Reprodukce
Bernardo Carvalho
Jeden z nejosobitějších brazilských romanopisců současnosti nabízí hořce ironický obraz naší doby. Velké nedorozumění způsobí, že se muž nazývaný „student čínštiny“ ocitne v policejní cele, místo toho, aby odletěl na plánovanou cestu do Číny. Student je typickým představitelem současné informační společnosti: vděčný čtenář internetových zpráv a blogů, který si sám o sobě myslí, že má encyklopedické znalosti a na všechno názor. Přitom jen přejímá myšlenky, kterým nerozumí. Žije mezi realitou a virtuálním světem v jakémsi paranoidním prostoru s pocitem ohrožení. Zmatek ve studentově hlavě je jen jednou z podob nedorozumění, s nímž se potýkají všechny postavy románu, jak policejní komisař, zapletený do historky o domnělém otcovství, tak jeho kolegyně, která propadla evangelikálnímu hnutí. A hlavně učitelka čínštiny, která se pokouší vrátit do své země, aby si mohla zopakovat zničené dětství. Každá z postav má svoji verzi skutečnosti a ve chvílích, kdy se jejich pohled na věc střetne, nabývá román na hloubce, ale také jiskří osobitým až drsným humorem. Dochází přitom k celé řadě reprodukcí v různých významech – lidé reprodukují cizí myšlenky, reprodukce uměleckých děl nahrazují originály, zatímco někteří zoufale usilují o reprodukci umělou, jiní se reprodukovat odmítají, a ač se to na první pohled nezdá, originality kolem nás ubývá. Na to všechno poukazuje román, jehož četba nabízí hodnotnou zábavu, podněty k zamyšlení i spoustu kuriózních informací.... celý text
Přidat komentář
Pustila jsem se do toho, i když je to vlastně jednolitý monolog (jeden odstavec) před letištním policejním vyšetřovatelem. Čte se to dobře, vtipné (ale ne přehnané), postřehy národnostní, jazykové a politické (přijatelně podané), s vhledem nejen do čínského prostředí, ale pochopitelně i brazilského. Jen nevím, zda vydržím to množství valících se slov až do samotného konce...
Nu, nevydržela jsem, zejména když jsem narazila na střední část, kdy slova chrlí pro změnu vyšetřovatelka ve vedlejší místnosti. Nakonec se sice ke slovu vrátí hlavní hrdina, student čínštiny, ale už jsem nebyla schopna dobrat se pointy.
Slibuje to rádoby vnoření do hlubin a ošidností jazyka pro popis (reprodukci) světa, jeho nedostatečnost z hlediska vyjádření a pochopitelně hlavně pochopení, přenosu té správné informace. Ale pokud toto bylo autorovým záměrem, bylo to nakonec slabé, pohřbeno pod silným nánosem balastu rozlévajícího se do všech stran.
Těžko hodnotit, takže průměr: 50%
Román je sestaven ze tří dlouhých monologů: první vypráví student čínštiny zadržený na letišti v Brazílii, druhý monolog vede vyšetřovatelka na letišti, a třetí monolog drží znovu student čínštiny. V rámci těchto monologů se vypravěči stihnout dotknout všelijakých témat - současných, historických, politických, náboženských atd., a u toho jakoby mimochodem rozplétají příběh týkající se učitelky čínštiny... Ale myslím si, že jsem zdaleka nepochopila všechny narážky, co do toho textu autor ukryl - podle přebalu by měl román nabývat s postupem času na hloubce, ale já ji tam neodhalila. Zaujal mě ten originální styl vyprávění plný ironie a zmatků, občas jsem se i zasmála, ale ve výsledku mi to přišlo spíš nudnější a občas jsem měla problém udržet pozornost.