Rezavé panny
Gwendolyn Kiste
Léto roku 1980, Cleveland, Ohio. Phoebe a její kamarádka Jacqueline právě ukončily střední školu, ale jejich budoucnost je temná a nejistá. Továrna za továrnou zavírá a rodiny čelí nezaměstnanosti a chudobě. Dívkám z Denton Street se však děje něco ještě horšího. Jejich těla se záhadně proměňují. Rezivějí jim kosti. V okolí se to proto hemží zvědavými turisty, lékaři a vládními zaměstnanci s podezřelými úmysly. Phoebe je jasné, že musí něco podniknout, aby Rezavým pannám pomohla a odhalila jejich tajemství. Kniha, za kterou Gwendolyn Kiste získala Cenu Brama Stokera za nejlepší románový debut a Cenu This Is Horror za nejlepší román.... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno: 2023 , MedusaOriginální název:
The Rust Maidens, 2018
více info...
Přidat komentář
Rezavé panny mě zaujaly coby dramatický příběh o ohlížení se za minulostí a životě v komunitě (byť sám o sobě nijak extra originální). V tomhle ohledu mě naopak lehce zklamala jejich „divná“/nadpřirozená linie. Snad málo divná, v podstatě alegorická (příběh by se v podstatě obešel i bez ní, může totiž představovat, alegorizovat cokoliv), bez alespoň trochu naznačujícího „proč“? A vlastně bez jakéhokoliv vyvrcholení. Tady zbytečná nedořečenost a silný pocit nenaplněnosti a nenasycenosti. Ano, jsou příběhy, kde se prostě jen něco stane a od toho se odpichuje následující, ale zde to propojení mi přišlo poměrně slabé a nezajímavé. Ano, jsou příběhy, k nimž má autor/ka silný, ryzí a subjektivní vztah, který nemusí být nutně přenositelný na čtenáře/čtenářku a pro ně pochopitelný. I to se stává. Charaktery a jejich pohnutky jsou mnohem zajímavější a smysluplnější, než ono „divné cosi“. Tedy, jako komunitní drama slušný příběh, jako „divný/nadpřirozený“ příběh zklamání.
Ještě jsem knihu nedočetl, a dovolím si zanechat hodnocení. Jsem dost zklamaný. Samotná premisa mě lákala, zněla zajímavě, ale kniha samotná je úmorná. Děje se tam pořád něco, ale k ničemu to nevede. Celý to na mě působí, jako bych byl v divadle a nesmyslně se měnily kulisy a scény každou minutu. Hlavní postava Phoebe se chová tak divně, až to bolí, a vedlejší postavy to stejné. Připadá mi, že hodně podstatných věcí ani není řečeno a dozvídáme se je jen tak ledabyle. Hodnocení tedy píšu už teď, protože to možná ani nedočtu. Nebaví mě to, nechytlo mě to. Zachraňují to jen ilustrace v knize a na obálce, ty jsou velmi povedené.
(Mám stejné pocity jako KapitánSmrt a marvarid – jejich komentáře najdete níže.)
Rezavé panny je “ženský horror. Zručne napísaná kniha, kde emócie výrazne víťazia nad dejom. Je, podobne ako istá kategória českých filmov, postavená na oblsti, kde každý z obyvateľov je na tom zle, nik nie je šťastný, chudoba, koniec snov, úplný rozklad. A k tomu metafizická premena piatich dievčat na “rezavé panny a boj hlavnej postavy Phoebe s okolím, systémom, svetom.
Do polovice som čítal so zaujatím ale druhá polovica bola utrpenie. Nepomáhala hlavná hrdinka, ktorá si vždy vyberala tú najťažšiu možnú cestu životom. Ale cítim, že kniha nie je zlá a ak radi čïtate smutné magické príbehy zo života sociálne vylúčených komunít (to trochu preháňam) tak si ju užijete.
Zklamání. Základní premisa je zajímavá a neotřelá. Bohužel hlavní hrdinka je naprosto marná a dle mého schválně. Phoebe se totiž v naprosté většině případů rozhoduje špatně. Nechává si důležité informace pro sebe, zásadně nespolupracuje s ostatními, utíká, než aby čelila problémům. Tím se zákonitě natahuje i celý děj. Bez těchto umělých průtahů by totiž kniha končila již po prvních několika kapitolách. Přidejte i podivné chování postav ostatních, kdy jsou jejich rozhodnutí mnohdy dost nelogická. Různé introspektivní vhledy do duše dospívajících děvčat jsou fajn. Ale na dobrou knihu je to trestuhodně málo.
Tak tohle bylo neskutečně silné. Až bolestně realistický vhled do jednání a chování pubertální dívky, která se bouří proti zažitým stereotypům v době největší všeobecné i osobní krize. Je to román o síle přátelství, o nezdolnosti, o smíření se s ostatními i sama se sebou, zarámovaný fantaskním prvkem proměny pěti "ztracených" děvčat v Rezavé panny. Je to prosáklé emocemi, rzí, úpadkem, revoltě proti svazujícím příkazů a zákazům. Jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy četla.
Ráda si občas přečtu žánrovou literaturu - těším se na neobvyklé nápady, bohatou fantazii autorů a dobrou zábavu. Ale tohle byla naprostá ztráta času. Nesympatická a lehce hysterická vypravěčka se mi nepěknou primitivní češtinou pokoušela převyprávět, co zažila před mnoha lety. Neustále se sebeobviňovala: jak nepomohla, pro záchranu dívek nedokázala nic udělat. A ostatní obyvatelé oné ulice ji proto vydědili a sami se zachovali jako pokrytci a zrádci. Tato lamentace tvoří cca 80% textu. A ani ve zbylých 20% se autorce nepodařilo vytvořit napětí nebo gradaci příběhu. Knihu jsem neodložila, protože to prostě nedělám, i když tady ta chuť byla velká a už dopředu jsem si vybírala, co si přečtu dalšího, abych si spravila chuť. Jedna hvězda za samotný nápad s proměnou dívek, zpracování se bohužel nepovedlo.
Něco mi říká, že Rezavé panny mají o hodně větší hloubku sdělení než dokážu napsat a nebo spíše nedokážu napsat jak na mě tato kniha zapůsobila. Byla skvělá a nebude problém se k ní po čase vrátit a uvidíme co mi její obsah sdělí až si ji přečtu podruhé. Doporučuji.
V Rezavých pannách najdete přesně to, co sami chcete.
Já tam našla otázku svobody a proměny. Strach ze změn, konzervativní společnost a snahu pár mladých dívek být samy sebou.
Je to nádherná kniha.
Nějak pořád nevím co si mám o knize myslet. Celý příběh jsem očekávala nějaké vysvětlení toho co se dívkám stalo. Jediné co mě napadá je, že je to vlastně taková bajka, kdy zvířata jsou nahrazena měnícími se dívkami a autorka si tímto způsobem pohrává s metaforou, kdy děvčata představují stav okolního prostředí a společnosti.
Oduševnělé, pocitové, procítěné a niterně ospravedlňující jednání hlavní hrdinky.
Stále s někým a o něco bojující hlavní hrdinka Phoebe byla nepochopená.
Kniha má neobyčejný námět a potenciál, se kterým se dalo lépe pracovat, kdyby například autorka zapracovala historii ocelárny a jejích dělníků, a tu proklestila strachem, aby čtenáři měli s čím se setkat a těšit se z další četby.
S dívkami se něco děje, něco u nich vevnitř roste, puká, dívky získávají nové vlastnosti, rozkládají a mění se fyzicky.
Tohle se mohlo stát už dříve, anebo třeba něco jiného, napadá mě zaplavení nebo vyhoření ocelárny a jiná její likvidace či poškození. Ocelárnu již na začátku mohla autorka vynést velice zajímavě a poutavě jako temnotu nebo bránu do temnoty.
Všechny "nakažené" jednají jako celek, jako jeden člověk, cítí se navzájem a cítí, jak se druhá rozhodne; dívá se zaujatě jedna, dívají se zaujatě všechny. Jsou samy sebou, ale zároveň něčím jiným.
Příběh je o nezměrném přátelství a sounáležitosti.
Není to horor, protože ten má ve svém podání vyvolat pocit strachu a děsu, není to horor ani z poloviny, alespoň já se nebála, protože prvky hororu zde nejsou obsaženy. Je to spíše městská fantasy, ačkoliv ze začátku příběh měl hororový nádech a já se díky němu těšila na horor, případně dark fantasy.
Příběh je ale imaginativní a originální, proto dávám čtyři hvězdy.
Čím vším tahle kniha mohla být, protože námět je originálni a fascinující, kdyby nebylo příšerné vypravěčky, nelogického chování většiny postav a chabého závěru.
Myšlenka krásná, stav dívek, který odráží stav společnosti, jenže k čemu to, když ani v jednom bodě se nejde dostatečně do hloubky. Možná, kdyby příběh vyprávěla jedna z rezavých panen? Kdyby nebyly postavy ploché a jejich jednání prvoplánové? Kdyby hlavní hrdinka nebyla vtipná pozérka a pokrytec, možná, kdyby z těch svých telecích let alespoň na konci vyrostla. Potenciál to mělo.
Pheobe se po osmadvaceti letech vrací do rodného domu v Clevelandu, zbývá už jen pár dní, než bude celá ulice srovnána se zemí. A vzpomíná na dávné události, kdy přišla nejen o nejlepší kamarádku... Co jsem si opravdu užila, byla ta tíživá a pochmurná atmosféra. Ten všudypřítomný rozklad a chátrání města a všech jeho obyvatel.
I konec se mi moc líbil! Phoebe samotné dává naději na přijetí a smíření se s tím, co se stalo, a snad i vymanění z toho začarovaného kruhu melancholie a její nepřístupnosti.
Autorka některé myšlenky vyjádřila fakt skvostně. Za to zřejmě třeba děkovat skvělému překladu a celkově se mi její styl líbil.
Chválím obálku, ilustrace a ikdyž já mám radši u čtení ticho, tenhle soundtrack se opravdu povedl.
Zatím jednoznačně nejlepší kniha z nakladatelství Medusa. Hodně realistická, ale zároveň syrově zrezivělá kniha, kterou by byla veliká škoda vynechat. Určitě se totiž jedná o jedno z těch nejzajímavějších čtení posledních několika let.
Nakladatelství Medusa má evidentně slabost pro americké spisovatelky a ryze americká témata. Toto se odehrává v prostředí raných 80. let 20. století v Clevelandu. Tam, kde je tak nějak chudo, ale dětství je dětství. A tak i děti a dospívající si v tomto lehce ponurém prostředí umí najít zábavu sobě vlastní.
Horší ale je, když tu někteří začnou reznout. A to doslova. V tu ránu se z tohoto námětu stává takový psychologický horor, kde každou další stránkou netušíte, co se bude dít, ale neuvěřitelně Vás to zajímá. Jednak se tu někteří lidé přeměňují, ale jednak je tu i nějaký skrytý problém ve společnosti. A teď se Vám to tu postupně otevírá a vy tak nějak tušíte, ale vlastně ve výsledku úplně plavete a snažíte se neutopit. Jen jste fascinování a dokud to nerozlousknete, tak se z toho nevyhrabete.
Modlete se za rezavé panny.
Tomu říkám parádní úvod, který zaujme. Rezavé panny mě dostaly. Osmdesátky, Cleveland, počínající krize, továrny se uzavírají, muži přichází o práci a rodiny čelí nejisté budoucnosti. Do toho se začne městečkem šířit záhadná nemoc, která postihuje jen dospívající dívky. Jejich těla prochází podivnou proměnou, která se vymyká všemu, co kdy doktoři viděli...
Když se hlavní postava Phoebe vrací po letech na do svého rodného města, na místo, kde se vše stalo, je to prosycené tak silnou nostalgií a melancholií, že to tryská z každého slova a naprosto to pohltí. Styl psaní je chvílemi až poetický, skvěle vytváří stísněnou atmosféru bezmoci a zoufalství ve všech podobách. Zoufalství otců, živitelů rodin, kteří přichází o práci. Zoufalství matek, které se snaží tvářit, že se nic neděje a že je vše v pořádku. Zoufalství společnosti, která nepotřebuje další problém k současné krizi, ve které se ocitá. Zoufalství Phoebe, které není lhostejný osud dívek, jenž postihla nemoc. Nemoc, která jakoby zrcadlila rozpad, ve kterém se společnost nachází... Rezavé panny jsou vážně boží. Neotřelý příběh, delikátní hororové prvky, napětí při odhalování tajemství a hromada emocí. Pro mě trefa do černého.
Rozdělím to na plusy a mínusy.
Plusy: Má to neskutečný rozjezd, ten začátek a první asi dvě až tři kapitoly (než se začne takříkajíc "dramatizovat") jsou skvělý a to hlavně v těch popisech chátrajícího Clevelandu. A vlastně všude, kde jde o popis města, je to najednou o level výš. Další plus je ta celková metaforičnost nebo snad alegoričnost toho díla, jen je to možná moc roztahaný, dokázal bych si to představit jako delší povídku. Četl jsem hlavně kvůli tomu prostředí, páč jsem v Clevelandu dvakrát byl a je to dost depresivní město, který ale má svý osobitý kouzlo. Kdysi tam svítilo pouliční osvětlení i přes den, jakej tam byl smog, teď už to tak dávno není a nežije se tam zdaleka tak zle. V Améru se nadjou daleko horší místa.
Mínusy: Určitá melodramatičnost a to, že Phoebe v 46 se chová stejně infantilně a nedospěle jako Phoebe v 18. A to se dá říct vlastně o většině postav, jako by těch 28 let nemělo na některé nejmenší vliv. Občas jsem měl pocit, jako bych četl young adult fantasy (nebo to, co si pod tím představuju) nebo horor z podsekce četby pro ženy. Rozhovory byly často taky dost mdlý a prkenný, ale je to taková ta klasika, když se povídkář rozepíše a chce pak natáhnout delší povídku na román, tak si pomůže nějakým tím slovním molitanem a vatáží. Je toho tam ale nějak moc a to včetně těch notně omšelých psychologizujících vsuvek.
Celkově lehce nadprůměrný horor. Je to spíš za tři, ale kvůli tý výborně popsaný postindustiální rezavý atmosféře Clevelandu dávám hvězdu navíc.
Dvě věci, které bych chtěla zmínit hned na začátku:
1. Soundtrack ke knize mne velmi bavil. Doprovázel mne celou knihou a pomohl k silnějšímu prožitku.
2. Jazyk - kniha byla skvěle napsaná a některé obraty (navzdory tématu) hezky pohladily. Takový drsný poetismus.
Rozpadající se předměstí Clevelandu, krachující továrny a rozbitá rodinná pouta, bortící se sny mladých, dívky měnící se v podivná monstra... Vše popsáno jazykem lehkým jako obláček.
Můj oblíbený autor (jeden z nejoblíbenějších) Cormac McCarthy by možná obraz tamní společnosti nepopsal lépe. No možná ano, ale Gwendolyn mi v mnohem připomínala to, proč mám jeho knihy ráda. Ta surová beznaděj hlavní hrdinky ve snaze Rezavým pannám pomoci. Ten hutně atmosférický obraz rozpadající se společnosti a chátrajícího města, které se pomalu mění v město duchů se mi velmi zamlouval.
Stránky knihy nemají šanci zreznout, né protože jsou z papíru, ale proto že vás Gwendolyn nutí otáčet stránku za stránkou tak rychle, že knihu přelouskáte za jeden večer.
Nemodlete se za Rezavé panny, dejte této pětici rezavějících dívek šanci žít.
Cleveland je druhé největší město státu Ohio, leží na jižním břehu jezera Erie a je také centrem průmyslu. Místní ocelárna zaměstnává otce, kteří spoléhají na to, že díky své tvrdé práci budou moct uživit své rodin. Dny plynou a Phoebe s Jacquelin odpočítávají poslední chvíle svého pobytu na střední škole. Denton Street jim nemá co nabídnout a už vůbec ne teď, když továrny zavírají a dívky se začínají měnit. Rezavé panny přitahují pozornost lékařů, turistů a vládních zaměstnanců. Phoebe je jediná, kdo jim chce pomoct. Lehké to ale nebude!
Už od prvních stran je čtenář vtažen do neúprosného rozkladu města. Špíny a bezútěšného chátrání, se kterým už nemůže nikdo nic udělat. Přítomnost továrny a znečistění okolní krajiny na čtenáře dopadají s každou stránkou. Phoebe se vrací do města, do své minulosti a vzpomíná. Na Rezavé panny a co se s nimi stalo. Atmosféra, kterou autorka popisuje a děj, který zasadila do svého rodného města, jsou kombinací nepěkného místa pro život s neskutečně návykovým čtivem pro čtenáře.
Samotné Rezavé panny jsou velmi tajemným prvkem celé knihy. Zprvu není jasné, kam přesně chce autorka příběh směřovat a seznamuje čtenáře hlavně s prostředím. Ovšem když na scénu nastoupí Rezavé panny, všechno rázem nabírá trochu fantasknější nádech. Samotná existence a proměna těchto bytostí je úžasně popsána. Už jen myšlenka dívek, plných života a plánů do budoucna, a představa jejich rezivějících kostí, tenčící se kůže...
Na pozadí událostí autorka chytře poukazuje i na zastaralé pohledy na mladé ženy, dívky a jejich místo ve společnosti. Nejednou si čtenář pomyslí, že můžeme být rádi, že takové smýšlení lidí už dneska najdeme jen zřídka - díky za to!
Krása této knihy spočívá i v tom, když o ni nevíte téměř nic. Prostě si ji vezměte do ruky a ponořte se do jejich stran. Nebude to trvat dlouho a osud dívek z Denton Street pohltí i vás. Neskutečná čtivost a návykovost, kdy vás příběh vtáhne tak, že zapomenete na realitu a po dočtení si budete přát ještě pár stran navíc. Takových příběhů je jako šafránu a je mi ctí, že zrovna tento u nás vydalo právě nakladatelství Medusa! Těším se na další originální a poutavé příběhy od autorky Gwendolyn Kiste. Přímo po nich prahnu!
"Člověk nezastaví východ slunce nebo příliv. Nezabrání holkám, aby se proměnily v to, čím se stávají." (Gwendolyn Kiste - Rezavé panny)
Příběh Phoebe a rezavých panen je pro mě prvním setkáním s autorkou a zároveň niternou výpovědí nejem o úpadku městské komunity Clevelandu a ztrátě nevinnosti, ale především zrezivělých vztazích v rodině, společenství a společnosti. Rezavé panny se však také dotýkají témat jako přijetí či popření viny a odpuštění. Za mě je Gwendolyn Kiste vypravěčkou, která umí citlivě tnout do bolavých témat a nezabřednout při tom ke zbytečnému moralizování. Málo kdy se mi stane, že bych u knihy plakal, při čtení Rezavých panen jsem měl ovšem několikrát slzy na krajíčku, tak moc ve mě rezonoval.
(SPOILER) Od první věty jsem věděla, že jsem doma. Další kniha od Medusy, ke které se budu vracet. Tíživá atmosféra poloopuštěného města, které jen čeká, až ho nemilosrdně semele buldozer, je tak krásně budovaná. Vztah Phoebe s matkou je až úsměvně podělanej, ale něžnej (o otci nemluvě). Ostatně hlavní „hrdinka“ je skvělá, postarší, životem trochu pofackovaná, ale nahlíží na svoje mládí kriticky, neservíruje nám žádnej bullshit (a její mladé já čtenáře umí potrápit). A do toho příběh Rezavých panen, ach. Co se s nimi stalo? Proč se to stalo? To je fuk, hlavně že víme, že je to nebolelo, ačkoli tomu lze jen stěží uvěřit. Strašidelně lidsky obyčejnej příběh s neobyčejnou proměnou a nádherným jazykem. Často člověka zamrazí, jestli v životě není spíš manželka dělníka v ocelárně, která za dopoledne s koktejlem vyřeší svět, ale své dcery nechá zkorodovat. Díky za to! Skvělé jsou i původní české ilustrace (Eva Paprstkářová), a ač nejsem zastáncem soundtracků ke knihám, tenhle se fakt povedl (ne, určitě ho teď při psaní komentáře neposlouchám, nene).
Jak napsat něco o knížce která je o ničem? Určitě to není žádný horor nebo drama. Ta knížka je většinou plochá jak prkno, možná tak s jedním dvěma suky. Nejlepší částí knížky je anotace, ne obsah. Já bych tu anotaci napsal asi tak, že: Knížka jak vyprávěna výhradně z pohledu vypláchnuté impulsivní a asociální puberťačky, která bydlí/vrací se po 20 letech jako dospělá do neperspektivní zapadlé díry někde v Clevelandu odkud nějak někdy utekla, aby se porozhlédla po čtvrti která jí nezajímá než jí zbourají. Většinu knížky tvoří popisy většinou naprosto nezajímavých vztahů ve vidlákově. Až na pár nijak zvlášť zdařilých davových scén se v celé knížce vlastně neodehrává nic dramatického, natož hororového. A co rezavé panny? Tak ty tam jsou, to je pravda, ale jak to že tam jsou, proč tam vůbec jsou a co se to s nimi stalo, to tedy nevím a to jsem to dočetl celé. Jediné co mě napadá je, že vzhledem k tomu že 3/4 knížky tvoří popisy vztahů a osobností, tak to má vyjádřit nějakou myšlenku o odmítnutí jedince okolím pro to kým se proti své vůli stane, kterému nakonec nezbyde než hledat pomoc u toho koho okolí nikdy nepřijalo, nebo nějaký takový bullshit...
Přečtením knížky se tedy čtenář dozví akorát to, že tu knížku nemělo cenu číst.