Revoluční Francie (1787–1799)
Daniela Tinková
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/24933/bmid_revolucni-francie-1787-1799-SvB-24933.jpg
4
7
7
Francouzská revoluce patří bezesporu mezi klíčové události moderních evropských dějin; vytvořila symbolický zlom, práh mezi společností preindustriální, tradiční a společností „moderní“. Do interpretací revoluce se promítla vůbec otázka směřování, pokroku, kontinuity či diskontinuity historického „procesu“, v němž se Francouzská revoluce náhle zjevila jako jakási dějinná křižovatka. Málokterý filosof, historik, myslitel či literát 19. století se k ní stavěl lhostejně. A 20. století jí dalo nový smysl, zejména po sovětské revoluci v roce 1917 a po změnách, které přinesl rok 1989. Jednotlivé fáze revoluce se každopádně staly předobrazem postojů a idejí v historiografii, ale i postojů politických. Nebyly jen fázemi jedné dějinné události, ale paradigmatickými situacemi – modely, které usnadňovaly orientaci a uchopení politické a sociální reality v pohyblivé „moderní“ společnosti s jejími zvraty a revolucemi.... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 2008 |  Francouzská revoluce |
| 2004 | Hřích, zločin, šílenství v čase odkouzlování světa |
| 2008 | Revoluční Francie (1787–1799) |
| 2014 |  Dějiny těla |
| 2014 | Tělo mezi medicínou a disciplínou |
První část knihy vcelku přehledně popisuje chronologický vývoj událostí vedoucích k zahájení, jejímu průběhu a ukončení revoluce. Při čtení těchto partií se člověk neubrání určitému srovnání nejen s revolucí v Rusku, ale s dalším politickým či spíše stranickým vývojem v SSSR na přelomu 20. a 30. let 20. století - zejména při likvidaci oponentů nalevo a následně napravo od hlavních hybatelů. Ve francouzském případě pak oproti sovětskému ti hlavní skončili stejným způsobem, který využili právě proti svým oponentům na obou stranách, pod gilotinou. Druhá část knihy pak už pro mě méně záživně popisuje jednotlivé vlivy revoluce na společnost, kulturu, školství či vzdělanost, byť i zde lze najít zajímavé partie - např. ke vzniku revolučního kalendáře, či k likvidaci elitních institucí v zájmu rovnostářství a vykořenění starých pořádků, což opět vyvolává reminiscence na postupy v totalitních společnostech, kde vyčnívající nadprůměrní nepoddajnější jedinci bývají postiženi v zájmu povýšení těch přizpůsobivějších a ohebnějších. V příloze pak jsou stručnější medailonky významnějších jedinců podílejících se na dějích v průběhu revoluce, řada z nich pak datem a způsobem smrti naplnila rčení, že revoluce požírá svoje děti.