Republika Užupis
Ha Ilči
Román o hledání ztracené vlasti a marné snaze vrátit se do krajiny mládí. Hlavní hrdina přijíždí z dalekého exilu pohřbít otcovy ostatky do rodné země, která údajně získala znovu samostatnost. Jeho poslání ovšem od samého počátku naráží na bariéru nevědomosti, nezájmu a posměchu okolí, které je součástí jakési neuchopitelné a nesrozumitelné reality. Čím usilovněji se hrdina snaží rozplést klubko záhadné existence republiky Užupis, tím více různých konců drží v ruce. Jeho počáteční odhodlání se postupně rozmělňuje v řadě zdánlivě nesouvisejících příhod, během nichž se střípky zaprášených vzpomínek skládají do mozaiky idealizované minulosti, která je ale nemilosrdně konfrontována s frustrující realitou. Užupis – místo za řekou, symbolizuje druhý břeh, místo spočinutí a vysněnou idylu, jejíž hledání je předem odsouzeno k nezdaru. Svět je v pohybu a člověk se nemá kam vrátit, zejména pokud se podvědomě utíká do dob dávno minulých. Bloudění v prostoru i čase, doprovázené záblesky déja vu nakonec dospěje do dramatického finále, v němž se v nepochopitelné časové smyčce naplní budoucnost, která se už vlastně možná dávno stala.... celý text
Přidat komentář
Co mi ze začátku přišla jako zajímavá variace Kafkova Zámku (především díky hutné atmosféře a prazvláštním událostem) mě někdy v polovině knihy začalo neskutečně nudit.
Některé pasáže byly poněkud úmorné a zbytečně se táhly, jako by autor nevěděl co vlastně psát, jen to, že prostě chce psát.
Ke konci ale příběh chytá druhý dech a - tady nastává problém - zdánlivě nový smysl. Nadějně, avšak naivně, jsem se domníval, že je ve skutečnosti vše skvěle promyšlené, že jsem příběhu jen křivdil a na konci se dostaví vysvětlení, které celý příběh uvede do mnohem smysluplnějšího světla, jenž by i lákal na opětovné čtení.
Ne.
Čtenář vysvětlení dostane, ale jen jeho zlomek. Jinak zůstává většina nepochopitelných situací stále nepochopitelná. Dává to celé v autorově hlavě skutečně smysl a pouze mi něco uniklo? Nebo se příběh snaží být tak moc mysteriozní, že se autor ani s nějakým hlubším smyslem neobtěžoval a vše je primárně pouze na efekt? Ať už kvůli jedné či druhé variantě, příběh je tak pro čtenáře těžko uchopitelný.
Zatímco samotná pointa příběhu tak pro mne zůstává z velké části záhadou, tak se mi však líbila frustrace z hledání své identity a vlastního národa, které byly v letech minulých (a stále jsou) pro nacionalistickou Koreu tak typické. Sice je to zakódované, ale je to tam, jen musí člověk o Koreji něco vědět. A zasadit vše do země, kde je hlavní hrdina cizincem, hledajíc místo, které existuje, ale je velmi těžko dosažitelné (a je opravdu tak absurdní jako reálný Užupis), tomu dobře napomáhá.
Suma sumárum, kniha se pro mne zastavila někde v polovině cesty. Dobrá atmosféra (především pro příznivce Kafky) a alegorie na autorův vlastní národ je utopena v často zdlouhavých pasážích a prapodivných událostech, které nemají smysl, leč se tak tváří (nebo je to velmi silně zakódováno autorem) a které postrádají údernější pointu.
Od cca poloviny už jsem se trochu nudil, ale konec vše napravil. Asi díky Litevskému prostředí mi atmosféra připomínala trochu i Bulgakova.
Vskutku zaujímavý počin. Jednoznačne musím vyzdvihnúť atmosféru, do Republiky Užupis sa dá nádherne ponoriť a nechať sa zaviať miestnou snehovou metelicou. Dej je cyklický aj keď "Zdálo se ale, že si to Hal vůbec neuvědomuje". Dej je cyklický tak veľmi, že jasne cítiť, ako veľmi Ha Ilči miluje CTL+C a ako miluje CTL+V. Áno, je to presne ten typ knihy, ktorý si predstavím, keď sa povie moderná próza.
Nepochopil som v knižke mnohému a väčšinou to nebolo na škodu, príbeh je to tajomný. Čomu sa však nerozumel vôbec a žralo ma to od začiatku do konca bola otázka, prečo juhokórejský autor umiestnil dej svojho fiktívneho príbehu do Litvy. Hm. A toto hm pre mňa tak viac menej vystihuje celú Republiku Užupis...
Absurdní příběh ve stylu Kafky. Na počátku stojí skvělá atmosféra a autor má cit pro vykreslení mnohdy bizarních postav a míst. Ale pak se to nějak zadrhne a zhruba od poloviny mě příběh přišel zbytečně rozvláčný a každá druhá věta nadbytečná. Hodnocení je tedy především k přihlédnutí k atmosféře příběhu. Pro příznivce Becketta, Havla, Kafky a antiutopií.
Ha Ilči vypreparoval Kafkův Zámek, přidusil ho ještě absurdnější atmosférou a vytvořil tak zábavnou literární hru o zacyklenosti a předurčenosti našich životů, které stále dokola prožíváme. A nebo také ne...
Kafka ve Vilniusu. Zvláštním a záhadným způsobem mě to bavilo.
Nakolik to ovlivnil fakt, že jsem ve Vilniusu byla a mám pro to město velkou slabost, Užupis navštívila - ten co tak skutečně je, ten za řekou :-), nevím.
Hodnotím, jak cítím.