Rico, Oskar a veľké pátranie
Andreas Steinhöfel
Rico je hlboko nadané dieťa. Nemá síce takmer žiadnu priestorovú orientáciu a pamäť mu slúži chabo, zato má však správne nastavený rebríček hodnôt. Jeho nový, mimoriadne inteligentný kamarát Oskar o sebe tvrdí, že je naopak vysoko nadaný, no je to veľký strachopud, ktorý bez svojej modrej helmy ani len nevykročí z domu. Rico a Oskar žijú v Berlíne, kde Mister 2000 unáša deti a následne žiada od rodičov výkupné dvetisíc eur. V jeden deň Oskar zrazu zmizne a Rico sa vydá hľadať svojho kamaráta. Pri prenasledovaní zločinca a prekonávaní samých seba sa stávajú najlepšími priateľmi – vďaka rozdielom tvoria Rico s Oskarom silnú dvojicu. Andreas Steinhöfel nadväzuje na tradície Ericha Kästnera – príbeh rozpráva pomocou Ricovho vtipného denníka so štipkou čierneho humoru, ktorý nás drží v napätí až do rozuzlenia veľkého pátrania.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Pro děti a mládež
Vydáno: 2021 , VerbariumOriginální název:
Rico, Oskar und die Tieferschatten, 2010
více info...
Přidat komentář
Dokonale se ztotožňuju s komentářem Janasem - pro mě to byla perfektní knížka. Ačkoli bych mohla Ricovi být babičkou, dobře jsem se bavila. Jenže naše děti - páťáci - mě opět vyvedly z omylu: "Paní učitelko, můžu tu knížku vrátit a vzít si jinou? Mně se nějak nelíbí. A jsou tam sprostý slova!"
Jsou. Ale mně se ten příběh stejně tuze líbí!
Skvělá detektivka pro malé čtenáře, na které si pochutnají i dospěláci, co mají dětskou duši. Rico je skvělý kluk, i když mu to někdy myslí moc rychle a jindy zase vůbec. Napíanvé, veselé hravé, skvostně přeložené.
Ricův mozek funguje maličko pomaleji, nedělá si z toho ovšem hlavu. Nejspokojenější je ve svém světě, jenž je tvořený činžovním domem, a sousedé jej mají rádi. Avšak setkání s maličkým Oscarem je pro něj neočekávanou životní změnou. Ten totiž také není tak úplně normální, pročež přátelství je na světě - tahle dvojka se zkrátka perfektně doplňuje. Jenže Oscar se nečekaně stane obětí únosu a Ricovi se hroutí vše, co dosud považoval za neměnné. Zločincem je navíc s největší pravděpodobností někdo z jeho blízkého okolí...
Nehledě na mé literární výhrady ke Germánům, román Andrease Steinhöfelda je přesně tak sympatický, jak vypadá. A to i přesto, že nepřináší nic nového, ba spíš naopak. Autor hodně spoléhá na netradičního protagonistu, stylisticky ovšem nesklouzává k prvoplánovým hrubkám, aby navodil „mentálně zaostalou“ atmosféru. Možná se tím ochuzuje o prvek autenticity, vyprávění je však přehlednější a dějovější, což vzhledem k tomu, že je určeno primárně dětem, je to nejpodstatnější.