváme Muži bez tváře na kobylku. Navíc si Ben vyhrál s momenty, kdy se v šetření případu vždy něco vyrojilo a našeho hrdinu odválo někam úplně jinam. To jsem si vždycky pomyslela: proboha proč se to děje zrovna teď a ruší to v lince vyprávění o pátrání, abych v další kapitole udělala: jo... aha... tak proto.
No a na pozadí všeho toho zběsilého běhání po Londýně se nám tu krásně vykreslují vedlejší postavy: Lady Ty, nidža policajt Sahra a přidávají se další.
A Peterovi se zachtělo zahnízdit - no nebyla tohle ta nejvíc cute věc? :-)
Závěrem. Dávám pět zasloužených hvězd a už se nehorázně těším a zároveň děsím posledního dílu. Fakt jsem si na Petera zvykla a nechce se mi ho opouštět.
Hodně čtenářů píše, že se jedná o nejslabší díl série. Přijde mi, že nejslabší díl byl "Prokleté domovy". V tomto díle máte alespoň pocit, že se souboj s arcilotrem "Muž bez tváře" někam posunul. Konečně je známa jeho identita a konečně došlo i na souboj s ním. Bohužel stále ještě není všemu konec. Trochu mi to protahování celé série začíná vadit. Mnohem více se mi líbí knížky úplně nebo téměř úplně mimo tuto sérii: Záludné léto a Nejodlehlejší stanice.
Jinak se také přidávám ke kritikům překladu a editora. Chtělo by to věnovat knížce trochu více času.
„Titul z Oxfordu není zárukou
ničeho jiného než faktem,
že jeho držitel chodil
na Oxford a několikrát se
dostavil na vyučování“.
Tento příběh bych označil jako lehký úpadek. Dobrodružství neobsahovalo tolik humorných scén, ironické narážky skoro žádné a napětí vesměs nulové. Sice je tu jedna scéna v obchodním domě, ale žádné překvapení se tam nekonalo. Všechno to ztratilo na akci a vtipu. Zatím nejhorší a nejnudnější příběh v této sérii. Navíc jsem získal pocit, že pan spisovatel je tak trochu rasista na bílou rasu. Těch narážek je v příběhu celkem hodně. Ovšem to nezastírá fakt, že zatím píše celkem dobře...až na tento příběh.
Citát: Při čtení hned poznám rasistické žvásty.
Ať byly získané informace důležité nebo ne, pořád je bylo třeba zapsat, protože
a) z empirického hlediska je negativní výsledek pořád výsledek.
b) někdo chytřejší než vy by mohl zahlédnout spojitost, která vám uniká
c) v případě přezkoumání případu je prozíravé alespoň napsat, že jste kompetentní.
Na základě těchto faktů jsem knihu dočetl, abych byl kompetentně prozíraví a neušla mi nějaká spojitost.
Malá ochutnávka:
Rezidence One Hyde Park trůní vedle hotelu Mandarin Oriental jako kupa kancelářského nábytku a vyznačuje se elegancí a šarmem útrob kopírky. Byť kopírky zbrusu nové, s faxem i skenerem. Na architekturu mám „názor“. Ale jsou i moderní věci, které se mi líbí. Okurka, budova pojišťovny Lloyd´s, dokonce i Střep, i když se nemůžu zbavit dojmu, že na vrcholu by měl sedět Nazgůl.
A ano, jedna důležitá spojitost tu je, ale vyskytla se až ve třetí třetině knihy. Tak že, čtenář vlastně je strašně rád, že to přečetl, protože se „možná“, zdůrazňuji slůvko MOŽNÁ, dozvěděl základní informaci. Bohužel si nemůžeme být vědomi toho, zda je získaná informace opravdu důležitá a tak nám nezbývá nic jiného, než si přečíst další příběh.
A doufat....
Citát: Řád přírody byl dlouho tmou noci obestřen. Bůh řekl: Budiž Newton! A jasný září den.
Dojem z celkového příběhu kazil i fakt, že nakladatelství ARGO v čele se sazečem Petrem Tiechmanem natropila v knize spousty překlepů a chyb.
Abych napsal pravdu, jedna chyba na deset až patnáct stránek. Chybějící písmena, čárky a opakování slov. Možná jsem dostal jen špatný průzkumný svazek, ale o tom se dá s úspěchem pochybovat.
Citát: Kdo se nechá varovat, může se pak radovat.
Tenhle díl je zatím asi nejslabší, čímž nemyslím špatný. V rámci žánru je to pořád nadprůměr. Jen srovnávám se zbytkem série. Lesley se začala vybarvovat a Muž bez tváře se konečně odkopal, takže už víme, s kým máme tu čest. Ale to je asi tak všechno. Jinak se nic moc dalšího, co by člověku utkvělo v paměti, nestalo. Navíc míra nelogičnosti a nedořešenosti tentokrát lehce překročila hranici mé tolerantnosti. Ale což. Jdeme do finále a já pevně doufám, že závěrečný díl konečně pospojuje nitky rozehraných linií, vnese jasno do nedořešených záležitostí a postará se o důstojné zakončení.
Jinak se přidávám ke stížnostem na redakci. Četla jsem elektronickou verzi, tak jsem měla za to, že překlepy, chybějící části vět a místa, kde bylo vedle sebe několik výrazů, ze kterých si překladatel asi chtěl teprve vybrat, jsou nešvarem pouze této verze. Ale z ostatních komentářů usuzuji, že bohužel nikoli. To je u tak oblíbené série opravdu škoda.
Jednoznačně nejslabší kniha série, nesmírně překombinovaný děj doplněný nesmírným množství překlepů a chyb.
"Tuto knihu věnuji všem knihovníkům na celém světě - poněvadž oni jsou opravdovými strážci tajného plamene a není si s nimi radno zahrávat."
Je ostuda, že o ději dalšího dílu Řek Londýna se nemohu ani slovem zmínit. Já si ho totiž přes tu hromadu překlepů, krkolomného slovosledu a hrubic pořádně nevychutnala. Ostatní komentáře zde mě přesvědčily, že se nejedná jen o moje hnidopišství, průměrný výskyt chyb je opravdu cca každá 5. stránka. Myslím, že je ostuda takto čtenářům kazit zážitek z mistra slova Aaronovitche...
Více než v jiných dílech jsem měla pocit, že se chvílemi ztrácím, což je zřejmě dáno malou důležitostí nové zápletky a naopak velkým důrazem na hledání Muže bez tváře, díky němuž se navrací mnoho postav z minulých dílů. Autor dovede psát čtivě, ale používá plno vsuvek, odkazů a nahozených zmínek, a já při své chabé paměti a pokračování ve čtení série po roce od minulého dílu nevím, zda jde o narážky na události a osoby z minulých dílů, nějaký popkulturní odkaz, který jsem nerozšifrovala, případně něco, co se stalo na pozadí příběhů, aniž bylo zmíněno. To mi trochu vadilo. Jinak se čte dobře a rychle, kniha je i docela zábavná.
Pro mě už v téhle sérii jde jenom o to, nějak ji zvládnout. Strom viselců opakuje smrtící chyby z Prokletých domovů - dlouhosáhlé rozbory architektonických zvláštností Londýna a detailní popisování metodických postupů metropolitní policie. Příjemným překvapením je posun v záležitosti Muže bez tváře, naopak ústřední případ této knihy byl už v první půli knihy odložen jak policií na stránkách, tak samotným autorem a vlastně jsme se řešení nedozvěděli. Peter je mi stále převelice sympatický, Nightingale dostal překvapivě hodně prostoru, ale množství postav, které by měl nebohý čtenář udržet v paměti, by zalidnilo Ipák ve špičce. Ztrácím se i v odkazech na bývalé případy, což není příjemné. Takže čtivost ano, zábavnost celkem, ovšem jako celek slabý průměr.
Jo, to jsem zapomněla - korektury byly odfláknuté nejhorším možným způsobem. Perlou, a rozhodně nikoli pozitivní, byly věty, kde zůstaly návrhy různých výrazů či obratů a čtenář si asi měl sám vybrat, co se mu hodí nejlépe. Stížnosti na mizernou práci nakladatelství se posílají na druhou kolej Hlavního nádraží?
Autorovy další knížky
| 2015 |  Řeky Londýna |
| 2016 |  Měsíc nad Soho |
| 2016 | Šepot podzemí |
| 2017 | Prokleté domovy |
| 2017 | Záludné léto |
Já četla jen tento díl a hrozně mě to nebavilo …