Revoluční sborník Devětsil
Jaroslav Seifert , Karel Teige , * antologie
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/52640/revolucni-sbornik-de-52640.jpg
5
6
6
Reprint. - Zařadit do ediční řady Skryté moderny „revoluční sborník“ z podzimu roku 1922 by byl anachronismus svého druhu. Nikoliv snad pro časové zaměření, jako spíše pro zjevnou programovost a ambici, s níž se tento dnes již legendární titul stal 1. svazkem edice Devětsil, založené stejnojmenným uměleckým svazem. Proto jsme se rozhodli vydat tento jen vzácně dostupný artefakt jako jistou knižní prémii uvedené řady a zvolili formu důsledného reprintu, doplněného studiemi mladých literárních vědců Tomáše Vučky a Ondřeje Kavalíra. Ti se ve své dvojstudii zabývají hlavně ranou fází teoretické (především Teigovy) i praktické umělecké činnosti U. S. Devětsil. Dostáváme se tedy ke kontextu, v němž se konfrontují perspektivy tzv. proletářského umění, směsi sociálního kriticismu i okouzlení světem, s modernistickými úvahami o poezii, výtvarném umění, kinematografii, funkcionalismu v architektuře ad. Seifertovské všechny krásy světa, originální tresť českého poetismu, jsou reprezentovány v zastoupených básních, Teigově jedinečné grafické úpravě i řadě reprodukcí světového avantgardního umění. Zastoupeni tak jsou autoři jako Jiří Wolker, Vítězslav Nezval, A . M. Píša, Vladislav Vančura, Artuš Černík, Jindřich Honzl, Karel Schulz, Jean Cocteau, Ivan Goll či Ilja Erenburg. – 7. svazek Edice Skrytá moderna. Vychází ve spolupráci s Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy v Praze a Centrem pro výzkum české umělecké avantgardy.... celý text
Přidat komentář
Vzácná kniha již proto, že I.vydání bylo z roku 1922. Devětsil má základ ve skupině studentů vyšších ročníků pověstného gymnázia v Křemencově ulici, v Praze,v čele s Karlem Teige, Vladimírem Štulcem
a Adolfem Hoffmeisterem.
Vedle nich působila na žižkovském gymnáziu skupina Jaroslava Seiferta, Ivana Suka a Františka Němce jako skupina paralelní.
Podnět k názvu dali bratři Čapkové, z nichž Karel vymyslel několik jmen, ale na to pravé, Děvětsil "kápnul" jeho bratr Josef.
Zemská správa schválila poslední den roku 1920 stanovy svazu a povolila jeho činnost. Členská základna začala mohutně posilovat a jména Jiřího Wolkera, V.Nezvala, K.Biebla, V.Vančury (mimo jiné) hovořila za vše.
Sborník č.1 a brzy po něm druhý svazek pod vedením arch. Jaromíra Krejcara byla prodávána za 30.-Kč, zde vyšly první poválečné básně Jiřího Wolkra, V.Nezvala, prózy V.Vančury a ze zahraničních Ilji Erenburga. Úvodní manifest obstaral organizátor Karel Teige, ale "prý" nejčtenější byl článek od J.Seiferta nazvaný Paříž.
A jak se později psalo:
Česká literatura měla konečně svou avantgardu. Devětsil byl založen.
Úsměvná je historka o názvu.
Členové Uměleckého svazu byli hrdi na název Devětsil, ale nikdo z nich prakticky nevěděl, co se pod ním skrývá. Rozluštil to prý Arne Novák, který v časopise Venkov z r.1921 píše:
Po jarní nepohledné rostlině s růžovými květy a tuhým oddenkem se pojmenovalo sdružení mladých umělců. Patrně nám pánové chtějí naznačit, že jako poslové uměleckého jara nemíní zvítěziti svým svůdným půvabem, ale pevnou vytrvalostí. Pokud vykládají své heslo etymologicky, znamená to, že ke svým cílům míří devíti silami, to jest výrazovými prostředky všech umění...
Nedovedu si představit, že by v současné době existoval subjekt, který by tak duchaplně přivítal některé nové umělecké sdružení.