Řeznickej kluk
Patrick McCabe
Děj knihy se odehrává v šedesátých letech v jedné malé irské vesnici. Hlavním hrdinou je Francis Brady, který svou představivost živí komiksy a americkými filmy a tak si vytváří dobrodružný svět, jenž ho chrání před krutou skutečností: jeho utrápená matka je duševně nemocná a jeho otec je zkrachovalý alkoholik. Francis postupně ztrácí kontrolu nejen nad světem kolem sebe – matka spáchá sebevraždu a otec se upije k smrti –, ale i nad sebou samým: jeho chování je čím dál vzpurnější a agresivnější a postupně se obrací proti snobské paní Nugentové a proti jejímu synovi Philipovi. Francis je poslán do polepšovny, po návratu z ní ztrácí jediného přítele a pak už je jeho jedinou cestou násilí, žhářství a vražda.... celý text
Přidat komentář
Kniha je značně zneklidňující, nutí k přemýšlení. Jak by to s klukem dopadlo, kdyby vyrůstal v normální domácnosti, kdyby se necítil jako "prase", měl kamaráda, normální život? Tak moc to chtěl a kdo by taky nechtěl. Lásku rodičů prožíval teprve když se staral o svého mrtvého otce. Jak dojemně pečuje o tu rozkládající se mrtvolu, povídá si s ní. Postupně přichází o rozum, obrací se proti světu, který mu nic nedal. Jenom výčitky, že se obrátil proti své matce, když si přál patřit jinam, žít jinak. Brr, škaredý, zlý svět řeznického chlapce.
Značně zadumaná kniha. Intenzivní. Nenápadně zalézá pod nehty. Což drobátko bolí… Toho malýho hajzlíka má člověk tendenci nenávidět a zároveň obdivovat. Snad trochu litovat. Tu a tam mu fandit. Taková drobná zvrácená solidarita. Jakési podprahové porozumění. Přestože víte, že je to všechno špatně a značně pokroucené. Ale kdo je oběť? Kdo je pachatel? Kde je původ všeho toho zla? Kde se bere? Ecce homo… je povzdech, který bych u těchto otázek vyloudil bez jakékoliv snahy o vysvětlení.
" Chytil jsem ji kolem krku a řek: Udělala jste dvě špatný věci, paní Nugentová. Donutila jste mě, abych se otočil zády ke svý mámě a vzala jste mi Joea. Proč jste to udělala, paní Nugentová? Neodpověděla.Párkrát jsem s ní práskl o zeď, v koutku měla rozmazanou krev a natahovala ruku, aby se mě dotkla, ale já natáhl pistoli. Jednou rukou jsem ji zvedl z podlahy a střelil jí tu patronu přímo do hlavy, udělalo to plop, jako když do misky spadne rybička. Když se někoho zeptáte, jak máte zabít prase, řeknou vám, aby jste mu přeřízli hrdlo napříč, nedělejte to, přeřízněte ho podélně. Pak tam ležela bradou nahoru a já ji otevřel, strčil jí ruku do břicha a nahoře v pokoji jsem všude po zdech napsal PRASATA. "
Je to docela zvláštní dílko a chvíli trvalo, než jsem si zvyknul. Řekl bych, že jisté problémy s obsahem mohou mít jak milovníci minulého režimu, tak i věřící.
Pokud se vám stane, že sudička Finančního úspěchu nebyla pozvána k vaší kolébce, mají někteří jedinci tendenci nahradit to činností za hranou zákona. Dost zajímavá kniha.