Revír bez hraníc
Rudolf Luskač
Vyprávění o loveckých dobrodružstvích autora, který prožil dvacet let v SSSR a dostal se na svých služebních cestách do nejodlehlejších koutů této velké země.
Přidat komentář
Dočetl jsem knihu až do konce, což je důkaz o tom, že není špatná.
Bavilo mě číst mezi řádky, kdy autor například popisuje, že kalíšek vodečky k lovecké výpravě zkratka patří - vybavil se mi Svéráz národního lovu.
Málo uvěřitelné jsou rozhovory vedené mezi lovci květnatou až krasomluvnou řečí a docela otravné pak politické vsuvky o pomstách kulaků a prosperitě kolchozů.
Poslední oříšek je zvládnout mentalitu lovce, který musí zastřelit, co vidí. Při popisu lovu kachen, kdy každý ze střelců zabije desítky zvířat, člověka napadá, jestli to bylo nutné ale to je uz jiné téma.
Podobná, ovšem pro mě lepší kniha je Lovcem v tajze.
(SPOILER)
Lovecká kuchařka: jak ulovit medvěda a jinou divokou zvěř uprostřed divočiny. Vžila jsem se snadno, ale tolika dobrodružství bych neustála asi ani v mládí. Ale kdo ví, třeba změna okolností a nutnost by rozproudila ve mně lenivou krev...
Moc se mi líbily ilustrace. V DK jsem si ještě rozklikla Buriána a kochala se nad jeho neuvěřitelnou fantazií, zručností, znalostmi, Knihy v bazaru můžete snadno prohlížet, zvětšovat a samozřejmě se jich ujmout a přijmout je za své a dobře o ně pečovat, Mnoho radosti vás s nimi nemine. Přesvědčte se.
Je to již 45 let. Každé prázdniny u babičky pod Brdy ve Hvožďanech u praskajících kamen ožívaly příběhy Oněga, Vlci, Ryby vodního ráje. V roce 2010 jsem koupil velmi zachovalý exemplář, jen tak z nostalgie. Pořád je v ní kouzlo mládí, sny o lovu a krásné přírodě, včetně ilustrací nepřekonatelného Zdeňka Buriana
Byl to komundíra, ale o lese, o zvířatech, o lovech na medvědy, losy a dvoumetrové štiky, uměl psát nádherně. Bohužel se občas pokoušel i o "romány" v kterých to bylo samej špión a nepřítel socialismu. Ale Revír bez hranic zůstal z větší části těchto excesů ušetřen, a jako kluk jsem ty jeho historky (nepochybně po myslivecku a po rybářsku vydatně přibarvené) hltal s očima navrch hlavy.
Autorovy další knížky
| 1960 |  Závoj zeleného ticha |
| 1956 | Revír bez hranic |
| 1981 |  Odkaz lovce tajgy |
| 1971 |  Bílá straka |
| 1989 | Zelené eldorádo |
Když člověk čte 5 knih najednou, tak to trochu trvá, ale nakonec s radostí dočteno. Krásné čtení o lovech a přírodě. Luskač tu vystupuje jako neohrožený lovec, co skolí vše, co mručí, mňouká, vyje, plave a dokonce i mluví. Nepsal jsem tohle už někdy náhodou ? Ano. Pro mě trochu zklamání z první poloviny, kdy to je vlastně kniha Zelený ráj a některé příběhy byly i v knize Lovci veliké země. Takže jsem bohužel něco četl už potřetí. Druhá polovina o dobrodružstvích ze Střední Asie, či Kavkazu byla pro mě novinkou a to velmi poutavou. Když opomeneme ty prosovětské texty, kde je opěvována i Leninova lidskost a přínos bolševismu, tak Luskač nikdy nezklame. Pro milovníky přírody jasná volba.