Rezavé panny

27.11.2023

Už třetí kniha od Medusy, to to letí!
Rezavé panny jsou v překvapivě velkém formátu oproti svým dvěma předchůdkyním. Kromě tradičního playlistu (bez kterého už si žádnou Medusu neumím představit) je kniha doplněna také původními českými kresbami Evy Paprstkářové.
Děj je správný new weird. Transformace těla i duše, přístupu ke společnosti i běžným vztahům v zapadlém městečku, které je odkázáno na funkci místní ocelárny. I když mě hlavní postava někdy trochu rozčilovala (její nesmyslné pobíhání sem a tam), naprosto jsem chápala tíživost její situace, kdy se snažila zabránit nevyhnutelnému. Kdy jí pod nohy házeli klacky nejbližší lidé, kteří se dobrovolně zaslepili vůči dění v městečku.
Hrozně ráda bych si přečetla celý příběh znovu z pohledu Rezavých panen. Chci víc z toho tajemného světa potaženého rzí!

19.11.2023

Příběh Rezavých panen je hodně temný a na první dobrou vypadá až bezútěšně. Rozpadající se předměstí Clevelandu, krachující továrny a dívky měnící se v podivná monstra. Každá změna se zdá být k horšímu a jediný, kdo se změnit odmítá, je spolužačka "rezavých panen", maturantka a rebelka Phoebe. Sama proti všem může těžko vyhrát - ale třeba je naděje právě v rezavých pannách a v tom, co se z nich stalo...
Ta knížka mě totálně dostala, přečetl jsem ji skoro na jeden zátah a pak se ještě vracel zpátky. Zatím je to určitě to nejlepší z Medusy a pro mě jedna z nejlepších knížek letošního roku.

03.11.2023

Rezavé panny nikam nespěchají. Nepopisuje se to snadno, ale svazek má velmi specifickou atmosféru jakési sarkastické melancholie, měnící se pozvolna na hluboký smutek z lidské hlouposti. Jde o vyprávění postavené zejména na psychologii postav a symbolismu, kde hraje prim rozpor mezi odmítáním změny a změnou samotnou. Knize prospívá i hlavní hrdinka, která je mi velmi sympatická a neměl jsem problém s ní soucítit.
Nečekejte přílišné vysvětlování, explicitnost či akční dění. Ono se místy může zdát, že se děj příliš nehýbe, nicméně emoce nadále pracují a právě na nich zde leží veškerá logika. Je dost možné, že někoho kniha nechytne za srdce tak jako mně, protože se na styl vyprávění nedovede naladit.
Součástí svazku (mimochodem, líbí se mi užitý papír) jsou i ilustrace, které se nesou v symbolické rovině a i přes určitou prostost se mi zamlouvají. Hůře jsem na tom se samotnou obálkou knihy, která sice není ošklivá, na druhou stranu mě tentokrát coby čtenáře kdovíjak nezaujala.
Rezavé panny potěší zejména sečtělejší a hloubavější jedince.

28.10.2023

Zaujal mě námět (a taky trochu obal a název) a pustil se do knihy hned jak mi přišla (a jiné opět přeskočil). Hned jsem poznal, že něco takhle úžasně napsanýho jsem dlouho nečetl, příběh mě vtáhnul. Ač si horor představuju trochu jinak, Rezavé panny jsou tak depresivní a plný beznaděje, že je vám při čtení až smutno. Zhruba od půlky už mi to přišlo dost natahovaný, opakující se a nikam nesměřující, ale po poslední kapitole jsem jen zíral do prázdna se spadlou bradou.

11.10.2023

Další kniha z Medusy, která potvrzuje, že nějaké žánrové škatulky a hodnocení vysoké/nízké literatury dávno nefungují. Vyprávění má spád, napíná čtenářovy nervy do krajnosti, mrazí až do morku kostí. To je ta rovina hororu a podivna. Zároveň je to ale až bolestně realistický příběh o ohavných mezilidských vztazích, ve kterém jsou největšími zrůdami slušní sousedé, násilnický otec, sobecký partner nebo tyranská matka. Trauma se pak jen zhmotňuje viditelněji, než jsme z naší reality zvyklí. Lékem je tak či onak přijetí, odpuštění a blízkost.
Právě tahle psychologická rovina je tím, co dělá z Rezavých panen tolik působivé čtení, které se člověku zadře pod kůži. A dost možná i rozpláče.