Respektovat a být respektován
Pavel Kopřiva , Jana Nováčková , Dobromila Nevolová , Tatjana Kopřivová
https://www.databazeknih.cz/img/books/56_/56109/bmid_respektovat-a-byt-respektovan-GBY-56109.png
4
283
283
Výchova dětí založená na uplatňování moci a síly je vyčerpávající a přitom málo účinná. Má negativní dopady nejen na plnění každodenních oprávněných požadavků, ale také na sebeúctu, rozvoj osobnosti a vzájemné vztahy všech zúčastněných stran. Totéž platí i pro komunikaci dospělých mezi sebou, kdykoliv v ní převládne vzájemný boj o moc. Kniha Respektovat a být respektován je určena všem, kteří se snaží o partnerský, respektující přístup ve výchově, vzdělávání a v mezilidských vztazích. Nabízí jednak postupy a dovednosti okamžitě využitelné v praxi, jednak pohled na širší souvislosti mocenského a respektujícího pojetí výchovy, vzdělávání a komunikace. Je využitelná nejen pro rodiče a učitele, ale pro všechny, kteří chtějí investovat úsilí do rozšíření repertoáru svých komunikačních dovedností pro zvládání běžných i náročných životních situací. Přirozeným důsledkem osvojení těchto postupů a dovedností je udržení vlivu i dobrých vztahů a vzrůstající pocit vnitřního klidu, sebeúcty a kompetentnosti. Autoři jsou známí jako lektoři stejnojmenného kurzu, který je již řadu let organizován po celé ČR.... celý text
Přidat komentář
Perfektní kniha, měla by být jako povinná výbava každého rodiče. Jsem ráda, že jsem konečně narazila na knihu o výchově z českého prostředí, se kterou můžu naprosto souhlasit. Měla jsem ji půjčenou z knihovny, ale rozhodně si jí pořídím domů.
Za mne nejhodnotnejsi kniha o vychove a komunikaci jako jsem kdy cetl. Cely odborny tym autoru v cele s neslabnouci bojovnici za modernejsi skolstvi Jano Novackovou prokazuje hluboke znalosti na poli komunikace, vychovy, respektu a vzdelavani obecne. Tato kniha by mela byt bibli pro kazdeho rodice, ucitele, trenera a vlastne uplne pro kazdeho. Velke bravo!
Tahle kniha se čte spíš jako učebnice, musíte si ji dávkovat, aby z ní ve vás něco zůstalo a neustále se k ní vracet. Je v ní tolik nových podnětů ke změně v komunikaci nejen mezi rodiči a dětmi, ale i mezi dospělými. Z vlastní zkušenosti tvrdím, že změny jdou velice postupně a pomaličku, musíte být hodně v přítomnosti, abyste mohli tuto komunikaci začít zasazovat do své současné. Dochází ke změně uvažování a zažitých způsobů, které se předávaly v rodinách po generace, ale věřím, že když se chce, tak to jde. Mnoho lidí tuto knihu nechápe a s technikami v ní zmíněné nesouhlasí, těm bych radila, aby nejprve začali více zkoumat sami sebe a budovat svou sebeúctu a sebevědomí.
"Sebeúcta se vztahuje k tomu, kdo jsme, jakou máme hodnotu jako lidé. Znamená také vážit si sám sebe, mít se rád, pocit „zasloužím si být šťastný“. Člověk s vysokou sebeúctou si je vědom svých předností, ale i svých rezerv. Neobává se přiznat své chyby a snaží se o nápravu. Uznává a dovede ocenit sebe i druhé."
"Vyšším cílem než naučit dítě číst, psát nebo se lépe chovat je přivést je k tomu, aby zakusilo samo sebe jako hodnotného a kompetentního člověka."
"To, jak se chováme sami k sobě, k druhým lidem, ale i k přírodě a k věcem, má klíčový význam pro to, jak si vážíme sami sebe."
(Respektovat a být respektován)
S tímto stylem výchovy jsem si nejak nesedla. A když jsem se dočetla, že nesmím ani ditku pochválit obrázek, tak mi to přišlo celé nějaké moc vykonstruované a neupřímné.
Krásný den přeji,myslím si že se jedná o naprosto ůžasnou knihu,překvapuje mne,že někteří hodnotí tvar jak je kniha napsána (tučné písmo,malá písmena atd.),ale nehodnotí obsah.A obsah knihy je to nejdůležitější. říká nám jek respektovat okolí a jak pak býti více respektován.Dle mého by si tuto knihu měl přečíst každý člověk,neříká jenom jak se chovat k dětem ale jak se chovat vůbec jeden k druhému,hlavně politici,vedoucí firem a manageři by si to měli přečíst povinně.Jen tak mimochodem umění naslouchat,respektovat,nekritizovat,nedávat nevyžádané rady,nepomlouvat,nekrást atd. to je základ filozofií jako je taoismus,zen budhismus,joga,tantra a to je učení staré cca 2500 l. př.n.l.Takže nic nového,pokud by se lidi k sobě chovali s respektem a nejen k sobě,ale i k přírodě,hned by bylo na světě krásněji.ještě bych doporučil jednu knihu,dle mého taky moc poučná a tou je:
Rozvíjejte naplno mozek svého dítěte - 12 revolučních strategií, jak kultivovat zrající duši vašeho dítěte a pomáhat růstu jeho EQ
Autor: Daniel J. Siegel Tina Payne Bryson
děkuji a mějte se moc hezky
Tak to je hodně zajímavá publikace, otázkou je, jestli není nejdůležitější ta prevence.
Výborná kniha s řadou praktických příkladů. Umožní uvědomit si důsledky ne/správné výchovy. Kniha zanechá velmi silný dojem, ale pokud nezačnete ihned aplikovat rady a nebudete se k ní opakovaně vracet, bude to dojem sice silný, ale jednorázový a zapadne pod vrstvou každodenních povinností.
Principy popsané v knize mi připomínají principy Nevýchovy, ke které jsem se dostala o něco později. Nevýchova však nevyšla jako kniha a to je zrovna v tomto případě její veliká výhoda.
Zajímavá kniha, kterou se chci určtě inspirovat, při výchově svého vzpurného syna. Už jsem i zaznamenala první úspěchy, ale ještě mám co dohánět, aby to bylo optimální pro obě strany. Jen tam mohlo být možná více konkrétních situací a jejich řešení. Nebo jak postupovat, když dítě nechce vůbec spolupracovat a tvrdohlavě si stojí za svým. Jak už někdo psal, měl by si jí přečíst každý a hned by bylo na světě lépe.
Bylo zde vcelku dost informací, že jsem místy nevnímala. Přesto jsem však pochopila o čem to je a měly by si ji přečíst všichni. Ale bohužel většina lidí spoléhá jenom sama na sebe a nikoli na knihu.
Úžasná kniha pro ty, kteří chtějí děti ne proto, že se to od nich očekává, ale proto, že chtějí být obklopeni úžasnými a pozoruhodnými tvory, ze kterých se postupně stávají příjemní lidé pro dlouhodobé vztahy. K této knize jsem se dostala přes neméně úžasnou knihu o výchově "Jak žít a nezbláznit se od L.Pekařové". Obě vycházejí z téhož a vzájemně se doplňují. K těmto knihám doporučuji i kurz "Respektovat a být respektován", kde kniha ožívá a je uváděna do praxe příjemným způsobem, a také přednášky Dr.Pekařové, které jsou dnes i na DVD a Youtube. V každém případě, kniha se dá opravdu číst mnoho let, při každém dalším čtení objevíte nové a nové informace a možnosti.
Kniha se mi moc líbí, je dost hutná (jako alternativu a vlastně i jako odrazový můstek, ze kterého autoři částečně vycházeli lze vzít knihu Jak mluvit, aby nás děti poslouchali). Abych ji byl schopný aplikovat, tak bych ji musel mít stále na nočním stolku, každý den listovat a naprosto se s ní sžít a postupy si zautomatizovat - to se mi bohužel nepovedlo (zatím???). Ale dávám 5 hvězdiček, opravdu výborná kniha.
Nejlepší kniha o výchově, kterou jsem četla. Ještě se těmi radami umět řídit :-)
Úžasná kniha.Měla jsem ji půjčenou, ale koupím si ji.Něco takového mi nesmí doma chybět.Doporučuji všem, kdo máte děti nebo kdo s dětmi denně pracujete.
Snaha byla, ale ani na druhý pokud jsem knihu nedočetla :( ... Kdysi jsem ji dostala k Vánocům, pokusila jsem se tím prokousat, pak knihu odložila a teď jsem ji přes veškeré sebepřesvědčování, že to musím dočíst do konce, odložila znovu. Základní myšlenka, kterou se autoři snaží sdělit je velice dobrá. Souhlasím s tím, že je dobré si uvědomit, že i dítě je člověk a jako takový má svou osobnost, zájmy, temperament a povahu, a úkolem nás dospělých není nad ním stát s bičem, ale vhodným způsobem mu ukazovat hranice. Z toho, co jsem z knihy stihla přečíst, jsem si mnohé vzala a poučila se. Těší mne, že autoři nejsou jen vysokoškolsky vzdělaní, ale sami mají děti, takže vědí své i z valstní zkušenosti. Přesto mám ke knize několik výhrad, z nichž vyplývá i mé hodnocení. Za prvé, text knihy působí příliš učebnicově - krátké statě, používání kurzívy a zvýrazněného písma, přemíra závorek a návody "jak mluvit". Dokonce spíše než jako učebnice, to trochu působí, jako vypisky z přednášek, což knize škodí. Za druhé, nevím jakou prošla kniha korekturou, ale text zní trochu jako neupravený překlad, i přesto, že je původně psán česky. Skoro mám dojem, že autoři leccos nenapsali sami, ale přeložili z knihy, kterou ve své často citují. Co mi ale asi vadí nejvíc je představa, že druhá osoba jednotného čísla je "nerespektující" zatímco dlouhé, strojené, kostrbaté a mnohdy i gramaticky chybné věty jsou přesně to, co dítě potřebuje slyšet, aby pochopilo, co a jak. Navíc jsou situace, kdy nějaké vysvětlovnání, informování a popis mohou způsobit více škody než užitku. Kdykoliv navíc čtu nějakou knihu o výchově, vzpomenu si na naší učitelku na pedagogické škole, která vždycky říkala: "Tak, my vám tady povíme tu teorii, a jak by to mělo vzpadat, a vy pak přijdete mezi děti, a zjistíte, že je to valstně úplně jinak, protože tz děti nejsou roboti a každé je jiné." Já mám doma tři exempláře a mohu její slova potvrdit. Zatímco jednomu mohu popisovat a vzsvětlovat a má to smysl, druhý na mne při podobných pokusech kouká, jako bych mluvila papuánsky. K tomu jsem přesvědčená, že respektující přístup se dá kombinovat i s "pokyny", ono totiž někdy víc záleží na tónu, intenzitě hlasu a celkovém přístupu, než na tom jestli použiju 2. osobu nebo složité souvětí. Když na dítě zařvu "Nůž se drží v pravé ruce!" (příklad y knihy) a bouchnu k tomu do stolu, obávám se že to bude horší, než když vhodným tónem naznačím: "Nůž se nedrží v levé ruce."
Kniha, která mě vrátila do let na studiích. Znovu jsem četla něco náročného, odborného a... asi na to teď není ten pravý čas. Přikláním se k dalším komentářům, které vytýkají tučné písmo, jistou složitost textu a opakování některých věcí. Velmi často jsem měla tendenci přeskakovat text, což u knih téměř nikdy nedělám.
Trochu se bojím, že pověst knihu předchází a možná už trošku přeceňuje. Čímž nechci vůbec říct, že by tato kniha nebyla dobrá! Přikláním se k myšlence "povinné četby" pro pedagogy a rozhodně doporučuji rodičům, kteří jsou ochotni si něco nastudovat :-)
Souhlasím s komentáři, také to pro mě byla jedna z nejnáročnějších knih na přečtení, s jakou jsem se setkal. Měl jsem ji rozečtenou asi dva měsíce a někdy jsem se do ní musel opravdu nutit. A rovněž souhlasím s pozitivním hodnocením, autoři jsou nepochybně profíci, mnohé se budu snažit při výchově sám uplatňovat. Mám ale také pár výtek. Opakování je sice matka moudrosti, ale některé věci mi tam přišly zmíněné skoro mockrát. Další věcí je nadužívání (či vůbec užívání) tučného písma. Samotné užívání tučného písma není v monografiích zcela standardní, nevím, autoři asi sami poznali náročnost jejich textu... V tom případě to měli napsat nějak jinak a ne každou pátou větu dávat tučně.
Autoři knihy
česká, 1956 Jana Nováčková
česká, 1949 Dobromila Nevolová
česká, 1946 Tatjana Kopřivová
česká, 1956
Přijde mi to poněkud přehnané. To aby si člověk před dítětem s prominutím ani neuprdl. Jo, s některými pasážemi souhlasím, spousta z nás žije ve stereotypech, neříkám, že já ne. Sama se zajímám o alternativní způsoby výchovy, ale tohle už je na mě asi trochu moc, nebo jsem do tohoto bodu možná spíše ještě nedospěla, třeba někdy později. Ano, je důležité, aby dítě bylo šťastně, spokojené samo se sebou, mít nějaké hodnoty, ale k těm se dá dostat i jednoduše tím, že své dítě milujete a přijímáte jaké je.