Revizor přehled

19.12.2024

(SPOILER) Dílo Revizor je nadčasová satiristická komedie kritizující pokrytectví, korupci a zneužívání moci ve společnosti, také poukazuje na lidskou chamtivost a touhu po bohatství. Příběh se odehrává v malém ruském městečku devatenáctého století, což bylo typické období pro tehdejší ruskou absolutistickou vládu a korupci ve všech společenských vrstvách. Děj začíná, když místní hejtman, největší byrokrat města, obdrží dopis s informací, že má do města přijet revizor-inkognito. Dojde ale k nedorozumění a místní obyvatelé si revizora zamění za podvodníka-Chlestakova, chudého, ale mazaného muže z Petěrburgu, a to ve městě vyvolá obrovský chaos. Všichni úředníci se ho snaží zaujmout a dostat jej na svoji stranu, aby zakryli roky provozování nelegálních činností. Chlestakov se vžívá do role a předstírá, že je pravý revizor. Od všech si půjčuje peníze, namlouvá si hejtmanovu dceru, až jednoho dne zmizí. Místní si uvědomují svoji blbost a slepou důvěru v autoritu.
Na díle oceňuji jeho nadčasovost a schopnost kritiky společnosti, protože témata jako korupce, manipulace a další jsou aktuální i v dnešní době. Přímá kritika lidí přes postavy ukázala, jak jednoduše uvěříme lžím a necháme se zmanipulovat. Nejvíce mě asi oslovila myšlenka toho, že každá z postav představuje určitou lidskou vlastnost, jako je chamtivost, pokrytectví a touha po bohatství, což z díla dělá silnou společenskou kritiku. Také mě zaujala myšlenka, jak důležité je dávat pozor na to, komu věříme a koho považujeme za autoritu, protože se můžeme velmi lehce spálit, pokud si vybereme špatně. Kniha mě určitě obohatila tím, že humor můžeme použít nejen pro pobavení, ale i jako nástroj pro kritiku a hlubší porozumění. Kniha mě v mnoha situacích nutila k zamyšlení se nad naší společností, ale nejvíce na mě asi zapůsobil konec knihy, když se po odjezdu Chlestakova všechny iluze obyvatel městečka rozpadly a ukázalo se, jak málo stačí k tomu, aby se vše zhroutilo. Také na mě zapůsobil jazyk, kterým je příběh napsaný, je ironický a vtipný zároveň, což mu dodává nový rozměr. Moje očekávání o knize nebyla nijak velká, takže mě kniha příjemně překvapila. Nečekala jsem, že by mě mohla i bavit, i když místy jsem byla trochu zmatená, o čem se zrovna mluví. Byla zábavná, ironická, kritická a šla i do hloubky. To mě přimělo k zamyšlení se nad tím, jak lidé vykazují stejné vzorce chování, ať už v jakémkoliv období a na jakémkoliv místě. Co mě tedy moc neoslovilo, byly momenty, ve kterých se dalo jednoduše předpovědět, co se stane. Zápletka mi nepřišla překvapivá a děj mi místy přišel trochu uspěchaný. Také mi tam chybělo hlubší emocionální propojení s postavami, většinou byly vykreslené jen povrchně, chtěla bych je lépe poznat. Ale přece jen je sto lidí, sto chutí.

Satirická komedie, pranýřující byrokracii pozdního carského ruského režimu, dnes jedno z klasických dramatických děl, které je dodnes adaptováno v divadlech po celém světě. Jedno ze stěžejních děl Gogolovy tvorby.

Oblastní město v odlehlé gubernii propuká v paniku – dle zvěsti má přijet na inspekci vládní inspektor z Petrohradu. Všichni vlivní potentátci města, v čele s hejtmanem, vzrušeně diskutují a přemýšlí, jakým způsobem zakrýt skuteční stav věcí ve městě. Najednou přichází „zaručená“ zpráva, že revizor nocuje v městském hostinci. Chlestakov - domnělý revizor a ve skutečnosti bezvýznamný ne příliš inteligentní úředníček a podvodník se rázem stává cílem přízně a podlézání všech těchto postaviček. Využívá této situace a přistupuje na dvojí hru – na jedné straně se tváří jako nesmlouvavý a mocný inspektor, se styky na nejvyšších místech, na straně druhé řeší svoji skutečnou tíživou ekonomickou situaci a ze zástupců města postupně vymámí peníze, pod požadavkem půjčky. Chlestakovovi, kterého hostí ve svém domě hejtman, se nastalá „hra“ natolik zalíbí, že začne přijímat audience různých skupin obyvatel, které se navzájem udávají a před tímto domnělým revizorem dehonestují. Započne npokrytě flirtovat s hejtmanovou ženou a dcerou, kterou nakonec požádá o ruku. Hejtman a jeho rodina, s vidinou společenského vzestupu a budoucího povýšení, spřádá plány na přestěhování do Petrohradu. Chlestakov ovšem pod záminkou nutného jednání odjíždí a jeho identita je vzápětí v závěrečné scéně prozrazena. Všichni aktéři jsou v závěrečné scéně konsternováni příjezdem skutečného revizora…

Dle legendy získal Gogol námět k této komedii od Alexandra Puškina a tento námět cizeloval postupem času do pětiaktové satirické komedie, která je kritikou byrokracie v carském Rusku – její hlouposti a zkorumpovanosti, a která se stala jedním z vrcholných dramatických děl nejen 19. století. Podle očekávání její uvedení na divadle naráželo na odpor právě těch představitelů státní moci, na které byla svojí břitkostí a kritičností namířena. Leitmotiv díla je nadčasový – jedná se tedy o klasické dílo, které dokáže oslovit diváky v jakékoliv době. Jedno z mých prvních seznámení s ruskou klasickou dramatickou tvorbou – a hned „trefa do černého“…