Relevance subjektivity: Tělo a duše z hlediska fenomenologie afektivity
Karel Novotný
Jednota těla a duše je ve filosofii Edmunda Husserla analyzována jako dvojí vtělení subjektu, inkarnace v těle prožívaném zevnitř, Leib, a inkorporace v těle vnímatelném v objektivním prostoru, tak jako jiná tělesa, Körper. A toto dvojí vtělení subjektivity, její dvojí tělesnost, Leib-Körperlichkeit, zůstává v posledku nevyzpytatelné nejen pro fenomenologickou analýzu, statickou i genetickou (první část, věnovaná Husserlovi), ale i pro etickou genezi subjektivity, k níž směřuje Emmanuel Levinas (druhá část): je to původní fakticita, z níž vychází i současný koncept oikologické filosofie Hanse Rainera Seppa (třetí část), fakticita, kterou je třeba brát v potaz, jde-li o to, přiblížit se záhadě oduševnění, zázračného spojení těla a duše, které funguje ve vztahu subjektivity k sobě, k druhým a ke světu.... celý text
Přidat komentář
Štítky knihy
dějiny filozofie fenomenologie Emmanuel Lévinas, 1906-1995, filozof tělo tělesnost mysl a těloAutorovy další knížky
2011 | O povaze jevů |
2014 | Za hranicemi tváře. Levinas a socialita |
2016 | Relevance subjektivity: Tělo a duše z hlediska fenomenologie afektivity |
2006 | Emmanuel Lévinas. Filosofie a výchova - Ke stému výročí narození Emmanuela Lévinase |
2010 | Co je fenomén? Husserl a fenomenologie ve Francii |
100% za zájem o fenomenologickou systematiku.
Na druhou stranu si ale myslím, že fenomenologické výklady tělesnosti mají význam spíše/právě jenom systematický. Myslím, že spor o to, zda má primát tělo nebo subjektivita (ústřední téma/aporie knihy), je vpodstatě už rozhodnutý/vyřešený na úrovni redukce.
Nicméně i po redukci má smysl se ptát, co je "tělo".
Provedení redukce může být vůči tělu, zdá se, poněkud "neúčinné".
Možná právě to je na knize nejzajímavější...