Republika Oceána

06.05.2021

Toto je docela zajímavá knížečka. Ze dvou důvodů, jednak pro svůj vlastní obsah, jednak pro okolnosti jejího vzniku (+dalšího šíření) a životní dráhu autora.

Předně k samotné knize, která v českém vydání obsahuje notně osekanou Republiku Oceánu, která má v originále asi 400 stran a kterou nám český překlad nabídl ve formě výtahu, a dva navazující traktátky, přičemž ten druhý nazvaný "Systém politiky načrtnutý v krátkých a jednoduchých politických aforismech" stojí za zvláštní pozornost.

Budete-li Harringtonovu ideální utopickou Oceánu číst, doporučuji načrtnout si celý systém někde stranou, aby graficky vystoupal před čtenářem, což hodlám při pozdějším opakovaném čtení učinit. Vyznat v některých aspektech Jamesovy knihy není kdovíjak těžké - nekryje svoje vzory ideálních republik od Izraele po Benátky, není ani těžké rozšifrovat fiktivní jména a identifikovat jejich vzory, přičemž ten nejjasnější je Oliver Cromwell. U jiných aspektů je to horší a knížka má v sobě mnoho kulhavých míst - demokratická příliš není, o čemž svědčí především zákon o tvrdém postihu jakýchkoli debat a kritizujících komentářů uspořádání; Oceána není ani rovnostářská, nýbrž elitní, neb je vedena bohatými na základě majetku půdy; v neposlední řadě je to společnost statická a neměnná, kdy zůstávají stejné ceny, daně, výnosy, vše; a o náboženské svobodě se dá též lehce pochybovat, jakkoli je samotná myšlenka velmi prorocká, neb toleruje všechny, vyjma Židů (pro něž má velice zajímavé využití/zneužití) a papeženeckých modloslužebníků. Přesto všechno nabízí nejednu zajímavou myšlenku - např. lidem volený senát (jehož členové se pravidelně mění a nesmí kumulovat funkce), který tvoří zákony, ježto jsou schvalovány/zamítány volbou lidu (z dnešního Švýcarska by měl autor radost); nebo povinnou školní docházku do 15. roku života, načež se dotyčný dá buď vyučit řemeslem, nastoupí do povolání a nebo studuje vysokou školu (toť dvě generace před narozením Marie Terezie). V "Systému politiky..." je pak znát jistá rezervovanost či konzervatismus autora, stejně jako rozhled, neboť velmi šikovně rozehrává rozdíly mezi absolutismem, monarchií, demokracií a jejich vzájemnými závislostmi. Načež se nemohu zbavit dojmu, že v jeho podání vítězí - a zvítězí - konstituční monarchie jako onen (nechtěně) hledaný ideál.

Teď si ještě dovolím komentář roztáhnout o ony "okolnosti", které snad ještě překonávají samotnou knihu. Harrington ji napsal v době anglické republiky, kdy byl popraven Karel I., od kterého u popraviště dostal dar. Knihu věnoval Cromwellovi, který ji ovšem ještě před vydáním zabavil a odmítal vydat. K tomu nakonec svolil, ale odsoudil ji. Harrington sám pak byl haněn a téměř lynčován (i vězněn) vládnoucí garniturou, aby si po restauraci monarchie vyzískal stejné, ne-li ještě horší zacházení. A nejen sám autor, ale i samotný spisek dostal spíš velmi tvrdého, než kladného přijetí. Až na dvě výjimky. Tou první byly vznikající Spojené státy, kdy jednotlivé státy přijaly do svých ústav prvky Oceány. Skončilo to válkou o nezávislost. Druhým případem byla Velká francouzská revoluce. Že probíhala krvavě, skončila krvavě a poněkud neslavně, není nutno zmiňovat. A tak se zase nabízí otázka, jak moc se případná lákavost a krása utopií vyrovnává jejich praktičnost.