Republika
Jiří Padevět
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/456724/bmid_republika-8Py-456724.jpg
4
71
71
Momenty, na kterých nezáleží. Dokud jim nezvratnost nedá význam. Naše dvacáté století bylo plné bojů, proher, vítězství, ale především paradoxů, často se krčících ve stínu velkých dějinných událostí. Kniha Republika, jejímž prostřednictvím nás Jiří Padevět zavádí do období mezi lety 1918—1990, se pokouší přiblížit naši moderní historii na ploše sedmdesáti tří povídek. Vyprávějí o chvílích, které jsou z pohledu „velkých“ dějin nepodstatné, až banální, ale z pohledu těch, kdo je prožívali, byly naopak naprosto zásadní. Často změnily životy aktérů nečekaným a dramatickým způsobem. A to jak směrem k zoufalství, tak i k naději, která trvá.... celý text
Přidat komentář
Od autora jsem si už dlouho chtěla něco přečíst. Na audiotéce se objevila Republika, tak jsem šla s radostí do toho.
Knihu nemůžu hodnotit, ona vlastně k poslechu moc není. Krátké útržkovité kapitolky do uší nezanechávají souvislý děj a až když jsem koukla na fyzickou knížku chápu proč :)
K poslechu tedy určitě něco jiného :)
Můj první Padevět. 73 povídek, 73 let našich dějin, 73 událostí, mnoho životů... Známe je z dějepisu: datum, jméno, holá fakta. Ale co ti lidé prožívali? Jací byli? Jak se ve zlomových okamžicích cítili? Co dělali? Jiří Padevět nám nabízí fiktivní kratičké pohledy, okamžiky, zdánlivě banální... Jako byste četli první strany ze 73 románů. Pokračování znáte, nebo si ho dohledáte. Ano, postupně se opakují motivy, ale na mě texty i tak hluboce působily, cítila jsem tíseň, chlad, radost i bolest a chtěla další a další "první strany". Četla jsem pomalu, po pár stránkách, jinak to nešlo. Autor skvěle pracuje s jazykem a umí jim vyvolat ducha doby. No a navíc ta grafika! Chtěla jsem jí poslat dál, ale prostě nemůžu, tuhle krásku chci mít doma. Nečekala jsem, že mě kniha až tak zasáhne. Doporučuji!
Grafické zpracování je krásné, ale ty povídky… Ty mě bohužel vůbec nebavily. Připadaly mi repetitivní, plytké a psané jaksi „na sílu”. Nevím. Tohle pro mě nebylo.
S tím, že nakladatelství Host vydává knihy obsahově i vzhledově kvalitní, se prostě počítá. Zrovna tak i tahle je malým uměleckým dílem. 73 povídek sleduje 73 let našeho státu. Moc dobře zpracovaný stručný přehled našich dějin z pohledu různých autorů. Ať už z povídek, ilustrací nebo komentářů před povídkami jsem byla nadšená. Navíc zde přímo vyčnívá krása českého jazyka.
Původně měla být kniha ozdobou naší knihovny, ale překonala jsem se a darovala ji. Vydržím, nebo si půjdu koupit další?
Tuto knihu považuji za skutečný „klenot“ současné knižní produkce. Na malém rozsahu se jí podařilo vyjádřit mnoho o československé historii 20. století a to navíc v kvalitě, která je na našem knižním trhu neobvyklá. Ke čtení ji mohu doporučit snad úplně všem. Může vám ukrátit čekání ve frontě v supermarketu, ale také můžete nad přečteným hlouběji přemýšlet, dohledávat si další informace a souvislosti. To už je jen na vás. Pro mě to bylo první setkání s tvorbou pana Padevěta, a snad ne poslední.
Kniha není vyčerpávajícím svědectvím o vybraných 73 letech československé historie, ale má „nasvítit“ některé zajímavé události. To se myslím všem, kdo na knize spolupracovali, podařilo. Nejpovedenější mi přišly „minipovídky“ pana Padevěta, ale neméně důležité byly i fotografie, krátké faktografické komentáře i celá úprava knihy, která je opravdu velice nadstandardní a nakladatelství Host se velice podařila. O výbornou grafickou kvalitu knihy se zasloužil Martin T. Pecina.
"Prolezl poklopem obrněného transportéru a seskočil do trávy. Za zelenou obludou, kterou právě opustil, se svahem táhla jizva, jak se pásy zakusovaly do krajiny, trhaly jí kůži a zřejmě i lámaly malé kůstky, co jsou těsně pod povrchem. Nad horizontem přeletěly tři vrtulníky, které pro změnu řezaly tenké jizvy do nebe. Vyndal z kapsy pomuchlanou krabičku startek a jednu si zapálil. Jestli to dobře spočítal, teď by měli mít tak dvacet minut klid, než sem dojedou další transportéry a tanky. Ostatní už vylezli taky, polehali si do zářijové trávy a pevně doufali, že se tady aspoň pár minut neobjeví žádný lampasák, nebo dokonce rozhodčí. Slunci ještě nikdo žádnou jizvu neudělal, a tak celkem milostivě hřálo. Přiložil si k očím dalekohled a zkontroloval krajinu. Byla zjizvená jako starý šermíř, ale zřejmě byla se svým opuštěným osudem smířená. Asi pro ni nebylo lehké snášet pásy tanků a výbuchy granátů, ale jen těžko se mohla bránit. Mohla jenom čekat dalších sto let, jestli to náhodou nepřejde a jestli se pak pomalu nezačne hojit. Podle písmene, které do krajiny krasopisně napsaly staré cesty, byl na správném místě. Poodešel od odpočívající zelené obludy i od kluků, kteří prožívali krátký luxus svobodné chvíle, i když oblečené do maskáčů a utažené opaskem, a vyndal z kapsy starou mapu. Došel s ní ke stromu a sedl si do jeho stínu. Kůra ho trochu škrábala do zad, ale snažil se spíš poslouchat, co vyprávějí větve, které se sem tam pohnuly, i když moc nefoukalo. Špatně rozuměl, ale měl pocit, že vyprávějí něco o starém městě, které zmizelo. Položil vedle staré mapy vojenskou speciálku a pozoroval pavučinu cest a uzlíky křižovatek, jako by to bylo nějaké pradávné písmo. Byl na správném místě, strom, o který se opíral, kdysi dávno vrhal stín před kostel, aby se farníci vycházející v neděli z kostela nemuseli rovnou ponořit do sluneční záplavy. Vstal, složil obě mapy a udělal pár kroků. Otočil se ke stromu a ještě kousek popošel. Tráva něco zašeptala, ale zase jí nebylo rozumět. Možná stál na místě oltáře. Na místě, kam jeho praděda šel k prvnímu svatému přijímání. Nanebevzetí Panny Marie. Zvedl oči k nebi a zjistil, že na nebi jsou jen vrtulníky, co po nich zůstávají jizvy."
Umělecké dílo. Zpracováním, obálkou (ten znak!), grafikou, jednotným stylem ilustrací... A ty texty. Každý je samostatným příběhem, hraje se s jazykem, pohledem, historií, překvapením... Příjemné, pokud je ukazována část života známého člověka nebo důležité události, avšak z jiného pohledu, v méně známém místě či překvapivé životní situaci. A baví mě, jak stránku za stránkou kniha proměnami témat i jejich zabarvením ilustruje světový vývoj na jedné zemi střední Evropy.
Osobní přístup k republice. Výběrem témat, zvolenými příběhy, vypořádáním se s Babišem, Válkovou, Pujmanovou. No jo, ale proč být negativní spíš než pozitivní? Proč radši zvolit odmítaného premiéra, než si připomenout neznámou část života prvního porevolučního prezidenta? A jaký přesně význam dala nezvratnost (jak píše obálka) např. vraždě Margity Vörösmartyové?
Repetitivnost. Jak jde o 73 povídek sledujících rok za rokem vývoj státu, objevuje se časté opakování jazyka i témat. Praskliny, návštěvy občerstvoven, několikrát obecní blázen (proč?)...
Otázky. Nebyla předtím kniha jen uměleckým dílem se 73 povídkami? Nebyli ony faktické popisky na levé stránce přidány až ex post? Protože někdy "kazí" pointu, někdy se opakují, někdy bych byl bez nich opravdu ztracený. Pokud člověk nezná dílo nějakého ze zařazených básníků nebo třeba život zmíněného politika, nedokáže rozeznat, co je jen autorovou imaginací a co naopak odkazuje na jeho texty, básně*... Kniha by asi musela mít rejstřík s poznámkami minimálně tak dlouhými, jaký má rozsah teď.
* Třeba hned u Jaroslava Seiferta jsou natolik specifické formulace, že to přeci musí na něco odkazovat ("Tam voněla spíše pára z žehliček, týrajících límce, strach z potratů nechtěných dětí, plíseň kvetoucí na zdi za dečkou s vyšitou siluetou Pražského hradu nebo nevyvětraný plyn z příbytku sebevraha."), ale vyhledávač nabízí pouze tuto knihu. Nebo Michal David a "pumpařova sestra a smála se jako suchý dětský piškot".
Spousty informací sem vubec nevěděla kniha byla velice zajímavá a historicky přínosná
Moc pěkná kniha pro lidi, kteří nejsou úplní fandové historie. Autor tu stravitelným způsobem podává střípky z českých dějin.
Povídky mě moc nezaujaly, přišly mi hodně podobně a stěží si už některou vybavuju. Daleko víc mě bavily číst informace před samotnými povídkami.
Jemně a citlivě napsané, tak jak jsem u tohoto autora v podobných případech zvyklý. Některá ze slovních přirovnání použitých v knize jsem měl chuť si zapisovat, takové používání češtiny já rád :-))
Velice zajímavý pohled na století existence naší republiky. Krátké příběhy z jednotlivých let představují události často zdánlivě nevýznamné, které se ale staly nesmazatelnou součástí historie. Někdy jsou úsměvné, někdy z nich mrazí. Rozhodně bych doporučil konzumovat Republiku postupně, aby události a osudy nesplývaly.
Jednostránkové povídky, co rok, to jedna osobnost, známá či neznámá. Napsáno ovšem nádherným jazykem.
Původně jsem tady měl jen čtyři hvězdy. Vysvětlím proč - "protože už je to zkrátka několikrát vyzkoušený model minipovídek se závěrečnou pointou (někdy vtipnou, jindy děsivou či bizarní), ale tentokrát už se zkrátka ne tak často dostavuje ten wow efekt na závěr, jelikož vybrané epizody nepatří úplně mezi všeobecně známá témata. Na druhou stranu to pochopitelně je velký klad knihy, že přibližuje čtenáři i méně známé věci a čtenář se zastydí při vědomí, co vše neví. Ze zhruba sedmdesáti povídek mě skutečně nadchlo asi jen deset - je tady soudružka Válková, bureš či Michal David z těch vtipnějších, Pavel Wonka nebo unesený autobus z těch smutných, ale ty ostatní už prostě nemají tu bombu na závěr, ač jsou všechny povídky úžasně jazykově na výši, jsou plné metafor, přirovnání, personifikací, které se v próze nikde nevidí. Určitě doporučuji číst nejdříve vždy pravou stranu (povídku) a až pak stranu levou (historický kontext). Když si to teď po sobě čtu, tak se až stydím, jestli to nezní příliš kriticky. Pana Jiřího Padevěta miluju za veškerou jeho práci, do které se pouští, a berte to prosím jen a jen jako můj problém, že jsem si sám v sobě bohužel nastavil až přehnaně vysoká a nesplnitelná očekávání. Mea culpa." (tohle byl původní komentář)
Teď doplnění - když to člověk vezme kolem a kolem, je to nádherná a úžasná kniha, která představuje nás, naši republiku, takovou, jaká je - tragická i směšná najednou, hrdinská i zbabělá - prostě česká. Tím, že jsou zde (narozdíl od minulých knížek) přehledně chronologicky seřazeny jednotlivé povídky i s jednoduchým obrazovým doprovodem a historickým vysvětlením, má kniha potenciál jednoduchého navrácení se ke kterékoli povídce. A už teď listuje knihou musím říct, že těch nádherných povídek je tam mnohem víc než jsem si po dočtení nechal v hlavě.
Pět. Pět hvězd a bez váhání. A kdybych ten komentář psal ještě s větším odstupem, asi bych pak potřeboval těch hvězd šest nebo sedm...
Autorovy další knížky
| 2016 |  Krvavé léto 1945 |
| 2018 | Ostny a oprátky |
| 2015 | Krvavé finále: Jaro 1945 v českých zemích |
| 2017 | Tři králové |
| 2020 | Republika |
Mozaika příběhů z nedávné historie dobře doplňuje známá i méně známá fakta.