Říkala si o to
Louise O'Neill
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/407091/bmid_rikala-si-o-to-vfL-407091.jpg
4
66
66
Emmu O'Donovanovou nikdy nenapadlo, že by se její život mohl tak nenávratně změnit. Ze dnů plných slunce se staly bezútěšné hodiny strávené mezi zdmi jednoho domu. Myslela si, že ji čeká skvělá budoucnost. Jednoho rána se ale vzbudí na trávníku před svým domem. Nepamatuje si, co se stalo, nepamatuje si, jak se tam dostala. Všichni ostatní ale ano. Všichni o Emmě mluví, všichni k tomu mají co říct. Nikdo už nevnímá, že za dívkou, která byla nejprve označována za couru a poté za objekt znásilnění, je pořád lidská bytost, která vše cítí. Kam až můžou zajít důsledky jedné události? Říkala si o to, když na večírku pila alkohol? Říkala si o to, když si oblékla provokativní šaty? Nebo je to jen dnešní pokřivené vidění světa, kde se to prostě "takhle stává"? Louise O’Neill se se svým románem snaží probudit debatu o tabuizovaném tématu, které bývá často zlehčováno.... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež
Vydáno: 2019 , BookmediaOriginální název:
Asking for it, 2015
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
První polovina knížky byl totální chaos ve jménech, vůbec jsem se nemohla začíst, pochopit, kde se děj odehrává, kolik je tam postav, kdo je kdo. Několikrát jsem chtěla odložit. Když se čtenář ale prokouše začátkem, je to celkem zajímavý příběh plný bolesti. Nechápu chování Emminých rodičů, proč za svojí dcerou nestáli, nevěřili jí a nesnažili se jí pomoc. Během čtení mě několikrát napadlo, zda by pro Emmu nebylo lepší, kdyby se sebevražda podařila.
A konec? Vlastně žádný. Čtenář si může jen domýšlet, zda se Emminým krokem situace v rodině uklidnila, přestala šikana Emmy, Emma se dala dohromady a co Emmin bratr, který celou dobu jako jediný stál za svou sestrou. Je hrůza, že se takové věci dějou a nikdo ženám nevěří.
Začátek - totální chaos ve jménech. Celá kniha je vlastně zvláštní, ale je to
psané z pohledu hlavní postavy (její vnitřní svět).
Co se týká tématu, neznamená, že ten, kdo dobrovolně holduje alkoholu, drogám, promiskuitě, dává automaticky souhlas se sex. stykem (zvlášť, když je pod parou), potažmo s tím, že se chce druhý den poté vidět v dehonestujících pózách někde na FB. Chtělo by to osvětu už na ZŠ, ale lidé jako Conor ji nepotřebují.
◾Na začátku příběhu je Emma součástí té cool partičky holek ze střední, takový typicky americký příběh. Situace se ale zvrhne po párty, kdy do světa uniknou nevhodné fotky Emmy. Já si sama nejsem jistá, jak bych to měla zhodnotit, Emma sama půlku knihy opakuje, že si nic nepamatuje, a to se pak můžeme těžko o něčem dohadovat. Ať už to bylo, jak chtělo, reakce Emmina okolí byla strašná, hlavně neskutečně vytáčela její matka i otec, celkově ji oba rodiče nijak nepomohli.
◾Autorce se v každém případě podařilo dobře vykreslit tu frustraci a pocit samoty, kdy člověk nemá nic pod kontrolou. Otevřeným koncem jen autorka podtrhuje pocit nejistoty z budoucnosti, já bych však nějaké zakončení ocenila, protože otevřené konce a já nejsme kámoši.
Knihu jsem poslouchala jako audioknihu, byla dobře namluvená, ale jinak mě to moc nesedlo.
Hlavní hrdinka mě lezla na nervy, bohužel to co se jí stalo bylo hrozné ale tak jak název vypovídá říkala si o to. Bylo nutné dělat to co dělala?! Kdyby ze sebe nedělala takovou drsnou holku nemuselo se to stát.
Co se týče stylu psaní tak jsem se hodně ztrácela. Nejen že se tam hodně přeskakovalo v ději , v knize se můžete vrátit, ale u poslouchání to není úplně nejlepší. Začátek byl hodně matoucí co se týkalo jmen, byli tam podobná jména a moc jmen takže jsem se opět ztrácela.
A ten konec se mě nelíbil, bylo to na mě moc rychle ukončené což je škoda vzhledem k tomu že to bylo o tak vážném tématu. Čekala jsem víc od knihy.
2,75*
Je podle mě těžké knihu dočíst, když vám nesedí hlavní hrdina... no a co si budeme, Emma byla hrozná hlavní hrdinka. Kniha mě tedy moc nezaujala, ale musím vyzdvihnout zajímavý styl psaní, který měl čtenáři asi co možná nejobjetivněji popsat, co se vlastně stalo. Tento styl psaní však možná způsobil to, že jsem se do knihy pořádně neponořila.
(SPOILER)
Na začátku knihy se seznamujeme s ústřední postavou celé knihy, kterou je Emma O'Donovanová. Emma je osmnáctiletá holka, která je krásná, mezi všemi oblíbená a která sní o krásné budoucnosti. Mimo to je ale i podlá, tak trochu do větru, ráda se napije nebo vezme nějakou drogu. I přesto by ale snad každá holka chtěla být jako ona. Až do osudného dne, kdy jde s kamarádkami na večírek a obrátí se jí život naruby.
Emminy rodiče se vrací z víkendu, který dostali jako dárek k výročí. Emmina máma vidí na terase něco ležet. Vypadá to jako velký pytel na odpadky. Jakmile přijde trošku blíž a uvědomí si, že je to její dcera, rozběhne se k ní, aby zjistila, co se stalo. Myslí si, že je Emma mrtvá. Leží na terase, bez spodního prádla, jen v krátkých černých šatech. Musí tu ležet už dlouho, protože slunce už jí spálilo obličej tak, že se jí udělaly puchýře. Ale je naživu. Její matka jí ihned vezme do nemocnice, aby jí vyšetřili. V tu chvíli ještě vůbec netuší, co se její dceři stalo.
Klidně bych se obešla bez dlouhého úvodu, kdy jsem si akorát pletla postavy a nemohla se do knihy vůbec začíst. Jakmile se ale děj začal rozvíjet, už se četla skoro sama. Knihu bych doporučila starším čtenářům, protože i mě bylo z některých pasážích v knize opravdu špatně. Musím ale říct, že to je nejvíc silná kniha, kterou jsem minulý rok četla.
Silný poselství, ale za mě trosku pokulhávalo zpracování. Pořád ty samý slova a věty dokola, i to rozebírání pocitu by šlo na polovinu stránek. Nešla jsem do toho s očekáváním, takže se nedostavilo zklamání, ale nadšená nejsem.
Ze začátku sem moc nechápala přeskoky v ději, myšlení a návratu ke vzpomínkám, ale po pár stránkách se to srovnalo. Vyznat se v záplavě jmen bylo ze začatku taky náročné, ale pak se kniha nedala odložit.... Míchala se ve mě lítost a hněv.
Důležitá kniha o důležitém tématu.
Co si budeme povídat, Emma není úplně andílek, upřímně mě její chování někdy hrozně štvalo, to ale nic nemění na tom, že si to, co se jí stalo, nezasloužila a nikdo by ji za to neměl soudit nebo jí to dokonce dávat za vinu. Zvedá se mi žaludek z lidí, kteří mají sexistické poznámky, někoho obtěžují nebo dokonce znásilní. Je úplně jedno, jestli je oběť pod vlivem nebo má na sobě minišaty, nikdy si za to nemůže sama. Všem těm klukům bych jednomu po druhém urvala koule, pěkně pomalu, ať je to bolí.
Knihu miluju a nenávidím zároveň. V Česku se o tomhle tématu ještě nemluví tak, jak by se o něm mluvit mělo, upřímně doufám, že se to brzy změní. Víc takových knih.
Velmi důležité téma. Ale kniha nevyužila svého potenciálu, čekala jsem od ní víc.
Téma je hodně závažné a určitě je dobře, aby se dostalo do povědomí lidí. Bylo zajímavé vidět i reakce lidí okolo oběti, i když je rozhodně nelze brát jako standard, spíš jednu z možností.
Taky oceňuji zasazení děje do irského prostředí, které nebývá až tak rozšířené (alespoň já se s ním příliš často nesetkávám).
Ovšem ta forma...Knihu jsem dočetla skutečně jen proto, že jde o zajímavé téma, ale postavy pro mě byly dost ploché a chování některých z nich bylo dost nelogické nebo jen těžko uvěřitelné. Celkově byl celý příběh takový těžko uvěřitelný, což bylo vinou právě postav a zpracování. Kniha byla velmi nevyrovnaná - chvíli se četla velmi dobře, hltala jsem každé slovo a pak se to zas táhlo jak smrad.
Nebýt právě toho tématického zařazení, asi bych knize dala ještě horší hodnocení, protože z literárního hlediska je to fakt bída, ale protože knih na toto téma není zase tolik, tak jsem v hodnocení asi mírnější.
Tak tahle kniha byla opravdu silná káva. Úvod byl dost zmatený a čtenářsky nepřívětivý - spousta jmen, ve kterých se stejně ztrácíte, spousta dialogů, myšlenky jedna přes druhou, minulost se prolíná s přítomností bez zjevného rozlišení... Pokud ale prvních zhruba 70 stran zvládnete, druhá část vám zasadí ránu na solar a vyrazí dech. Na mě příběh o znásilnění osmnáctileté krásky a školní hvězdy Emmy udělal velký dojem a opravdu mě dostal. Kniha odhaluje fungování rape culture v celé její kráse - to, jak je znásilnění zlehčováno, jak je vina svalována na oběť, rozdílné hodnocení chování holek a kluků, jak s tou problémovou holkou nakonec nikdo nechce nic mít - vlastně ani její rodina (kromě bratra). Celý příběh je líčen bez příkras, a takový je i konec. Nekoná se tu žádný happyend, dostanete realitu takovou, s jakou se mnohé ženy musely vyrovnat v reálném světě. Mrazí z toho a nezbývá nám než doufat, že se blýská na lepší časy...
Tahle knížka teda byla něco. Ačkoliv by hlavní hrdinka soutěž sympatie rozhodně nevyhrála a její svět byl úplně jiný než ten můj, stejně musím říct, že mě to, co se jí stalo, šokovalo. Bylo to odporné. Vůbec jsem nechápala chování jejího okolí, ať už k ní samotné nebo k těm, co jí to provedli. Nicméně věřím, že autorka věděla, o čem píše, dělala si rešerši, zpovídala ženy, které byly rovněž znásilněny, takže takové chování okolí bezpochyby nebylo nijak mimo. A to je hrozně smutné. Ve druhé polovině knihy jako bych četla o někom úplně jiném, tak dokáže jedna strašná věc člověka poznamenat. A konec? Ten byl hrozně frustrující, beznadějný, reálný.
Na tuto knížku jsem se dlouho těšila. Když jsem jí začala číst, měla jsem z ní smíšené dojmy. Emma mi byla nesympatická a měla jsem problém orientovat se v postavách. Postupně jsem začala doceňovat originální přístup k vylíčení charakteru hlavní hrdinky. Autorka nechává čtenáře, aby si na Emmu udělal vlastní názor, nic mu nepodsouvá, její podání působí autenticky. A druhá část mě úplně dostala.
Tak mám za sebou další vážný příběh, příběh o znásilnění. Tato kniha nejspíš trefně postihuje skutečnost, s jakou se k tomu lidé staví. Kniha je rozdělená na dvě části, které od sebe odděluje jeden rok. V první části má čtenář možnost poznat hlavní hrdinku Emmu a její kamarádky (byť toho prostoru není až tak moc, abych si je byla schopna zapamatovat a spolehlivě od sebe odlišit). Musím přiznat, že Emma mi nebyla ani trochu sympatická - byla arogantní, sebestředná a zajímal ji hlavně její vzhled. Ale znamená to, že si o něco říkala? Nemyslím si. Ve druhé části je čtenáři přiblížena situace po roce. Kniha ve mně dokázala probudit emoce - chvíli jsem neměla daleko k slzám a pak jsem byla i nadále smutná. Nejsmutnější totiž na příběhu je to, že si myslím, že k takovým věcem dochází (i když asi ne v takovém měřítku). Není to kniha s překvapivými zápletkami a ani to není žádný slaďák, kde by všechno skončilo “a žili spolu šťastně až do smrti”. Je to příběh podle toho, jaké to skutečně může být. Příběh o tom, co by žádná žena nechtěla zažít.
Hlavní postava není zrovna Miss Sympatie, ale to, co se jí děje, je odporné. Včetně matčina "co-tomu-řeknou-lidi" syndromu, otcovy neschopnosti vyrovnat se se ztrátou iluzí o své princezně - a samozřejmě krutého světa dospívajících, děvčat stejně jako chlapců. Sociální sítě nejsou původem zla - jsou jen mimořádně brutálním nástrojem po pozornosti bažících, nejistých a nesrovnaných jedinců, kteří následky nedohlédnou... Téma důležité a složité, zpracování pokulhává - ale Emmiinu stavu v druhé části a z něho plynoucímu nepěknému vyústění rozumím...
Knížku jsem poslouchala jako audioknihu, byla skvěle namluvená. Bohužel první dvě hodiny, se mi zdálo že se nic nedělo a pletla jsem si postavy. Potom se to ale rozjelo a bylo zajímavé sledovat co se děje v hlavě znásilněné a jak se k ní chovají ostatní lidé. Pokud budou načtené její další knihy, tak si je poslechnu.
3,5* Velmi silná a reálná kniha. Jsem děsně vděčná, že takovéto knížky se v ČR konečně začínají vydávat. Důvod, proč knize nedávám 5 hvězd, je styl autorčina psaní, který mi vážně nesedl. V některých situacích to bylo příliš zmatené, jindy se zase prapodivně nehnula z místa. Knihu rozhodně doporučuji všem.
Říkala si o to
Velmi zajímavá kniha o současném tématu. Ze začátku jsem se sice trochu ztrácela ve jménech, ale autorčin zajímavý styl psaní si mě nakonec získal. Konec knihy pro mě byl překvapivý a zároveň lehce očekávatelný.