Římské jaro paní Stoneové
Tennessee Williams (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/33321/bmid_rimske-jaro-pani-stoneove-VgL-33321.jpg
4
104
104
Psychologická novela amerického dramatika zdomácnělého svými hrami i na našich jevištích. V prostředí poživačného Říma rozvíjí příběh stárnoucí ženy, vdovy po americkém milionáři a někdejší herečky, která hnána sexem a touhou přesvědčit se, že dosud vzdoruje přicházejícímu stáří, se stane trapnou obětí římského gigola. Doslov napsal Josef Škvorecký.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 1966 , Československý spisovatelOriginální název:
The Roman Spring of Mrs. Stone, 1950
více info...
Přidat komentář
Tennessee Williams to s psaním umí, se slovy si krásně žongluje. Také příběh je celkem zajímavý. Novela mě zaujala víc než filmová verze z roku 1961. 75%, 3. 1. 2021.
Tenoučká knížečka, která v sobě skrývá takové bohatství! Taková pravda v každé větě. Moje první próza od Williamse a zamilovávám se do něj znovu, znovu a znovu.
Děkuji letošní výzvě, jinak bych na tuto knihu taky nikdy nemusela narazit a to by má duše přišla o hodně.
Doporučuji všemi deseti a všem!
"Talent! Co jiného je talent než schopnost mít v něčem úspěch?"
Nemohl jsem najít jedinou věc,která by byla na hlavní postavě zajímavá.To sámé se dá říct i o ostatních postavách.
Bohužel i o stylu psaní.
Paní Stoneová je padesátiletá čerstvá vdova. Herecká kariéra i staří přátelé jsou pro ni uzavřenou kapitolou. Před sebou měla "důchod" po boku manžela a teď neví co se životem. Je to stárnoucí, smutná a bezradná osamělá žena.
Jako většina neobvykle krásných lidí chovala i paní Stoneová dlouho tu romantickou představu, že zemře v mládí........ pochopila, že představa blízké smrti je pouhá domýšlivost,........nedalo se říci, že si opravdu přeje zemřít.
Myslím že kdyby pan Stone zemřel o deset let později, jeho žena by žila a stárnula poklidně a žádné římské jaro by nebylo.
Nemyslím si, že "stárnoucí herečka je hnána sexem", jak si lze přečíst v anotaci, ale příběh je to zajímavý. Asi nejvýstižnější mi připadá komentář immortal-party: taky jsem se sama sebe už několikrát ptala, kde autor získal tyhle znalosti (labilní) ženské psychiky. Jazyk - potažmo český překlad - je úžasný, taková báseň v próze. A stáří, resp. stárnutí ve smyslu tělesného i duševního úpadku, rozhodně není lákavou vyhlídkou.
"Aby si člověk přiznal tak nemilosrdnou pravdu sám o sobě, k tomu je přece třeba jisté inteligence, a ještě větší inteligence je třeba, aby toto přiznání přežil."
Velkolepe drama s kulisou Rima. Kdo Rim zna, pro toho musi byt o to vetsi zazitek sledovat zivotni pad pani Stoneove na mistech jako jsou Spanelske schody, Villa Borghese nebo kavarna Rosati. Tennessee Williams zna bravurne zakouti zenske duse.
Kniha byla zajímavá, jen jsem se nemohla zbavit představy mohutných rób a on se děj odehrával po válce.
„Tou silou mířící proti ní byl čas, ten nevyzpytatelný čas, který se nepohyboval jako přítel vedle ní, nýbrž jako zrádce proti ní, a nakonec se s ní střetl a zarazil ji s ohromujícím třeskem uprostřed letu.“
Tahle útlounká knížka si mě našla přesně v ten správný čas, kdy jsem byla s to jí porozumět, procítit, najít v ní sebe sama. Spoustu knížek jsem četla podruhé, s odstupem několika (většinou mnoha) let. Ale žádnou tak, že bych dočetla a začala hned znovu. Až tuhle. Protože jsem nemohla jinak, potřebovala jsem si prostě znovu přečíst tu naprosto mistrovsky, poeticky i drsně napsanou krutou pravdu. Jsou věci, které se nemění. Ať je to před sto lety nebo dnes. Stárnout s grácií je umění, které není dáno každému. Většinu z nás (a teď mám na mysli především ženy) stáří zastihne naprosto nepřipravené. A ať si Květa Fialová a jí podobné říkají, co chtějí, není na něm nic pěkného. Nelze se z něj radovat, lze se pouze snažit nenechat se připravit o zbytky důstojnosti.
„... v poslední době si často opakovala, O svou důstojnost přijít nesmím, o tu přijít nesmím, ať se stane cokoliv...“
P.S.: Nezapomeňte si přečíst doslov pana Škvoreckého. Je moc pěkný.
Krátká, ale výživná novelka klasika, psaná krásným jazykem. Autor sice vykreslí hlavní postavu - dnes už uvadající bývalou slavnou herečku - jako celkem povrchní a frigidní ambiciózní hvězdu, těžící celý dřívější život ze své krásy, pozice a průměrného talentu... ale také umí zachytit krásně proces, kdy je v této římské životní fázi "odlivu" nucena najednou čelit svým emocím a nějaké sebereflexi, čemuž se jí dříve - díky ruchu společenského života a kariéry - dařilo úplně vyhýbat.
A umí to popsat se sympatií i empatií k postavě. Katalyzátorem je zřejmě mladý italský "marcheta", který v ní snad poprvé v životě vyvolá nějakou touhu, ale zároveň se díky tomu dostává do pro ni naprosto degradující situace a snaží se bojovat o svou důstojnost.
Konec překvapil (mne teda), ale o to více mi přišel smutnější, než jsem čekala.
Tonda Williams, děda Robbieho Williamse, který napsal třeba Kočka do stanice Tramvaj, se v Římském jaru paní Kamenové věnuje stárnutí a je to hezký, vtipný i smutný zároveň. Tak už to bývá, když stará slavná herečka dopádluje do Říma a začne randit s mladým italským hřebcem, kterému jde ovšem jen o peníze. To já schvaluji - kéž se jednoho dne dožijeme toho, kdy budou mít všechny peníze na světě jen ženy a my jim za peníze budeme dělat sex! Co mi to jen připomíná!
Jednohubka, která rychle utekla a sem tam se zablejskla opravdu nádherným jazykem. Všechno je navíc krásně aristokraticky přepálený a bonusem je bestiálně drtivý a smutný konec, umně schovaný v posledním odstavci.
Povšimněte si, že anglický název knihy (The Roman Spring of Mrs. Stone) je pravděpodobně jediný název knihy v historii lidstva, který ukrývá Romana Zkamene!!
Knihu jsem sice četl dvakrát, ale napsané je to mistrně; americká vdova po miliardáři se přestěhuje do Říma a nic nečekajíc se k ní přestěhuje gigolo, který ji zasvětí do svého života a připomíná jí mládí nad svým stářím, ještě neopominu fakt, že v pozadí je další tajemná osoba mladého muže.
Po prvním přečtení takové jako jo, ale ve srovnání s hrama...
Po druhém přečtení, na jeden zátah v rozjetém vlaku po roce či dvěma mi to přišlo ohromné. V některých prvcích jsem se našel, a je to kniha, která pro mě měla dvě naprosto úžasné pasáže, naplněné takovoutou životní moudrostí, znalostí autora.
Znalostí, která není klišém, ale dává něco nového člověku.
''A ostatně, když někoho milujete, nesmíte věnovat pozornost tomu, co říká. Bude vám říkat všelicos, jen aby vás zranil, protože bude mít strach, abyste vy nezranila jeho. Musíte se mu dívat do očí, řekl Paolo, a zkoumat jeho srdce.''
(Ten Paolo je ale lhář)
Další trochu psychicky labilní stárnoucí kráska.
Vcelku bezchybný popis charakteru jedné bývalé hvězdy showbiznisu a její narůstající pocit prázdnoty či nicoty s přibývajícím věkem.
Tennessee je mistr ve vykreslování neurotických a psychicky labilních žen. bravurně vystihne od ženské psychiky a mnohdy jednotvárného chování pomalu odplouvající krásy po neodplavitelné záchvěvy perinea. kde k takovým zkušenostem přišel?
Štítky knihy
zfilmováno americká literatura Řím Itálie psychologické romány herečky stárnutí
Autorovy další knížky
| 2012 |  Tramvaj do stanice Touha |
| 2012 | Kočka na rozpálené plechové střeše |
| 1980 | Skleněný zvěřinec |
| 1997 | Římské jaro paní Stoneové |
| 1988 | Louka modrých dětí |
Smutný a nesmírně dojemný příběh o ztrátě důstojnosti, napsaný tak, jak to umí jen Williams - pravdivě, živočišně a krásným jazykem. Portrét stárnoucí ženy skrze jednu tragickou životní situaci, portrét duše, která si s konečnou platností uvědomuje prázdnotu svého života.