Přidat komentář
Peter Heinz Feist napsal další z průměrných životopisů, které nám umělce mělce představí, ale neodváží se vyslovit něco tklivého, ba dokonce ani odporného - drží se své roviny a nedosáhne dál než na úroveň referátu. Vypráví o datech a všedních životních událostech, o motivech a malířově posunu. Byť se opírá o barevné konstelace a období spousty zlomových momentů, vyznívá šedě a fádně. Nutno dodat, že se nikdo neobtěžoval po sobě vydaný text přečíst, natož o jeho korekturu. Možná by bylo lepší knihu nečíst, ale jen v ní listovat. Možná by bylo lepší ji ani nevydávat a raději se vypravit něžného Renoira prozkoumat do útrob galerií.
Už dlouho jsem nečetla knihu s tak špatným překladem! Hrubek nepočítaně, překlepy, velmi často slovenština (záhrada, pani, okamih, ....), opakující se části vět, kostrbaté a takové jako neučesané věty (Google?). Toto před vydáním nikdo nečte? Neskutečně mě to rušilo.
Četla jsem v prosinci 2011. Podle mých poznámek:
Desítky barevných reprodukcí obrazů, desítky perokreseb - vždy název, rok, rozměr, kde se nachází (hodně USA, ale i Londýn, Paříž, v ČR asi žádný obraz).
Čtivý text, až ke konci dost odborně popisuje obrazy. Jinak spíš o životě, o hledání. Autor se zmiňuje i o dalších malířích té doby.
V závěru čtyřstránkový životopis, fotky malíře, v knize i dost citátů Renoira. Chybí tu rejstřík děl.
"Jednoho rána došla někomu z nás černá barva a tak se zrodil impresionismus." - P. A. Renoir.
Malá kniha o velkém člověku. Je mi ctí, vlastnit tuto výtvarnou galerii a pomyslně pobývat ve společnosti mistra Renoira.
Některé jeho obrazy mne uchvacují, jiné mě nechávají chladnou. Evidentně měl ale zajímavou osobnost, když si, ač jako řečený impresionista, maloval po svém.
Autorovy další knížky
2005 | Renoir |
1987 | Současné umění Německé demokratické republiky |
1992 | Pierre-Auguste Renoir 1841-1919 Sen o harmonii |
Nejsem odborník, jen mírně poučený obdivovatel. Autor dal dohromady další standardní životopis, což už malířovi ctitelé dobře znají. Užitečné je stručné shrnutí významných dat na konci. Hlavní význam pro mne mají kvalitní reprodukce (navíc se standardními popisy: datace, technika, velikost, umístění), prozářených obrazů, které jsou v tak velkém kontrastu k předčasně stárnoucímu, nemocnému, pochybujícímu Renoirovi. Barvy, tvary, nálada, jako by dílo, naštěstí v jeho případě oceňované už během malířova života, ukazovalo to pravé, dobře ukryté, optimistické Renoirovo já.
90 % (zatím 13 hodnotících s průměrem 75 %).
P.S.
Pokud vím, tak v ČR je k vidění jen jedna Renoirova malba (z šesti tisíc) – Milenci (1875, olej na plátně, 176x130 cm, NG Praha).