Říkám to písní
Karel Gott
https://www.databazeknih.cz/img/books/63_/63652/bmid_rikam-to-pisni-7AF-63652.jpg
5
35
35
Karel Gott nás nechává nahlédnout do svého soukromí a popisuje své začátky i první úspěchy a neúspěchy. Zajímavý je popis jeho pobytu v Las Vegas, kde se křížily cesty známých i začínajících umělců. Gott se například zmiňuje o sympatické mladé dvojici, která vystupovala pod jménem Sony a Cher. Dvojice se sice dávno rozvedla, ale z Cher se stala slavná herečka a zpěvačka. Kniha se velice dobře čte, je psaná lehce, vtipně a najdete v ní spoustu zajímavostí z tehdejší doby.... celý text
Přidat komentář
Tuhle knížku milovala moje maminka. Hlídala ji jako oko v hlavě.
Když ji vzala do ruky, tak říkávala: "Tuhle knížku nikdy nikomu nepůjčím."
Ale mně ji půjčila. To bylo v roce 1970.
Já už nevím, proč jsem ji chtěla od maminky půjčit. Možná jsem se chtěla pochlubit holkám, že knížku mám. Nevím.
A představte si, co jsem udělala!
Já tu knížku ztratila!
Jo! Já - tu - knížku - ztratila. Co jsem dělala, nebo, jak se to mohlo stát, nevím.
Byla jsem z toho strašně nešťastná
Šla jsem za maminkou. Byla - jako vždy - v kuchyni a řekla jsem jí, co jsem provedla.
Maminka tam jen tak stála a neřekla nic. Jen sklopila oči a trošku i hlavu a bylo vidět, že posmutněla. Bylo mi to tak strašně líto..
Přála jsem si, aby mi vyhubovala. Ale to ona nikdy neudělala.
Snažila jsem se knihu koupit znovu. Ale.. byla jsem patnáctileté dítě a byl rok 1970.
Když mi v Knize řekli, že ji nemají, nevěděla jsem, kde ji hledat. Na poslední stránce měla cenu dvánáct Káčées.
Pak jsem ji sehnala, ale to už tu moje maminka nebyla.
Ale neboj maminko, až půjdu za Tebou, vezmu ji s sebou..
Tuhle knížku jsem četla jako malá, když byl pro mě tento zpěvák jedničkou. V mém dětství jedna jeho píseň pro mě zněla takto: "Oči má sněhem zaváté, v uších má chladný sníh...". Kdo je pamětník, ví, že to bylo trochu jinak... :)
I když později jsem tento druh hudby nemusela, Karla Gotta mám spojeného zejména se svým dětstvím a písničkami konce 60. let.
Hodnocení dávám nostalgickým pohledem desetileté holčičky.
Moc hezké čtení o nejpopulárnějším tuzemském zpěvákovi všech dob. Milá kniha psaná s humorem, která mi připomněla mé mládí.
Karel Gott byl od mého dětství mým nejoblíbenějším zpěvákem a jeho písně mě vždy potěší..........tato kniha je jeho vyprávěním od jeho začátků v 16 letech, až po rok1968..........dozvěděla jsem se spoustu zajímavostí...........mám další knihy o něm, tak se těším na další zážitky
Kniha vtipně a úsměvně popisuje začátky kariéry velkého profíka do festivalu MIDEM 1968. Opravdu jsem se zasmála při vyprávění o nástupu na učiliště v Chebu a o koupi prvního auta .
Tato knížka je sestavena z dopisů, které ze svých cest psal Karel Gott pro časopis Československý voják na konci šedesátých let.
Čte se to velmi dobře - jako přirozený proud vyprávění: vzpomínky na školní léta, učňovské roky v Chebu, první lásky, práce v továrně, studium zpěvu (krásná slova vděku profesoru Kareninovi), první úspěšná i neúspěšná pěvecká vystoupení, zahraniční cesty, pobyt v Las Vegas a setkání s tamními hudebními osobnostmi, úspěch na festivalu MIDEM 1968 v Cannes.
Vidíme, že Karel Gott nic nedostal zadarmo, ale ke všem úspěchům vedla kromě jeho talentu také velikánská píle, ctižádost a pracovitost. Je určitě krásné, že poznal, že jeho posláním je zpívat a dovedl si tuto životní cestu prosadit navzdoru tomu, že v této snaze neměl podporu od svého otce.
Velmi se mi líbí tón vyprávění - Karel Gott ze sebe nedělá žádnou hvězdu, čtenáři přiznává i své pochyby a nezdary. Celé vyprávění vyznívá velmi srdečně a upřímně, je z toho cítit láska ke zpěvu i k lidem.
Knížka je doplněna černobílými fotografiemi, které nás vrací zpět do doby šedesátých let. Určitě doporučuji.
Tuhle knížku jsem četla kdysi dávno a hodně si z ní pamatuju, protože je čtivá a zajímavá. Podle úvodních slov na ní spolupracoval Jiří Štaidl a je dost možné, že hlavní zásluhu na kvalitě podání těchto raných vzpomínek Karla Gotta měl právě on. Což hovoří pro něj, ale i pro Karla Gotta, protože i to je pěkné, nepokládat se za všemocného a svěřit se do rukou někoho, kdo to které umění ovládá lépe.
Nejvíce se mi v knize líbila slova věnovaná profesoru Kareninovi a uznání vůči němu. Velmi působivá je také kapitola o tom, jak mladičký a stále ještě prakticky neznámý zpěvák slyšel na břehu Vltavy hudbu vysílanou z tranzistorového rádia, náhle se ozvala Měsíční řeka v jeho podání a celý hlouček lidí se seběhl v úžasu u přijímače, aniž by kdo tušil, že interpret (neméně užaslý) stojí opodál.
V době vydání knihy byly jistě obzvláť přitažlivé reportáže ze zemí tehdy nedostupných - a jakožto svědectví o té době je to vše zajímavé i dnes, stejně jako pohledy do zákulisí slavných hudebních scén i do soukromí našeho nejslavnějšího zpěváka. Někdo obdivuje jeho písně více, někdo méně, čtenář knížky "Říkám to písní" je ale v roli někoho, kdo může toto hodnocení klidně nechat být a soustředit se jen na silný příběh mladíka milujícího hudbu a odhodlaného sloužit jí co nejlépe, pro radost svoji i ostatních. Kolik takových lidí asi už bylo a kolik se jich nechalo nakonec něčím odradit? Karel Gott zažil chvíle, které by hned tak někdo nepřekonal, vždycky se mu ale nějak povedlo jít dál - a to je myslím to hlavní, o čem tahle nenápadná knížečka pojednává.
Velmi poutavě popsané začátky kariéry nikoho menšího než Karla Gotta. Určitě stojí za přečtení. Začíná od útlého věku, jak chtěl být malířem, poté studia v Chebu, až konečně jak se mu podařilo proniknout na hudební scénu. Je zřejmé, že jako u každého úspěšného člověka, ani Karel to, kam se probojoval, neměl zadarmo a bez počátečních těžkostí, pádů a neúspěchů.
Dej pracky pryč od Goťáka!, Lidi můžou závidět, pomlouvat, ale nikdo z nich nebude nikdy jako Božský Kája!
A já ho ráda mám a tuto knížečku mám doma již x let. Je to prostě obraz doby již minulé a čte se dobře.
Autorovy další knížky
| 2021 |  Má cesta za štěstím |
| 1992 |  Jak to vidí Gott |
| 1968 | Říkám to písní |
| 2009 | Karel Gott – Legenda |
| 2002 | Obrazy aneb Proč je pro mě důležité malovat |
Knížka se mi líbila, K.Gott píše o svém mládí, kdy inklinoval k malířství a kdy jeho tenor měl problémy zaujmout, protože v té době to bylo něco nového. Postupně se začal prosazovat a kam to "dotáhl", to už všichni víme,...