Řina

Čtení pro paní a dívky. Román kraje: „Řina" Nejsilněji se tvář Bakovska odráží v jeho románech Síla hroudy (Páterov), V nevolnictví vděčnosti (dvůr u Jizery) a v Ř i n ě. Ta byla v r. 1900 otištěna ve Zlaté Praze. Je to životní příběh Kateřiny Sezimové, dcery nájemce dvora Alexandrova mezi Mladou Boleslaví a Bakovem. Neubráníme se dojmu, že tu běží o Studénku. (Popis ovčína, ratejny, poloha zeměpisná atp.) Řina se vrátila z pensionátu čistá a nezkažená, raduje se z krás přírody, váží si prostých lidí (lesník, šafářka, starý Veruňák ap.). Jezdí sem však z města (Ml. Boleslav) hýřivý, marnotratný "baron" Poldi (Leopold svob. pán z Tužebníka), zaměstnaný v městské spořitelně, kde se poté objeví jeho zpronevěra, vzrušující celý kraj. (Vylíčeno asi pod dojmem defraudace v Bakově r. 1891.) Je pochopitelné, že mlsný hejsek brousí si zuby na líbeznou Řinu a nadbíhá jí, kde se jenom dá. Setkává se s ní také na zemědělské a obchodní výstavě v městě, jímž probíhá Jizera (Ml. Boleslav). Řina mu nadšenými slovy líčí svůj dojem: "Hezounké a jako cukrové věci viděla jsem ve zboží p l e t e n é m a dokonale jsem si prohlédla bakovské výrobky ze žlutavého rákosu. To mne obzvláště zajímalo, protože mi naše šafářka o bakovských pletařích mnoho vyprávěla. Považte, že bakovské rákosové čepice a přílbice dovážejí se do Súdánu a do Egypta, kde jsou mezi vojskem velmi oblíbeny. To se bude šafářka divit, až jí řeknu, co vystavoval Ševčík, co Koloc, Horčička a Oplt." (Spisovatel má na mysli pravděpodobně zemskou jubil. výstavu v Praze, kde r. 1891 mimo Fr. Oplta vystavovali Fr. a Jos. Havlíčkové, V. Horčička, A. Koloc. Severočeská výstava v Ml. Boleslavi se konala až r. 1912, tedy 12 roků poté, kdy Kronbauer svou Řinu sepsal. Toho r. 1912 vystavoval v Ml. Boleslavi ck. stát. plet. kurs, fir- ma Strnad, Kulštrunk a bakovští košikáři.) V Sezimově rodině žije také stařenka. Představuje typ moudré venkovské ženy. Když propukne aféra s "Poldim" a Řinina matka je nešťastná z prohrané "partije", domlouvá jí stařenka: "Pozlátko snadno oklame a ošálí - baron nebaron - to je vedlejší, hlavní věc je jaký je to člověk." Řina prožívá silný otřes, když si uvědomí, jak její pověsti ublížil vypočítavý, bezcharakterní měšťák. Uklidňuje ji jenom příroda a setkání s dobrými lidmi. Dojemně na ni působí i prostá dívčí píseň: "Dám já sobě do Bakova košík plíst, košík plíst, abych mohla za vojákem buchty nýst, buchty nýst." Ta píseň ji provází až do Prahy, kam se uchýlila se svou babičkou. Tady nachází opravdové poznání a kus lidského štěstí. ... celý text