Revizor
Nikolaj Vasiljevič Gogol
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/112740/bmid_revizor-MYV-112740.png
4
3025
3025
Satirická komedie ruského klasika se baví hloupostí a nevzdělaností úředníků v provinčním ruském městečku, kteří naletí falešnému „revizorovi“ Chlestakovovi, který nestydatě využívá jejich zkorumpovanost, úplatkářství a podlézavost. Vychází v překladu Zdeňka Mahlera jako 73. svazek edice D.
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 1959 , SPN - pedagogické nakladatelství (SPN - Státní pedagogické nakladatelství)Originální název:
Ревизор, 1836
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem si vzala v rámci svého předsevzetí, že si sem tam přečtu další povinnou četbu. Zase se potvrdilo, že mně se povinná četba líbí. Kniha má šmrnc, humor, spád.
Ruský svět je od nepaměti nenapodobitelně svůj; počínaje přírodou a temperamentím houževnatým lidem po staletí vedeným zkorumpovaným vládním aparátem konče. A právě Ruská společnost na malém městě je kulisou odhalující kousek lidské zvrhlosti a grotesknosti, kterou Gogol ve své hře dokonale vystihl.
A nejhorší je, že přestože si říkáte, že tohle je tak straně Ruská věc jak jen Ruská může být, neubraníte se zároveň pocitu, že on zrovna v tomhle ten Ruský lid nebude úplně jedinečný a jiný než jakýkoli další. Zejména ten náš.
Budu muset do divadla. To bylo tak vtipné a realistické už napsané a věřím, že zahrané to bude ještě lepší.
Jelikož se teď snažím vracet ke "klasice", musím říct, že narozdíl od ostatních, ta ruská mě ještě nezklamala.
Opět, povinná školní četba. Prvních dvacet stránek jsem se do čtení nutila. Potom jsem nějak překonala blok a Revizora si užívala. Postavy byly uvěřitelné, velmi reálné. I přesto, že je to psáno formou scénáře, se to četlo rychle a děj příjemně ubíhal.
"Čemu se smějete? Sami sobě se smějete!" = vynikající výrok, který je zároveň geniální pointou.
Revizor je klasická divadelní hra, která to u mě vyhrává svojí srozumitelností a čitelností. Zábavná kritika společnosti, situace, které nemají daleko k absurdnosti a postavy ke karikaturám, asi nemá smysl rozebírat. Jasně, popisují běžnou denní realitu a lidské vlastnosti a je tudíž stále aktuální, neboť to tak u klasických děl obvykle bývá. Gogol své postavy nešetří, co jsem zatím četla, nemívají zrovna nejlepší vlastnosti. I přes uměleckou nadsázku si bohužel rovněž myslím, že taková je podstata naprosté většiny lidí. Ruku na srdce, spíš než ke světci a uspokojování obecního blaha míváme (někdo víc, jiný míň) blíž k zohledňování vlastního prospěchu, jenom si všichni pěkně a poctivě sáhněme do svědomí. (Jakkoli špatně se nám do zrcadla dívá a jak se to týká nás osobně, nakonec se nám špatně ta nepohodlná pravda a kritika poslouchá, to pak jednoho ten smích leckdy na konci představení přejde).
Viděla jsem kdysi na divadle, pamatuju si, že tam hrál Josef Abrhám a jiná herecká esa. Ve vzpomínce kromě skvělého zážitku – herci i diváci si dialogy užívali - zůstávají ještě úžasné kulisy, které zdobily místnosti do nejmenších detailů, od ubrusů, různých látek, knih až po svícny, knihy a jiné detaily a věci, které do dané historické etapy patří, připomínají ji a pomáhají se snadno přenést do 19.století. Žádný dnes tak oblíbený minimalismus, jo, tyhle staré dobré časy a scény mi v dnešním divadle schází.
Dílo se mě velmi zaujalo. Byly tam krásně vykresleny okamžiky, které se snaží lidé co nejlépe ututlat, když má přijet nějaká kontrola. Myslím si, že v dnešní době by to také mnozí zkoušeli. Řekla bych že jde i o nadčasové dílo, které když si někdo přečte, tak neudělá chybu.
Plním slib , který jsem dala sama sobě - občas přečíst klasiku . Revizor byl určitě výborná volba.
Tato nadčasová satira je stále aktuální a odehrávat se může s malými obměnami naprosto kdykoliv a kdekoliv . Lidská malost , hloupost a vypočítavost jsou věčné ...
Tak to bylo skvělé. Ráda občas sáhnu po takovéto klasice, protože vím, že to nemůže být špatná volba. A opět se mi to potvrdilo. Hra je z roku 1836. Pojednává o zkaženosti tehdejší společnosti, ale je aktuální i dnes. Na kritiku Gogol reagoval: "Nevrč, brachu, na zrcadlo, když máš křivou hubu". To je krásný citát. Výborný je i doslov.
Zase jedna klasika. Hra se dobře četla, šlo o humorný popis hlouposti vesničanů s neuvěřitelným štěstím jednoho lempla.
Tako klasická Gogolova satirická divadelní hra je poplatná každé době a vůbec se nedivím, že jí tehdejší cenzura carského Ruska nejdříve zakázala. Do malého městečka přijíždí mladík, kterého místní mocipáni mylně považují za revizora. V tu chvíli začne kolotoč a cirkus, podlézání, úplatky, pochlebování atd. Gogol na poměrech, které panují na malém městě poukazuje na problémy celého carského Ruska. Jakoby se doba vůbec nezměnila - řekneš o podvodníkovi, že je podvodník a máš v patách cenzuru, kritiku a jsi označen za štváče proti státu...
Už uplynula nějaká doba, co jsem se u knížky takhle pobavila. Je to zábavné, čtivé a naprostá klasika, kterou byste si určitě měli přečíst. Ta práce, kterou to Gogolovi dalo napsat, se určitě vyplatila. Nádherné dílo.
Boží, úžasný! Kéž bych si Revizora přečetl za mých let na gymplu, byl by prvním titulem, který bych zařadil do mého seznamu maturitní četby.
Nadčasová myšlienka - niektorí ľudia sa strčia do riti každému, pokiaľ im to prinesie úžitok. Mám rada spracovanie knihy, aj filmu s Burianom aj divadelné spracovanie divadla Astorka v hlavnej úlohe Roba Jakaba v úlohe Chlestakova.
Jedna z těch nádherných knih klasické literatury, která nikdy nezklame! Doporučuji všemi deseti!!!
Hru Revizor jsem četla k maturitě a velmi mě překvapila svojí aktuálností a hlavně skvělými replikami. A konec byl fenomenální...
Příjemné čtení, u kterého jsem se opravdu bavila. Hodně zde záleží na úhlu pohledu. Tak či tak se však jedná o dílo velmi zdařilé a osobně se mi moc líbilo.
Štítky knihy
zfilmováno ruská literatura bibliofilie, bibliofilství, knihomilství klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1955 |  Mrtvé duše |
| 2019 |  Revizor |
| 1970 | Petrohradské povídky |
| 2010 | Ženitba |
| 1947 | Taras Bulba |
Další literární klenot přečtený a vychutnaný:-) Slyšela jsem o něm mluvit maturanty (asi by si ho měli taky přečíst:-)), a druhý den nato jsem ho náhodou objevila mezi vyřazenými knihami z jedné školní knihovny, tak jsem si ho hned odnesla domů. Nečekala jsem, že to bude tak dobrý. Úžasně jsem se bavila, užívala jsem si, jak postupně vychází najevo, co jsou jednotlivé postavy zač. Nejvtipnější mi přišla Ana Andrejevna, manželka policejního direktora. Její rozhovory s dcerou neměly chybu. Ještě teď se usmívám, když si na ně vzpomenu:-)
Obvykle nečtu dlouhé doslovy, ale ten od Jiřího Rambouska jsem si přečetla celý:-) Zaujalo mě, že Gogola zřejmě inspiroval k napsání hry Puškin, protože mu vyprávěl, že ho jednou omylem pokládali za nějakou úřední osobu. I to, že po odehrání hry radši odcestoval do zahraničí, protože čekal, že se Revizor nesetká s kladným přijetím. To si myslel správně:-) I když kriticky se o hře vyjadřovali právě ti, které si vzal Gogol na paškál. Potrefená husa se vždycky ozve:-) Rovněž mě zaujaly Gogolovo připomínky k samotné hře a jeho apelování na důsledné provedení závěrečné scény. Muselo pro něj být nesmírně frustrující, když viděl, že se provedení plně neshoduje s jeho představou a záměrem.
DOPORUČUJI. A až budu mít někdy blbou náladu, tak doufám, že si na Revizora vzpomenu:-)