Řeznická krev
Jan Nohýnek
Josef Vejvoda se narodil v roce 1924 v Broumech. Od svých tří let žil s rodiči v Rakovníku, kde získal lásku ke sportu. Zajímalo jej cvičení v Sokole, cyklistika, box a později motorismus. Byl prudší povahy, proto získal svoji přezdívku „řeznická krev“. Když mu bylo devatenáct a válka byla v plném proudu, nasadili jej na práci do Reichu. Nejdříve do Kolína nad Rýnem a později na přímluvu jeho strýce Wasema, manžela jeho tety a otce milované sestřenice Margot, do Frankfurtu nad Mohanem. To se psal rok 1943. Zde pomáhal dodávkou chleba všem totálně nasazeným z různých zemí, včetně Rusů. Měl zdroj u jednoho antifašisty. V Německu se choval neohroženě, když i zde se projevila jeho řeznická krev a jednu ránu uštědřil německému slídilovi. Jinak se snažil být nanejvýš opatrný. Zde prožíval také první lásky. Po válce se plně věnoval závodění v cyklistice a později na motocyklech. Svůj první stroj Jawa 250 v ogarském rámu si sestrojil sám a v roce 1949 jel svůj první závod, a hned jej vyhrál. Poté začal úzce spolupracovat s děčínskou stájí pana Štěpiny, od které získal Jawu 250 pérák žluté barvy, na kterém v roce 1950 zvítězil ve Velké ceně Brna. Úspěchy v tomto sportu pokračovaly. V roce 1951 zvítězil mimo jiné ve Velké ceně Prahy a začal reprezentovat... V roce 1953 byl zatčen a za pobuřování ho komunistická justice odsoudila k několikaletému pobytu v lágru. V Jáchymově, v těžkých neúnosných podmínkách rubal uran, ale ani tam ho nezlomili a po návratu z vězení opět sedl na motocykl, aby mohl porážet své soupeře... V roce 2014 oslavil pln energie a optimismu své 90. narozeniny.... celý text
Přidat komentář
Štítky knihy
vzpomínky osudy lidí osobnosti sportovci motocyklový sport závody motocyklů na okruzích
Velmi neobvyklý životní příběh člověka, který prožil velmi neobvyklý život. Totální nasazení v Německu za války, konec války a osvobození Rakovníka, závody na kolech na které jezdil na kolech! Manželství s Rumunkou která neuměla ani slovo česky po pouhých 3 měsících známosti. Velmi úspěšné závody motocyklů, bohužel pouze několik let, protože poté byl kvůli svým názorům uvězněn a těžil uran. Přežil několik těžkých onemocnění průdušek, záněty čéšky v obou kolenech současně. Ale i přes toto všechno se dožil 94 let. Byl velmi hodný, nesnášel nespravedlnost a nikdy se ničeho nezalekl. I díky tomu byl velmi oblíbený. Tato kniha opravdu stojí za přečtení. Z části je i popisem doby let 1943-1954 v Československu.