Renesanční člověk a jeho svět
Eugenio Garin
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/47570/bmid_renesancni-clovek-a-jeho-svet-xJe-47570.jpg
4
9
9
Soubor portrétů lidí renesance (dvořan, umělec, kondotiér aj.) Po úspěšném titulu Středověký člověk a jeho svět editora Jacquese Le Goffa vychází další svazek, věnovaný tentokrát období následujícímu – renesanci. Italský historik Eugenio Garin v něm za přispění předních znalců tohoto období sestavil řadu portrétů základních lidských typů epochy velkého „rozšiřování obzorů“ Evropy. Vedle sebe se tak ocitají renesanční dvořan, bankéř, umělec, filozof a mág či kondotiér. Nechybí ani téma pro éru zámořských objevů zvláště příznačné – cestovatel a domorodec, stejně jako rozsáhlá studie o životě a postavení ženy v době renesance. Předností Renesančního člověka, stejně jako dalších svazků pozoruhodné ediční řady nakladatelství Laterza, jejichž překlady postupně vyjdou v nakladatelství Vyšehrad, je spojení odborné erudice s čtivostí a vypravěčským uměním.... celý text
Literatura naučná Historie
Vydáno: 2003 , VyšehradOriginální název:
L´uomo del Rinascimento, 1988
více info...
Přidat komentář
Velice překrásná odborná knížka sborníkového typu předních historiků specializujících se na období raného novověku na téma renesančního člověka. Každý historik velice stručně, ale přesvědčivě poukázal na běžný život jednotlivých osobností či spíše profesí, které se v době renesance často vyskytovaly na ulicích a v budovách italských renesančních měst. Jsou zastoupeny tyto osobnosti: vládce, kondotiér, kardinál, dvořan, filosof a mág, kupec a bankéř, umělec, žena renesance, cestovatelé a domorodci. Přičemž zde bohužel chybí, dle mého názoru, ještě osobnost rolníka. Ale přesto se jedná o jednu z nejkrásnějších knih věnujících se renesanci jakou jsem kdy četl.
Jsem ráda, že už kolem titulu nemusím chodit v knihovně a užírat se, že si ho nemůžu přečíst, protože nemám místo v žádném seznamu četby. Ještě že existují prázdniny.
Knížky z téhle edice se mně osobně čtou velmi těžko, jelikož jsou hutné a já si ani pořádně nestačím vypisovat všechny zajímavé jednotlivosti. Na druhou stranu jsou tak sdělné, že se přece jenom vyplatí prokousávat se dvěma stovkami stránek týden a více. Přečíst je mi přijde jako opravdový vklad do vzdělání, jakkoli svízelně nabytý.
Rozhodně nejvíc se mi líbil „Cestovatel a domorodec" Tsvetana Todorova (věděli jste, že Kolumbus si během plavby odškrtával spatřené mořské obludy ze seznamu a že Hernando Cortéz oceňoval architekturu mayských pyramid?), Garinův „Filosof a mág" (Pomponazzi popíral nesmrtelnost duše a Marsilio Ficino vytvořil moderní pojetí zamilovanosti, když napsal, že život vznikl z platonické lásky nebes a země, jež se nemohly dotknout) a Burkův „Dvořan". Naopak „Žena" M. Kingové mi přišla hystericky feministická (znechutilo mě třeba, že vysvětlovala intenzívní náboženský život pohlavní frustrací).
* „Uzřel jsem vlaštovku, kterak letěla a usedla na železa namalovaná na zdi.“ (Leonardo)
* „Pittura e cosa mentale.“ – „Malířství je věc ducha.“ (Leonardo)
* „Nulla libertas, nulla virtus, nulla religio.“ (Pietro Pomponazzi)
* „Stát nelze spravovat morálně." (Guicciardini)
* „Věda o jazyce se sice zabývá malými věcmi, ale bez ní by se nikdo nestal velkým.“ (Erasmus)
* „Co je dvůr, ví bůh, já ne!" (Walter Mapp, dvořan a klerik)
(Uwaga spoilery!) V rámci historických knih ze seznamu literatury, kterou by měl každý oduševnělý historik nastudovat ke státnicím, člověk narazí na řadu kousků napsaných těmi nejfundovanějšími odborníky, které jsou ale tak zoufalé nudné, že bych je použila jenom jako podložku křivého štokrlete. Naštěstí se mezi nimi najdou knihy, jež obohatí vaši duši a uspokojí tužbu po nových znalostech a zároveň zajistí, že nezačnete pošilhávat, jestli nějaký kus nábytku nepotřebuje nutně podložit. Jedním z těchto příjemných zastavení je Renesanční člověk a jeho svět.
V předmluvě editor Eugenio Garin vysvětluje, že úkolem nebylo popsat každého člověka, který se kdy prošel ulicemi Florencie cca. 1500 AD, ale jednalo se o pokus zachytit osobnosti pro renesanci typické. V rámci devíti kapitol je představeno osm mužských povolání, devátá řeší život renesanční ženy. Protože je každý oddíl psán jiným autorem, dá se na nich dobře vypozorovat, jaký má kdo styl a jakými způsoby je možné s historií pracovat. Příznivce esejů, s ničím si nezadajících s Michelem de Montaigne, potěší Dvořan vždy dokonalého Petera Burka a Renesanční žena neméně skvělé Margaret Kingové. Na filosofickou notu zahraje sám Eugenio Garin.
Výsledkem práce devíti historiků je plastický obraz renesančního člověka s jeho schopnostmi i slabostmi, které má jako každý jiný člověk v jakémkoliv dějinném období. Přesto, že renesance trvala v porovnání se středověkem velmi krátce, stihla dějiny minimálně stejně obohatit. A jaký byl její člověk, centrum zájmu tehdejší filosofie a vědění, komplexně a ve čtivé podobě vystihuje tato kniha. Takže za mě 5/5.
PS: Ve stejném stylu je zpracován Barokní člověk a jeho svět a Středověký člověk a jeho svět. Suum cuique.
Renesanční člověk a jeho svět
Rozhodně obsáhlá a dobře napsaná kniha. Čtenář se něco dozví i o obyčejných lidech a jejich funkcích, stejně tak i o výše postavených. Místy mě tedy lehce zmáhaly ty dlouhé odstavce a ne všechny kapitoly mě tak oslovily, ale jinak je to opravdu dobře provedená historická kniha plná informací a zajímavostí.