Revoluce v léčení rakoviny
Kamil Jurkovič
Kniha pojednává o problematice léčby onkologických onemocnění novým způsobem. Autor se v ní snaží stručně obeznámit čtenáře s podstatou léčby, která spočívá v blokádě metabolizmu onkogenního procesu za současné podpory imunitního systému a enzymoterapie. Je známo, že zhoubný nádor vyžaduje extrémní množství živin a aby mohly být jeho narůstající nároky uspokojeny, musí se pasovat na nejdůležitější orgán v těle. Proto navazuje spojení se štítnou žlázou, která je regulátorem metabolizmu. Jestliže se však odezva tohoto řídícího orgánu utlumí, ztrácejí půdu pod nohama i ty nejagresivnější formy zhoubného bujení. Toto je velmi zjednodušený princip léčby rakoviny. Autor na této metodě pracoval v posledních třiceti letech. Podobnou cestou se dnes začínají vydávat specializovaná výzkumná pracoviště v zahraničí, česká lékařská veřejnost se však zatím k této průlomové metodě staví neuznale. V závěrečné části rovněž anglický překlad. Na správnost tohoto principu ukazuje i skutečnost, že blokovat štítnou žlázu lze pouze tehdy, je-li její činnost několikanásobně zvýšena právě v důsledku onkologického onemocnění – v jiném případě totiž reaguje zvětšením svého objemu. Publikace je zaměřena spíše na odbornou veřejnost, obsahuje však cenné vysvětlivky pro laické čtenáře.... celý text
Přidat komentář
Cituji autora: "Moje vděčnost patří také ministru zdravotnictví Rakouské republiky, úřadujícímu v roce 1983, jakož i prof. Sauermanovi, který zprostředkoval hospitalizaci pacientky (pozn. Jelitovny: s původně inoperatibilním zhoubným nádorem o hmotnosti 12 kg v břišní dutině, po šestileté léčbě BMN zdegradovaným na benigní) na Ženské klinice prof. Gitscha ve Vídni. Dále bych rád poděkoval primátorovi města Vídně, který financoval operační zákrok i pobyt mé pacientky na této klinice."
Veden povinnostmi jsem knihu četl a je to peklo. Něco jako Mengeleho výzkumný deníček - snad jen s tím rozdílem, že Mengele měl přece jen nějaké znalosti a jeho experimenty byly morálně zvrácené, ale přece jen vědecké, zatímco to, co předvádí Jurkovič, to je jako když si pejsek a kočička hrají na doktora. Vytváří si vlastní hypotézu o nádorovém onemocnění, která nejspíš byla chybná už v udávané době vzniku (60. léta) a vymýšlí léčbu dílem zcela zvrácenou (blokátory štítné žlázy), dílem neškodnou kargokultickou nápodobu léčby (trávicí enzymy, hyperimunní sérum proti hepatitidě,..).
Ten člověk není psychotik, který žije v bludu, ten člověk je hlupák, kterého posedl objevitelský komplex a který měl možnost se realizovat. OÚNZ to nejspíš v jeho obvodu tajil a sám neměl zájem to skutečně sledovat, takže těžko říct, kolik lidí ten exemplář mengeloidního lékaře zabil. A kolik jich zabil nepřímo, protože propagace té jeho taškařice je spojena s odmítáním skutečné onkologické terapie.