Reportáž psaná na oprátce
Julius Fučík
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/242884/bmid_reportaz-psana-na-opratce-Yeu-242884.jpg
4
505
505
Autobiografická próza vzniklá ve vězení na Pankráci, vynášená pomocí motáků.
Přidat komentář
Za vysoké hodnocení může hlavně precizně zpracovaná kritická část knihy (vydání Torst, Praha 1995). Co se samotného díla týče, přemýšlím nad tím, jestli není příliš nadhodnocené. Celkem souhlasím s názorem literárního historika Petera Steinera, že Reportáž, psaná na oprátce vznikla proto, že zatčení se Fučíkovi přímo skvěle hodilo do krámu, jelikož to byl dost možná tak trochu cvok milující adrenalin, ze kterého může vytěžit super text.
Kniha je v pravdě napsaná, texty jsou málo pozměněné, ale za to se hezky čte; leč smutný příběh vězně čekajícího na smrt,...
Ja jsem si pasaze o komunisticke strane, respektive to, jak sam Julius Fucik je hrdym komunistou trochu pozmenil, alespon tedy ve sve hlave. Ja totiz komunisty nemam vubec rad. Tak jsem si misto nich dosadil nejake, to znamena jakekoli neurcite, hnuti-organizaci. Nahle se kniha stala neuveritelne zajimavou a ctivou, ikdyz asi sam Fucik by za takoveho ctenare rad nebyl, ja si knihu uzil.
Velký obdiv Juliovi Fučíkovi za to, co všechno musel snést ve vězení. Asi málokdo si tohle nelidské zacházení umí představit. Autor má můj velký obdiv za to, že přes tohle všechno ještě dokázal být tak silný na těle i duchu a že dokázal dodávat zprávy ven z vězení. Je na něm hodně vidět, že byl opravdu kovaným komunistou a jeho víra mu snad život ve vězení ulehčovala. A ano opravdu jsem měl pocit, jakoby Julius Fučík hovořil knihou ke mne, takže účel spisů předat zprávu generacím budoucím byl splněn dokonale.
Já tuhle knížku četla mnohokrát...Ať si říká kdo chce co chce mě se líbila a zasáhla mě tak moc, že se k ní ráda vracím...
Knihu jsem přečetla jedním dechem. Je to smutné téma, ale zároveň téma naší historie, která byla docela složitá. Obdivuji ten krásný jazyk, kterým je příběh napsán.
Povznesme se nad ideologický patos a nějaké faktické chyby či nedostatky. Když přimhouříme jedno oko, máme před sebou výborné svědectví z nacistického kriminálu, velmi sugestivní a navozující tísnivou atmosféru. Tato kniha by měla být povinnou četnou na školách, aby si každý představil, jak to asi tak mohlo vypadat.
Velmi působivé jsou pasáže, kdy se Fučík obrací přímo na čtenáře z "budoucnosti".
Kniha je velice sugestivní, ale co si mám o ní myslet, tak výsledně nevím, protože ji neberu jen jako výpověď člověka, ale do mysli se mi taky vtírá, že je mi divné, že by si vězeň mohl psát v cele o tom co prožívá, a nikdo si toho nevšiml. Je třeba možná i zmínit, že J. Fučík byl vězněn s ostrahou, a tehdy nebylo dovoleno mít u sebe psaní potřeby, a pokud je u někoho našli, tak je hned zabavovali.
Z literárního hlediska text hodnotu - podle mě má - dost velkou.
Tak. Přečteno jsem měla opravdu za chvíli a mnohokrát se mi vehnaly slzy do očí. Přitom tam např. násilí nebo mučení není ani moc popsáno, jak by člověk čekal. Vyzařuje z ní pozitivní energie věřícího člověka. Je přímo nabitá optimismem, sálá z ní hluboké přesvědčení v lepší budoucnost. Určitě si chci přečíst ještě nové vydání, abych měla srovnání. Jinak ke knížce - fašismus a komunismus, to je jako z bláta do louže. Jedno horší než druhé, i když komunismus by byl perfektní, bohužel, nikdy nebude reálný. Obojí používali stejné metody, mučení, věznění, popravy... Lidé po válce chtěli věřit něčemu dobrému, tak proč ne idee komunismu, vždyť je tak vznešená! A po přečtení Reportáže? Inu, proč ne, přesvědčivá je dost a dost.
Knížka se mi líbila a dávám jí pět hvězd, Přesto mi tam některé věci neseděly. Třeba to, jak Fučík jasně a stručně vypravoval všechno, co jej potkalo. Mluvil o smrti jako kdyby to bylo jen něco, co jej absolutně nezasahuje. Také některé slovní obraty, které používal, mi přišly docela zvláštní. Vždyť se tam pokoušel vtipkovat!
Já si to pro sebe vysvětluji takto: Byl to novinář a ne amatérský. Navíc levicově zaměřený. Nemohl nic, jen očekávat smrt a další rány. Proto si pro sebe vytvořil nový "smysl života". Zdokumentovat prostředí pankrácké věznice co možno nejlépe. Úplně se odpoutal od své osoby a shlížel na sebe jakoby shora,
Pro mě osobně byla tato knížka přínosem, teď už chápu, proč lidi volili komunisty, když fašismus padl. Silné levicové zaměření mě sice trochu štvalo, ale pak jsem se nad to dokázala povznést a přemýšlet.
Rozhodně stojí zato si to přečíst. Jen dejte pozor, abyste četli správné vydání. Konkrétně tato kniha obsahuje i původní text, který je vzadu přepsán, fotky odsouzených, kresby místa atd. Právě kvůli tomu velkému množství materiálu navíc je knížka poměrně tlustá, proto se neděste. ;) Celé přečtení vám zabere pár hodin, pokud nebudete každou stránku studovat do detailů.
Tady mám trochu problém. Knihu jsem zvědavě přečetla, po stylistické stránce to nemá chybu. Ale nedokážu uvěřit, že takto bezchybně dokázal psát vystresovaný vězeň.
Autorovy další knížky
| 2008 |  Reportáž, psaná na oprátce |
| 1932 |  V zemi, kde zítra již znamená včera |
| 1950 |  Lidé, bděte! |
| 1978 | Božena Němcová bojující |
| 1949 | Julius Fučík, revoluční novinář |
Když jsem byla malá-tak v 6-7 třídě, tak jsme si ji ,měli přečíst a mě se tehdy moc líbila. Můj děda byl jako politický vězeň za 2. světové války v Terezíně a v Mathausenu a odmítal se do konce života bavit o zážitcích, které museli vytrpět. Vždycky na to říkal: " To se nedá vyprávět, to není pro lidské uši" a tak jsem ve Fučíkovi částečně viděla dědečka ( ještě , že to neví, ten by mi dal). Ať si říká, kdo chce co chce a ať o Fučíkovi jdou zvěsti jaké jdou, pro mě má kniha 5 hvězdiček.