Říkali mi Leni
Zdeňka Bezděková
Leni je 11 let a žije v poválečném Německu. Sama však cítí, že se sem nějak nehodí. Je jiná, citlivá, ve škole nemá kamarádky. Nechápe jejich fašistické náboženství. Žije s maminkou, babičkou a bratrem Raulem, ale ani doma to nemá lehké. Touží po vlídném slově, po pohlazení, ale to se jí občas dostává jen od babičky. Leni má často kusé vzpomínky na nějakou jinou maminku i tatínka. Na rodiče, kteří ji drží v náručí, zpívají jí a ona cítí jejich lásku. Nakonec sama přijde na to, že není Němka, že pochází odněkud z Čech a byla ukradena svým vlastním rodičům. Ví, že tatínek už nežije, ale maminka určitě ano. Podaří se jí najít pravou maminku a dostat se zpět domů, do Československa?... celý text
Přidat komentář
Je to dost drsný příběh, ale člověk se během jeho čtení dostane do prostředí druhé světové války, vžije se do jednotlivých osobností děje a pozná tehdejší realitu, která lidi doopravdy nešetřila.
Dojemný příběh o české dívce, která je za druhé světové války přeložena do Německa na převýchovu. Velice pěkně napsaná knížka. :)
Smutná knížka. Bylo strašné, co se v té době dělo. Nedokážu si představit, že by tohle zažily mé dcery.
Z toho příběhu jsem měla husí kůži a vlastně se mi vůbec nelíbil. Možná jsem ho však četla, jen v nesprávném věku.
Vážně krásná knížka! :) Na konci jsem skoro slzu uronila. :) Myslím si, že každý člověk si v příběhu najde něco svého, něco co ho s Leni, alespoň malinkato spojuje.
Nádherná to knížka, ale bohužel smutná. Bylo mi Leni strašně líto, aspoň, že ta babička jí měla jakž takž ráda, když ne celá rodina. Neumím si představit, že bych nebyla doma se svou rodinou...
Četla jsem před lety, hodně to na mě zapůsobilo. Neuměla jsem si představit, že bych vyrůstala jinde než s rodiči, bylo mi Leni líto.
Tuhle knížku jsem četla, dávno tomu, na základní škole, ale pamatuju si celý příběh jako dnes. Neskutečně působivá kniha na kterou se prostě nezapomíná...
Moje maminka ji prý četla, když byla malá. Já ji četla teď, když je mi dvacet. Nevím, v jakém věku se dá docenit víc, protože má určitě co říct každé věkové kategorii. Tohle dojemné svědectví o hrůzách německého fašismu mě osobně naprosto strhlo a malé Leni jsem držela pěsti až do poslední stránky..
Četla jsem ji teď znovu - po dvaceti letech.. Zapůsobila na mě snad ještě víc, než v dětství..
Tak tuhle knížku jsem četla jako malá holka. Pamatuji si dodnes, jak jsem vše prožívala s hlavní hrdinkou a nemohla zastavit slzy. Myslím, že mi v té době bylo tak 9 let. Dodnes cítím z té knížky mráz, co vám prostě nutně musí běhat po zádech Také se mi vybaví onen kufřík, který jsem si pak i nakreslila do čtenářského deníku...Zkrátka silná knížka. Měla bych si ji po těch letech, když už jsem dospělá přečíst znovu...Zajímá mě,jaký by to na mě zanechalo dojem nyní.
Tuhletu knihu jsem přečetla třikrát a nadchla mě ...Je nádherná!!Milá a poučná.To by se mělo číst jako poviná četba...
Knížka mne dojala především díky konci. Jinak můžu jen kroutit hlavou nad strašlivými událostmi druhé světové války...
Asi do poloviny knížky jsem se nevyznala, kdy je minulost a kdy přítomnost. Čekala jsem v
íc.
Jedna z mála z knížek povinné četby, která opravdu stála za to a kterou si kdykoliv dobrovolně přečtu znovu. Moc hezký, dojemný příběh a vždycky mě mrzelo, že se na konci nedozvím ještě o maličko víc...
Tato kniha mě oslovila až poté, co jsem si ji přečetla. Měli jsme ji jako povinnou četbu a zezačátku jsem ji proklínala. Nelíbilo se mi zpracování jakým paní Bezděková psala. Občas jsem se i ztrácela. Ale dojal mě konec, jak jede vlakem za svou biologickou matkou a jejich setkání ( u toho jsem utrousila i slzu). Kniha je pro mě průměrem, ale přeji hezké čtení.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) nacismus děti Německo rodina rasismus osamělost uloupené děti rodinná tajemství dějiny pro děti a mládež
Autorovy další knížky
2001 | Říkali mi Leni |
1979 | Štěstí přijde zítra |
1986 | Bludný kámen |
1979 | Bílá paní - Obnovený obraz |
1974 | Marta věří na zázrak |
Velice smutný příběh holčičky, která vyrůstala v rodině do které ani nepatřila a sama se vydala hledat kým doopravdy je. Konece celkem idilický, ale rozhodně dojme.