Zvony Londýna

22.07.2024

Po dobře propracovaných předcházejícíhc příbězích je to hle docela zklamání. Chilkama mě to i nebavilo. Jen se sebezapřením jsem to dočetla. Vracečka do minulosti nebyla dobře pojata.

08.07.2024

Miluju Aaronovitchův styl psaní - plno detailů, důležitých i méně důležitých odboček, zajímavostí o nejrůznějších oblastech života. V tomto díle ale tohle všechno poněkud ustupuje zvýšenému množství akce, což mě bavilo o trochu méně. Víc prostoru také dostává Muž bez tváře a Leslie, jejichž motivace a celkově chování mi přišlo... Nedotažené, nepropracované, obecně prostě naprosto odlišné od stylu, kterým pracovali v předchozích příbězích.
Z drobností mi ještě trochu vadilo, že Peter s Beverley v podstatě ohledně svého vztahu nic nediskutují, neplánují a z toho, že Tyburn bude naštvaná ohledně jejich propletené budoucnosti si dělají legraci - ale ona je lady Ty možná otravná starší sestra, ale má v zásadě pravdu a Petera varovala ohledně dost zásadní věci ve vztahu s nesmrtelnou bohyní...
Jo a co se týče vydání samotného, tak obsahuje naprosto neskutečné množství chyb - překladových, tiskových, stylistických či gramatických - nedoporučuji do něj investovat.

24.02.2024

Co napsat a nespoilovat? Takže pozor, SPOILER bude. Tak to bychom měli; všichni klaďasové přečkali tuto jízdu jen s lehkými zraněními, záporák je, doufejme, definitivně eliminován, vztah s bohyní přechází do fáze pořizování podvodního pokojíčku a ... A co bude dál? Pokud vůbec něco. Četlo se to dobře, ale do velkého finále to má daleko. Spíš to bylo takové civilně detektivní. Zato mě to bavilo, tak dávám čtyři hvězdy.

26.11.2023

Na serii i styl psani (linearni, jediny vypravec) jsem si zvykl a utival si ji. Tento dil patri mezi ty vydarenejsi, misty skoro napinavy :-)

21.10.2023

Po dvou měsících od přečtení už si nevzpomínám, co přesně mě v závěru knihy zklamalo, že jsem jí nedala **, i když coby vyvrcholení hlavní dějové linky mi většinu času přišla jako jedna z těch v rámci série lepších. Mimo jiné tomu chyběl nějaký "WOW!" efekt. 1 + 5 knih příprav a tohle bylo všechno? Hm. Nevím, zda se mi chce pouštět ještě do Falešné hodnoty. Chtěla jsem si po dočtení Zvonů Londýna dát od série pauzu a zatím mi pokračování nechybí.

22.07.2023

Další skvělý díl ze série. Peter a všichni ostatní se snaží prioritně najít Může bez tváře a jeho pomocnici. Zabránit tomu, co se chystá provést, ať už je to cokoliv, nepřinese to nic dobrého. Případ je složitý, ale postupně se vše odkrývá. Mají mnoho vodítek nebo důkazů, některé jsou správné, jiné falešné pro odvedení pozornosti.

Je to zajímavý příběh, poutavý, dobře zamotaný, nepředvídatelný, rozhodně překvapí vývojem událostí. Jedna kapitola se uzavře, ale stále je něco nedořešeno. A vztah Petera a Bev je stále skvělý a některé možná na konci překvapí a jiní si řeknou, že tušili. Já rozhodně tušila.

Čtení jsem si užila a bylo to skvělé. Mám velmi ráda tuto sérii. Vše je dobře popisováno i z té odborné stránky. Příběh je poutavý, zajímavý, čte se dobře. Postavy skvělé a vše je promyšlené. Nemám mu co vytknou.

Za mě doporučuji.

21.12.2022

Velké finále příběhové linky s Mužem bez tváře, proplétající se většinou knih série. Samotná kniha není špatná, dobře se čte a hlavní hrdina má docela dost dobrých hlášek. Ale kniha má dvě velká mínus, první je podivná část příběhu v minulosti a druhé je samotné finále, které se opravdu moc nepovedlo - přijde mi trochu nedomyšlené a zbytečně rychlé. Slabší tři hvězdy.

13.03.2022

Mám trochu pocit, že by si autor měl přečíst předchozí díly, protože se začal sám ztrácet... Neskutečně mě rozčilovaly chyby v textu. I překlad tentokrát mohl být lepší. Občas jsem nechápala souvislost a myslím si, že to bylo spíše špatným překladem. Nic to nemění na tom, že Peter je prostě k pomilovaní a Nightingale je superman v tvídovém obleku. A Molly, Náprstnice a Abigal... No prostě, mám je ráda. Dám si chvíli pauzu, ale vrátím se.

09.10.2021

◾Po sedmi dílech už čtenář ví, k čemu se vrací, Aaronovitch má velmi specifický styl psaní: akční scény rád prokládá historickými zajímavostmi o Londýně, jeho vzniku, architektuře, jazzovými osobnostmi a v neposlední řadě i typickým britským humorem. Za mě ideální koktejl s urban fantasy, který mě jen tak neunaví.

◾Na základě hodnocení čtenářů jsem neměla vysoké očekávání, a to bylo dobře, protože navzdory tomu, že se jedná o jednu z mých nejoblíbenějších sérií, se nejedná o nejvelkolepější zakončení/dopadení Muže bez tváře. To mě ale neodradí od čtení pokračování.

10.08.2021

Výborně a vtipně psané, tak jak se dalo v 7.knize série očekávat. Osobně jsem měla jen problém vzpomenout si při čtení na osoby a vztahy mezi nimi. Chvílemi jsem se trochu ztrácela v ději. Druhá polovina famózní a hltala jsem každou stránku. Tohle čtení mě moc baví.

31.07.2021

Tak jsem zvědavý zda mu Punch pomůže a zda kamarádka Lesli Mayová zda ho opět nazradí.

13.07.2021

Je to opět zábavné, chytré a sympatické, ale...
Kdyby to byl most mezi dalšími knihami, tak jsem spokojená. Příběh rychle ubíhá, děj je akční i vtipný; Peter jako vždy kouzelně zmatený, Nightingale charismatický, Lesley drsná a Muž bez tváře nepolapitelný (bohužel zde spíše polapitelný a předvídatelný...).
No jo, jenomže autor z toho udělal poslední díl série. Se vším, co jsme doposud zažili bych čekala lepší ukončení, toto bylo, jak už mnozí další psali, nejen lehce zmatené ale přineslo i vlnu zklamání, ne kvůli mě, ale kvůli Peterovi (a Muži bez tváře), který si zasloužil víc.
Zdá se však, že autor Petera neposílá k ledu, spíše se již chtěl zbavit zápletky s Mužem bez tváře (no, sedm knih je přece jen dost), tak se můžeme těšit s čím se vytasí příště.

13.04.2021

Autorovi nelze upřít talent vyprávět a smysl pro humor. Nad jeho popisem reálií a reality Londýna jsem se dost často musela smát. Také se mi moc líbil popis honičky na kole za dodávkou. Napsat akční scénu tak, aby scéna nevyzněla paradoxně nudně, nebo z hrdiny neudělala supermana, není žádná prdel.

Jenže, celé to hrozně zabil ten strašně zmatený konec, který jsem vážně nedokázala ocenit. Tam autorova imaginace z mého pohledu příliš předběhla autorův cit pro slova. Jako by autor závěr promýšlel tak dlouho tam a zpátky, že je mu to jasné, ale čtenáři tedy nikoliv.

15.03.2021

V tomto případě tři hvězdy, které knížce dávám jsou spíše lichotivé. Je mi líto, kam se celá série dostala od prvního dílu a popravdě budu ráda, když už pokračovat nebude.
Chvílemi mi připadalo, že autor už neměl žádné pořádné nápady, jak pokračovat dál a tak do knížky připlácnul tak divné části, že jsem prostě nechápala. Přiznávám, že hodnocení píši s odstupem času, protože přímo po dočtení knihy, jsem nebyla schopna moje myšlenky pocity a názor na knihu nijak zhmotnit. Připadala jsem si divně ochuzená o pořádný konec... I tak ti děkuji Bene Aaronovitchi za provedení Londýnem se spoustou kouzel.

12.03.2021

Tak jsem celkem zklamán. Ben Aaronovitch protahoval celou sérii až na samou mez a bohužel ji nedokázal udržet konzistentní. V jednom rozhovoru přiznal (součást knihy Nejodlehlejší stanice), že si příliš nepamatuje, o čem byly jednotlivé díly a bohužel je to znát. Jedna hvězda dolů za podivné, zmatečné a ne příliš logické ukončení-neukončení série. Také mě zklamala motivace hlavního záporáka a že s každým dílem přibývá více a více postav, které se věnují magii. Druhá hvězda dolů za vlastní díl, na který už nezbylo moc originálního materiálu a taky mě stále více štvou takové ty hrk-hrk přechody. Tedy, když si hlavní hrdina řekne: ".... a pak mi to došlo!" a vyrazí něco udělat. Ale co mu to sakra došlo?! Z toho co udělal to tedy obvykle nechápu. Poslední věc - nemohu si pomoct, ale přijde mi, že překlad do ČJ je slabý a knížce spíše ke škodě.

11.03.2021

Cítím se… zmateně. Kdyby to šlo, tak jsem dám emotikon vyjadřující mou momentální náladu po dočtení knížky. Protože takhle hlavu v pejru jsem z knížky ještě neměla a hodně dlouho jsem přemýšlela, co o posledním dílu prvního cyklu o Peterovi napsat.

No… začněme záporákem.
Těšila jsem se na parádní finále, na geniální plán a cíl a motivy Muže bez Tváře a jeho velkolepé dopadení. Jenže jsem místo Thanose dostala… nevím, divnýho chlápka posedlého Merlinem? Zkrátka mi přišlo, že po tolika letech důmyslného plánování byl cíl záporáka poněkud… meh - plytký. Důvody Leslie jsem chápala a podle mě má ona nakročeno být další záporák. Pokud by se tedy Aaronovitch držel jejího charakteru a přidal promakaný cíl.

A pak tu máme další postavy: konečně někdo těžce nosící existenci magie konstábl David Carey, který se mihl v předešlém díle a ještě míň v tomto. A musela jsem sakra dlouho přemýšlet, kde se tenhle labilní policajt vzal. Pak Sahra a její přítel s mečem. V předešlé knize ho Peter a Sahra letmo potkají a najednou osm měsíců Sahru trénuje a ještě mají spolu vztah? Navíc nic neříkající a matoucí přiznání že v Chinatownu je nějaký druh čínských praktiků? Sakra Aaronovitchi, děláš mi v tom maglajs, jak spoustu věcí přeskakuješ a nevysvětluješ. A do všeho toho zmatku tu máme rodinný skoro až idylický pasáže, kdy sledujeme Petera v domáckým hávu. A mě tyhle momenty bavili. Aaronovitch tím dal Peterovi osobnější rozměr a taky tyhle chvilky dělali vítaný oddech a zpomalení tempa v jinak zběsilém pobíhání po městě a přívalu informací.

Závěrem:

„Noto mě poser,“ řekl jsem. „Jsem v epizodě Hry o trůny.“

Jelikož se zvony odehrávají v roce 2014, tak asi Peter myslel tak třetí sérii, kdy to stálo za to. No já bych to přirovnala spíš k šesté. Už to upadá, ale ještě to není takový průser jako přišel v sérii sedmé natož osmé. A to je možná problém tohohle dílu. Zvony ztratili nit a stali se překombinovanými. Ale stejně jsem dala čtyři hvězdy, protože přes to všechno jsem si čtení užila a stále mě svět Petera Granta fascinuje, baví a nechci ho opouštět.

Protože takhle by vypadali kouzla v jednadvacátým století.

07.03.2021

Ráda bych dala vyšší hodnocení. Jak se mi celá série líbila, tak mi přijde ten konec takový... Nijaký.
Kniha měla skvělé části. Na noční tanec Molly a Náprstnice nikdy nezapomenu!
Bohužel ten konec... Ještě u Lesley bych chápala tu její svým způsobem naivnost. Ale u Muže bez tváře jsem nepochopila, o co se snažil. Pořád jsem čekala na to "něco" a najednou byl konec a myšlenka: "Aha, to jo, no...".

04.02.2021

Na to, že se jedná o zakončení a vyvrcholení prvního cyklu (jak je uvedeno přímo na zadní obálce knihy) jsem tedy čekala přece jen něco víc. Střed knihy se pro mě táhnul jako žvýkačka a chvilkami jsem musela bojovat s chutí knihu odložit a nedočíst. Silou jsem se ale přesvědčila pokračovat, když vím, kolik jsem už u série během uplynulých let strávila času. A navíc jsem si říkala, že se to na konci přece musí rozjet. To byla naštěstí pravda, před koncem se příběh přece jen trochu rozběhl, ale stejně nemůžu říct, že bych byla se zakončením nějak extra spokojená. Rozhodně tady zůstává prostor pro další pokračování, tak se nechám překvapit, snad budou případné další díly lepší.
Opakovaly se zde bohužel nešvary (nešvary v mých očích, jiný čtenář nad tím třeba mlaská a chrochtá blahem) z předchozích dílů - rozvleklost popisů - hlavně v případě architektonického rozboru snad každé budovy, kolem níž Peter Grant jen v rychlosti projde (co bylo v prvních dílech zajímavé postupně v těch dalších nabobtnalo do obludných rozměrů) - deletnout tyhle zdlouhavé pasáže, tak je kniha tak o čtvrtinu (no, dobře tak o pětinu určitě) kratší. Podobně i u mystických nahlédnutí do minulosti Londýna - což bylo v předchozích dílech inovativní, stalo se (opět možná jen pro mě) postupným nadužíváním velmi otravným (a to mám historii za skutečně velkého koníčka již od dětských let). Navíc pokud se to objeví v závěru, kde čekáte nějakou pořádnou magickou řežbu, která se nakonec... moc nekoná, tak vás to může kapku otrávit.

08.01.2021

„Při útěku
je vždycky důležité
soustředit se na „vpřed“
než si dělat starosti s tím,
co máte za sebou“.

Tak jdeme do finále a možná přijde i kouzelník........ No, pravdu? To finále nebylo tak strhující, jak by se dalo očekávat. Dokonce i ta poslední pasáž, kdy se konstábl Grant propadne do minulosti byla celkem nezáživná a jakoby vůbec do příběhu nepatřila. Finále bylo jednoduché a až krajně nepravděpodobné a upřímně, spíš vysvobozující pro Nezmar a celou tu partu sehranou. Prostě, vše, co tam ve všech těch příbězích řeší je až moc jednoduše dovyřešeno.

Malá ochutnávka:
Déšť trochu polevil, ale beton klouzal. Nikde nebylo žádné zábradlí a od nádvoří dole nás dělilo nejméně dvanáct metrů. Uprostřed frontonu byly hodiny s modrým ciferníkem a v dálce jsem slyšel dunění hromu. Chyběl nám už jen DeLorean z Návratu do budoucnosti.

A tak už v knize zůstává jen ten britský ironický a černý humor a spousty narážek na filmovou i hudební scénu. A ,což musím vyzvednout, nebyla tu naštěstí ani jedna hláška o Harry Potterovi. Což je dobře, protože spousta čtenářů si pak myslí, že to je H.P. a pak jsou zklamaní, že není. Pro můj vkus je tu až moc zvonů a pak vám ani pan spisovatel nenapíše, jak někteří z těch zvonů dopadli. Nakonec se potácím na prahu vědomí, že mě to sice celé bavilo, ale že to za několik dní totálně zapomenu a hrozí i to, že zapomenu fakt, kam jsem knihy dal, pokud bych měl náladu si to přečíst znovu. Tři a půl motýlka.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ )

Komentář ukončuji velmi poučným citátem, u kterého by se pan Havel asi obrátil v hrobě.

Citát: Vyserte se na pravdu a krásu. My máme prachy a máme jich mraky.