Říkali mi Leni
Zdeňka Bezděková
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/470504/rikali-mi-lenizRVprW-cOh-.jpg
4
1398
1398
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Přidat komentář
(SPOILER)
Pro mě neuvěřitelně silný a dojemný příběh - už poprvé, když jsem ho četla jako dítě, i podruhé, když jsem se k němu vrátila v dospělosti.
Do Leni se dokáže vcítit asi každé malé dítě, které si někdy připadalo ukřivděné a nemilované. V případě Leni se však nejedná jen o nějaký rozmarný vrtoch, ale hluboce zakořeněný, sílící pocit, že do své rodiny, třídního kolektivu ani komunity nezapadá. Sní o lepším, šťastnějším světě, do něhož kdysi patřila, ale jedná se o minulost (možná zidealizovanou v dětské mysli), anebo o pouhoprostý únik do fantazie? No, Leni se to dozví.
Dlouho se mnou zůstala poslední slova knihy: Neumím říci maminko! Jsou prostá, ale vyjadřují tak mnoho. Příběh skončil s nadějí: Leni se vrátila k těm, kteří ji zřejmě milují. Nic jim ale nevrátí všechna ta léta odloučení a přes všechny naděje mezi nimi zeje propast, kterou musí překlenout. Leni již jednu matku měla, chladnou Mutti, již by bylo opravdu těžké nazvat "maminkou". Vrátila se "domů", ale domov je v neznámé cizí zemi, jejímž jazykem nehovoří. Nový příběh tu začíná, ale ten my už s Leni neprožijeme.
Křehký a smutný příběh.
Při popisu snů a vzpomínek, které jí samotné nedávaly smysl, (košík s květinami, panenka a někdo, kdo jí zpíval), bych brečela.
Podobné knihy by se měly číst pořád. Každý čtenář, pokud není hlupák, v ní najde minimálně něco jako poselství. Maximálně by si mohl třeba uvědomit, co je v životě důležité.
Podarujte děti papírovou knihou.
Ne elektronickou, ničím, co by vyžadovalo modernější technologie. Hezky papír a večerní klid, společné čtení třeba :). Mně to přijde důležité, ale třeba jsem už moc stará :).
Moc hezká kniha, i když hodně smutná. Měli jsme ji jako povinnou četbu na základce a pochopitelně se nám do ní moc nechtělo. Nakonec jsme byli překvapeni, jak silný a napínavý příběh nám byl vybrán. ... moje doživotní vzpomínka na AS a fazolový dort.
Dojemný příběh malé Leni. Hrůzy válek a hlavně fašismu nesmí být zapomenuty. Ať už se nikdy neopakují.
Příběh pěkný, o to nic. Jen ty pasivně agresivní výčitky vznášené vůči těm, kteří (ač bez viny) litovali promarněných dětských let malé Leni.
Knihu jsem četla již před lety společně s dcerou a oběma se nám líbila. Poutavé téma a smutný příběh zaujmou nejen mladšího čtenáře.
" Z doby kamenné"
Knihu jsem četla jako dítě. Stejně jako další knihy o stejném tématu. Všechny byly smutné, ale tady ten dvojdilný příběh na pokračování byl .. wow! Tolik starosti a problémů, co si musela prožít chudák malá Leni! Četla jsem jedním dechem a knihy jsem pak moc nechtěla vracet sousedce ...
Poslouchala jsem audioknihu načtenou Terezou Marečkovou. Dramatizace se opravdu povedla. Příběh, stejně jako mnozí, znám od dětství, ale dojímá mě stále stejně.
Pro mě tu byl nejzajímavější pohled na to, jak těžce se vyrovnávali nacisté s prohrou války. Na to, co Němci museli překonat a s čím se potýkají dodnes (a že to nebylo hned).
Možná bych víc prožíval příběh Leni v současnosti, když mám dítě.
Tuhle knihu jsem četla docela dlouho, ale není to proto, že by byla špatná. Právě naopak je skvělá. Poprvé jsem na ni narazila ve škole, kdy jsme četli úryvek v čítance. Kniha vás chytne za srdce a myslím, že na konci ukápne i pár slziček. Pokud jste tuhle knihu zatím nečetli, radím vám to okamžitě napravit. Nebudete litovat.
Silné téma, silný příběh. Knihu jsem přečetla až v dospělosti a nevím, zda bych z ní měla větší trauma v dětství, nebo teď, když mám děti. Příběh je každopádně strhující, sem tam probleskne předvídatelné schéma (hodní antifašisti x zlí fašisti), ale určitá schematičnost, přehlednost a jistý patos nejsou v dětské literatuře na škodu. Kniha určitě stojí za přečtení.
Knihu jsem četla jako dítě na základní škole, teď jsem si chtěla příběh oživit a je jasné, že jsem ho už vnímala z jiné stránky než jako dvanáctiletá. Přesto je to pořád i po těch letech silný příběh.
Knihu jsem zařadila do povinné četby pro děti v 5. třídě a ejhle, většina dětí ji přečetla a líbila se jim. Tak jako před mnoha lety mně.
Četla jsem ji jako děvčátko, povinně nahlas jsme ji museli předčítat ve škole. Navzdory tomu ve mně zůstal silný dojem, dodnes si vybavuji některé obrazy, situace, momenty, i když možná nepřesně a přibarvené vlastní představivostí. Bylo mi moc líto babičky, kufr na půdě s nálepkou, poslouchání za gaučem, neustále přítomný pocit něčeho nesprávného, že to tak nemá být, ne a ne, jako malounko bodající osten. To se autorce opravdu povedlo.
Koupila jsem teď dceři knížku do ucha, budeme poslouchat.
Tuto knihu jsem jako ditě milovala.Ráda si ji přečtu i teď.Sehnala jsem v antikvariátu i jeji pokračování,ale to už je zase trochu o něčem jinem.
Tato kniha mě velmi oslovila je to pro mě do já telena kniha ale i smutná četl jsme tu původní verzi půjčila mi ji jedna vychovatelka z dětského domova
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) nacismus děti Německo rodina rasismus osamělost uloupené děti rodinná tajemství dějiny pro děti a mládežAutorovy další knížky
| 2001 |  Říkali mi Leni |
| 1979 |  Štěstí přijde zítra |
| 1986 | Bludný kámen |
| 1979 | Bílá paní - Obnovený obraz |
| 1974 | Marta věří na zázrak |
Dětská kniha, kterou spíš pochopí dospělý.