Respektovat a být respektován
Pavel Kopřiva , Jana Nováčková , Dobromila Nevolová , Tatjana Kopřivová
https://www.databazeknih.cz/img/books/56_/56109/bmid_respektovat-a-byt-respektovan-GBY-56109.png
4
283
283
Výchova dětí založená na uplatňování moci a síly je vyčerpávající a přitom málo účinná. Má negativní dopady nejen na plnění každodenních oprávněných požadavků, ale také na sebeúctu, rozvoj osobnosti a vzájemné vztahy všech zúčastněných stran. Totéž platí i pro komunikaci dospělých mezi sebou, kdykoliv v ní převládne vzájemný boj o moc. Kniha Respektovat a být respektován je určena všem, kteří se snaží o partnerský, respektující přístup ve výchově, vzdělávání a v mezilidských vztazích. Nabízí jednak postupy a dovednosti okamžitě využitelné v praxi, jednak pohled na širší souvislosti mocenského a respektujícího pojetí výchovy, vzdělávání a komunikace. Je využitelná nejen pro rodiče a učitele, ale pro všechny, kteří chtějí investovat úsilí do rozšíření repertoáru svých komunikačních dovedností pro zvládání běžných i náročných životních situací. Přirozeným důsledkem osvojení těchto postupů a dovedností je udržení vlivu i dobrých vztahů a vzrůstající pocit vnitřního klidu, sebeúcty a kompetentnosti. Autoři jsou známí jako lektoři stejnojmenného kurzu, který je již řadu let organizován po celé ČR.... celý text
Přidat komentář
Velmi zajímavá kniha, bohužel v praxi většina postupů nerealizovatelných v případě, že se vám narodí dítě s namixovanými agresivními, vzpurnými a zlobivými geny. V takovém případě je směšné nad běsnícím tvorečkem, malým obletovaným faraonem stát a vysvětlovat mu "Ale já jsem teď nespokojena s tím, jak se chováš, mně se to nelíbí". Prostě dítě chytnu, zařvu na něj "Dej pokoj" a odtáhnu jej pryč. Manželé Kopřivovi měli štěstí, že se jim narodilo 5 děvčátek, nejspíše klidných, inteligentních a od přírody intuitivně chápajících, co je správné a co ne. Pak jejich výchovná metoda může být úspěšná. Ze zlobivého kluka by tímto vychovali zlé, sebestředné a v podstatě nešťastné monstrum.
Tato kniha by se měla rozdávat u gynekologů na začátku těhotenství místo balíčků s propagačními materiály. Kdyby si ji povinně přečetli všichni rodiče, hned by bylo na světě lépe. Respektujici výchova má smysl.
V poslední době se objevuje spoustu knih o výchově v podstatě mi to připadá jako nová náboženství. Myslím si že tato kniha má hodně co do sebe člověk v ní může najít inspiraci zajímavé myšlenky i několikrát přikývnout v popisovaných situacích Nicméně souhlasím s tím že je kniha do běžného života v podstatě nepraktická kromě několika situací v knize nad kterými se můžeme pozastavit a říct si že by to třeba šlo řešit i takto a možná poté i vidět to jaké osobnosti vychováváme. Kniha je rozhodně na delší po čtení a delší zpracování a rozhodně neuškodí si z ní něco vzít do běžného života
Koncept této výchovy mi sedí a dává smysl, kniha je za mě napsána hezky a metody výchovy dokáže popsat na ilustrativních případech. Rozhodně dává k zamyšlení, jak výchova ovlivňuje děti.
Koncept výchovy fajn, ale kniha napsaná dost roztahaně a přečíst těch 350 stran hutného textu bylo s každou další kapitolou náročnější. V tomto pojetí mi to přišlo jako kniha pro lektory tohoto konceptu, nikoliv pro běžného čtenáře (rodiče), pro kterého by to stačilo zkrátit maximálně na polovinu. V tom ale tato kniha není v sekci osobního rozvoje zrovna osamocená, bohužel :)
Chce vědět co se čte a pak se ukáže i to že je to přesně jak se v životě děje a také je to dobré pro uvědomění si některých věcí a něco taky dělat jinak a lépe.
jak vytočit životního partnera/partnerku? snadno: "miláčku, vidím, že křičíš na naše dítě kvůli malichernostem a také vidím že jsi si neuklidil(a) ponožky."
Subjektivně jedna z nejhlubších propastí mezi prvotním dojmem z grafické úpravy knihy a jejím obsahem! Při vší úctě, snad ještě nikdy jsem se necítil tolik lákán tématem i pověstí a zároveň vyloženě odpuzován estetickou stránkou knihy. Dlouhatánské roky jsem se jí proto v soustředěných kruzích nesčetněkrát přibližoval a znova a znova uhýbal s podezřením, že vyjadřuje-li obal cit autorů, nemůže přece stát za to. Nyní však, když jsem touto zajisté zkouškou nejryzejší důvěry v text samotný prošel, mohu konečně za obsah knihy vděčně poděkovat, neboť je v mých očích skutečným pokladem ~
Konečně jsem ji dočetla. A byla dobrá. Jen to chce klid a čas číst. Zpracování knížky se mi líbilo, stručně napsané, jednoduše podané. Odnáším si mnoho poznatků, které v kombinaci s dalšími knihami tvoří základ, ke kterému se budu vracet a který budu využívat. Ale jako u všech knih, chce to o tématu přemýšlet a vybrat si to, co nám dává smysl.
Rozhodně obsáhlá publikace na téma respektujícího rodičovství, která v době prvního vydání (2005) musela být opravdu hodně "alternativní". Už podle názvu je jasné, že se zabývá hlavně respektem ve vztahu k dětem a v rámci rodiny. Řeší témata hranic a jejich vytyčení, uznávání emocí, nesmyslnosti trestů a pochval, rozdíly mezi vnější a vnitřní motivací...Brala bych ji jako historicky základní knihu, i když některé techniky nejsou představeny zrovna ideálně.
Uvádí různé ukázkové situace a jejich možnosti řešení doplněné o podrobnější vysvětlení. Líbí se mi teze, že "Poslušnost není žádoucí výsledek výchovy; chceme zodpovědnost.", "Poučování není výchova. Je potřeba mluvit s dítětem, ne na něj.", "Přijetím emoce automaticky nemusíme souhlasit s chováním."
Na konci se dozvídáme několik praktickýchc tipů jak začít a uvést jednostlivé principy do praxe. Celkově je tón knihy neutrální, podporuje dospělé ve snaze do zkusit jinak.
Už na první pohled jde o obsáhlou publikaci, chvílemi docela těžkou na čtení. Oproti "modernějším" knihám je plná textu, poslední 3 nebo 4 kapitoly jsou hodně teoretické, spíše pro vychovatele a učitele nebo psychology. Spousta myšlenek se zbytečně opakuje.
Některé věty a situace mi přijdou vysoce nepravděpodobné. Vůbec se neřeší jiné možné reakce dětí, například neustálé odmítání a nespolupráce. Někde uprostřed je důležitá poznámka, že tyto technikyfungují především tam, kde jsou dobré vztahy a ochota vyjít si vstříc.
U některých teoretických částí bych ocenila víc praktických příkladů.
Naprosto zde chybí jakékoli členění nebo řešení dle věku. S dvouletými dětmi budu jednat jinak než s puberťákem. Obecně mi přijde, že většina principů je proveditelná až tak od školního věku, kdy děti trochu rozumí světu a delším větám.
Ke konci bych ocenila nějaký přehled vhodných/nevhodných frází podle věku nebo podle situací.
Z přečtení této knihy si odnáším mnoho zajímavých poznatků pro výchovu dětí (vlastních i cizích). U mnoha vět jsem se pozastavila a řekla si "jo, přesně tohle na mě působilo dobře a tohle špatně, když jsem sama byla dítětem". Doufám, že až sama budu mít vlastní děti, že budu mít dostatek trpělivosti, abych k nim přistupovala s respektujícím přístupem. Ke knize se rozhodně ještě vrátím.
Kniha jako taková je fajn, spousta ukázkových situací, nicméně zde chybí i příklad, kdy přes veškerou domluvu dítě řekne NE! Jak tedy pak zareagovat?
Příklad: Jsme na nákupu, dítě chce hračku, ok, dle knihy bych to měla podat asi takto " Ale Milánku můj, ve svém pokojíčku máš přeci hračiček spousty, nemyslíš? HMMM NE, JÁ JI CHCI. Já si ale myslím, že ji nepotřebuješ, co kdybychom ji koupili příště? HMM NE! :D :D no a samy si na sebe ušijeme bič
Také mi vadí v knížce zdrobněliny, však je zde jasně uvedeno, že dítě je taky člověk a jak jednáme s kamarádem (partnerem, šéfem, kamarádkou), tak tak bychom měli jednat i s dítětem... hmm ok, já ale teda nikomu neříkám, jestli si dá jablíčko nebo rohlíček...
Základní myšlenka tedy není vůbec špatná, i když se spíše ztotožňuji s francouzkou výchovou, ale ukázkové situace v knížce, dle mě nemají řešení...
Základní myšlenka knihy je skvělá, s respektující výchovou velice souzním, ale styl, jakým je to napsáno, je nešťastný. Takové výpisky z přednášek. Na toto téma byly napsané čtivější a lépe podáné knihy, třeba Psychologie pro milující rodiče nebo Kéž by to naši četli.
Za mě jedna z nejlepších knih o rodičovství, spoustu příkladů a hlavně to není jen o rodičovství, ale o komunikaci mezi lidmi celkově - v práci, ve škole. Spoustu stránek mám založených, podtrhaných, abych mohla kdykoli listovat a připomínat si principy respektující komunikace.
Knih o výchově mám už pár přečtených, ale troufám si tvrdit, že tahle shrnuje asi nejvíc informací nejen o respektující výchově, ale i o správné komunikace (nejen) s dětmi. Určitě doporučuju.
Četla jsem přepracované vydání z roku 2020 a byla jsem ohromena. Tolik skutečností, které mi v komunikaci (nejen s dětmi) tak dlouhou dobu utíkaly.. Jsem moc ráda, že jsem na tuto knihu narazila, doporučila bych ji komukoliv a s velkým nadšením!
Autoři knihy
česká, 1956 Jana Nováčková
česká, 1949 Dobromila Nevolová
česká, 1946 Tatjana Kopřivová
česká, 1956
Knihu "Respektovat a být respektován" bych označila za povinnou četbu pro všechny rodiče a pedagogy. Je to skutečný poklad, který mě přiměl přehodnotit mnoho aspektů výchovy a mezilidských vztahů. Kniha je napsána srozumitelně a přehledně, což je velké plus, protože i složitá témata jsou podána jasně a čtivě. Obsahuje praktické rady, které můžete snadno aplikovat do každodenního života, a umožňuje tak lépe chápat a respektovat své děti i ostatní.
Obzvláště mě zaujala část věnovaná empatickým reakcím a tomu, jak důležité je respektovat pocity a názory dětí. Kniha nabízí nejen teoretické informace, ale také praktické návody a příklady, které jsou velmi inspirativní. Změnila můj pohled na výchovu a pomohla mi lépe pochopit své vlastní zážitky z dětství.
Velmi oceňuji také kapitolu o školství, kde se rozebírá, jak by vzdělávací systém mohl podporovat radost z učení a objevování světa. Podle mě by se tato kniha "měla stát součástí" školních osnov, aby pomohla učitelům i rodičům vychovávat děti s respektem a porozuměním.
Děkuji autorům za tak obohacující dílo, které má potenciál skutečně změnit životy.