Rezavé desky
Jan F. Rajm
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/455103/bmid_rezave-desky-3pG-455103.jpg
4
6
6
Z polární stanice přes hluboký vesmír do mysli masového vraha, od příběhu stvoření časoprostoru do korejské džungle a k cestování časem, vlakem ke hvězdám a na planetu, kde se zrození potomka řídí složitým cyklem oběhu kolem několika sluncí a její obyvatelé přesto žijí v permanentní tmě. Po tak pestrých cestách vás provede fantazie autora ve sbírce sci-fi povídek, u kterých se rozhodně nebudete nudit. Vydejte se na cestu časem, prostorem a neuvěřitelnými příběhy a nakrmte svou představivost stravou chutnou a výživnou, kterou v každodenním světě nenajdete…... celý text
Přidat komentář
Rezavé desky jsou bezpochyby jedna z nejlepších povídkových sbírek, které jsem držela v ruce. Ve všech krátkých příbězích se jasně projevuje silná fantazie autora a rozmanitost jednotlivých prostředí.
Každá povídka je něčím jedinečná a výjimečná a i když jsem knihu z časových důvodů četla po kouscích, vždy jsem si pamatovala, o co jde a neztrácela se při tom v ději. Některé mi ležely v hlavě i několik dní, což byla dost příjemná změna oproti jiným dílům od jiných autorů, jejichž práce byla poměrně snadno zapomenutelná.
Některé z povídek byly hodně k zamyšlení a bez jasného konce, ale to mně osobně naprosto vyhovuje. Každý čtenář si tam najde to svoje a to se mi na téhle krásné knížce moc líbilo. Určitě se k ní ještě letos vrátím :) bez ostychu 5x ⭐
EDIT: Zapomněla jsem vyzdvihnout moc lichotivý a originální přebal knihy, který určitě také stojí za zmínku! :)
Venku sněží a tohle krásné mrazivé počasí přímo vybízí k tomu, aby se člověk zachumlal do hřejivého pleteného svetru, zalezl si do pelíšku a pustil se do čtení knížky
Já konečně sáhla po knížce, kterou jsem dostala sice již před několika týdny, ale až nyní přišel ten správný čas na to ji otevřít.
Je to sbírka povídek, kterou napsal a sám si vydal můj bývalý učitel na střední škole, kamarád a muž, který mi byl neuvěřitelnou oporou a v těžkých chvílích dospíváni mi ukázal, že život stojí za to žít naplno. @jendapise
Sbírka povídek Rezavé desky obsahuje 15 povídek, které se čtou sami a které od začátku do konce hltáte očima a jsou tak napínavé, že umíráte zvědavostí, jak to dopadne
Jednu z těch povídek jsem měla možnost číst již před několika lety a jsem ráda, že je též obsahem sbírky
Tato kniha byla mojí prvotinou, protože se jedná o povídkovou fantasy knihu. Normálně bych po ní nesáhla, ale autor ji nabízel na Facebooku za recenzi a tak jsem si řekla, proč ji nevyzkoušet. V knihkupectví bych si ji nekoupila, protože do sekce fantasy chodím opravdu zřídka. Navíc jsem fakt neskutečně dlouho nedělala recenzi na zaslanou knížku, tak jsem se této příležitosti ujala ráda.
Hned úvod se mi zalíbil, vedl k zamyšlení. Byl zajímavý a hezky uvedl do děje knihy.
Deník psaný revolucí
4
Hned ze začátku mě tato povídka chytla. Líbilo se mi, že byla fakt čtivá.
Jediné, co bych vytkla, tak bylo vyzrazení jedné věci o životě hrdiny hned na začátku. Kdybych tu informaci neměla, bylo by to napínavé a čtenář by do poslední chvíle nevěděl, jak to skončí. Deníkové zápisy by se mi proto líbily mnohem víc, když bych ji nevěděla.
Celkové rozuzlení se mi taky líbilo, vůbec mě tahle varianta nenapadla.
H. Sam Twice
5
Tato povídka se mi zalíbila hodně. Počítač mi přišel roztomilý svým žvatláním a taky ironií.
Popis oblud byl tak dobrý, že jsem měla pocit, že jsem na planetě s nimi. Doufám, že se na tuhle povídku v příběhu naváže. Zajímalo by mě, co dalšího hl. hrdinu potká.
Jiný svět
5
Tahle povídka mě donutila k zamyšlení. Hlavně její poslední dvě části. Napadlo mě, že kdybychom obsadili další planetu, tak jestli bychom udělali něco jinak? Život na Zemi by byl lepší a nebo horší? Jakou roli by v tom hrála technologie?
Tady moje představivost pracovala na plný plyn. Líbilo se mi pojmenovávání vozítek a taky jména hlavních hrdinů byla dost neobvyklá.
Joe, muž ze severu
5
Tak takhle povídka mě vážně dostala. Když se ukázalo, že už je vše zase v normálu, přišla další katastrofa. Fandila jsem Nickovi, do poslední chvíle jsem nevěděla, jak to všechno celé skončí. Sněhová bouře byla popsána tak, jako bych tam byla s hlavním hrdinou.
Určitě se k této povídce vrátím, líbila se mi fakt hodně. Na konci jsem měla úsměv na tváři, bylo to hezky napsané.
Každý umíráme sám
5
Tahle povídka mě chytla za srdce. Bylo v ní vlastně všechno - radost, smutek, nenávist a taky přání druhým to nejlepší.
Hlavní postava se mi zalíbila. Chápala jsem jeho smutek, určitě není lehké žít s tím, co ji potkalo.
Na půli cesty
5
Bylo to opravdu zajímavé zamyšlení nad tím, jestli by se tohle mohlo někdy stát. Myslím si, že ano, protože vývoj technologie jde stále dál a zlepšuje se. Samozřejmě si nemyslím, že by za sebou nechali lidstvo zahynout, ale i tak se jednou určitě vydá nějaká raketa vstříc novým planetám, kde by mohl možná být i život.
Povídka měla moc hezký konec. V podobném smyslu jsem četla i jednu knížku o rakovině a s tím spojenou ztrátu vlasů. Líbila se mi hrozně moc.
Noční host
5
Ze začátku jsem měla problém rozeznat, kdo je kdo. Pak už to bylo v pohodě a četla se mi jedna báseň.
Měla jsem pocit, že se místo čtení dívám na nějakou kriminálku a v pozadí hraje taková ta strašidelná hudba. Jak příběh plynul, tak jsem ani nedutala a jen jsem hltala každé další slovo. Její konec mě dostal, to jsem nečekala. Bylo v ní jak napětí, tak i naděje, radost a i vděk. Určitě se k ní v budoucnu vrátím.
Otisk
5
Tady jsem byla při každé nové informaci překvapenější než u té předchozí novinky. Co se tedy nakonec stalo? Byl to někdo z nich a nebo snad někdo z jiné planety?
Řadím ji mezi ty lepší, vážně mě bavilo se příběhem nechat nést a zjišťovat nové informace.
Početí
2
Tahle povídka byla taková nemastná neslaná. Jediný, co se mi na ní líbilo, tak byl konec. Bylo to hezké zamyšlení. Jinak jsem tam nenašla nic, co by mě oslovilo. Byla to jedna z těch slabších.
Pralesní pláč
1
Tahle povídka byla zvláštní. Nebylo v ní vlastně nic vysvětleno, jen nastíněno. Hlavní otázka „Proč to vůbec dělali?“ nebyla zodpovězena.
Starci a řeka
4
Při čtení jsem nedýchala stejně jako hlavní hrdina. Ani jsem nevěděla jak a už jsem byla na konci povídky. Tahle mě zasáhla. Nevěděla sem, jak to celé skončí. Líbila se mi, ale zase mi v ní něco chybělo.
To je můj muž
5
Tahle povídka se mi hrozně líbila. Myslím si, že takhle by se to mohlo stát s mimozemšťany. Konec byl taky dobrý.
Třetí
5
Páni, tak tahle povídka mě dostala. Musela jsem si poslední část přečíst znovu, abych ji vstřebala.
Vážně se mi líbila, i když se tohle spojení moc nehodí k tomu, co se jim stalo...
Vlakem ke hvězdám
5
Tohle bylo miloučké. Od půlky jsem se usmívala jak měsíček na hnoji, bylo to fakt hezký.
K této povídce se hodí citát - Život je jako horská dráha, jednou jsi nahoře a jednou dole.
Žít se sluncem
5
Tato poslední povídka byla hezkým zakončením. Zalíbila se mi až po chvíli, začátek mi připadal zvláštní, ale pak jsem se zorientovala.
Přečetla bych si knížku znovu? Ano, některé povídky se mi vážně líbily. Nemohla jsem se odtrhnout od čtení.
Musím říct, že autor má vážně dar vymýšlet různé světy a uvést čtenáře rychle do děje. Samozřejmě, že se mi nemůžou líbit úplně všechny povídky, to není možné, ale i tak to byla fakt jízda. Moje představivost jela na plný plyn a já se od některých povídek nemohla odtrhnout.
Nejvíc se mi líbily tyto povídky - H. Sam Twice; Joe, muž ze severu; Každý umíráme sám; Noční host a Vlakem ke hvězdám.
Musím ale i zmínit chyby, které mě rušily od čtení. Skoro v každé povídce nějaká byla. Buďto byla chyba v interpunkci, anebo v pravopise. U povídky Početí dokonce chybělo i záhlaví s názvem povídky.
Knížku můžu doporučit všem, koho zajímají různé příběhy z různých světů.
Moc děkuji autorovi za zaslání knížky a za moc hezké věnování.
Rezavé desky
Pardon za nepříznivé hodnocení, ale nejde to jinak. Když začnu pozitivně - ano, najdou se zde povídky, které hodně zlehka připomínají některé práce Raye Bradburyho. Po vylepšení stylistiky a odstranění gramatických chyb (oboje v knize nalezneme, bohužel) by sbírka takových povídek mohla zaujmout (i když třeba ne mě, ale smysl by měla).
Pozor ale, autorovi bych doporučil nepsat sci-fi. To je totiž "vědecká" fantastika a vědu je tam třeba brát vážně, alespoň v té míře, že nebudeme ignorovat základní fyzikální zákony. A když už je nebereme vážně, musí to být z nějakého zásadního důvodu... Něco se dá ustát v rámci nadsázky - jako třeba v humoristické povídce "H. Sam Twice" hranaté hvězdy fiktivního souhvězdí Hrací kostky, nebo uskakující (neméně fiktivní) souhvězdí Baletky, to je v klidu, ale prohlásit, že planeta má "z nedostatku rotační energie" nízkou přitažlivost, je už s prominutím opravdu neodpustitelná blbost. Povídku to zbytečně degraduje. Stejně jako to, že v ose rotace kosmické lodi je přitažlivost (míněna odstředivá síla, v tomto případě ekvivalentní zemské gravitaci) největší... Je to samozřejmě naopak ("Na půli cesty").
Buď tedy bude potřebovat zopakovat si alespoň základní fyzikální poučky a případně nastudovat problematiku toho, o čem se zrovna píše, aby to dávalo hlavu a patu, nebo zůstat u čisté fantastiky bez rádoby vědeckých prvků.
Za mě to nejlepší z knihy: "Každý umíráme sám", "Starci a řeka", "Noční host" a s mírnými výhradami i "Vlakem ke hvězdám".