Rinaldino / Dinah

21.08.2022

Rinaldino je patrně dost autobiografický text, protože je v něm zachycen živel mladosti a puberty v gymnaziálních letech hlavního hrdiny Toníka, a navíc během 1. světové války, resp. v prvních letech republiky. Je to další z poetistických textů Karla Konráda, ačkoliv v sobě nemá tu bezbřehou hravost jako má Robinsonáda, přeci jen vypráví děj, který se odvíjí odněkud někam. Nebudu spoilerovat, jisté ale je, že jsou to všechno Toníkovy vztahy (k dívkám, ke kamarádovi Jirkovi), kolem kterých se vše točí a on se snaží v tom světě zorientovat. Jsou to milostná vzplanutí, v Lidkou velmi bujná, a přitom je celý román (povídka) spíše zasmušilá. Ale kypí v ní mládí a je to radost.
Dinah je o poznání smutnější. Hlavním hrdinou je Ludvík, který je úředníkem na ministerstvu financí a velmi ho to nebaví. Dokonce je "chladnokrevně lenivý", a vypracoval si z té lenosti přednost a systém. Okolnosti ho dovedou do vězení na několik měsíců, kde si uvědomuje spoustu věcí o životě. Tady bych ocenil neuvěřitelnou Konrádovu vynalézavost, jak lze trávit ve vězení čas, jak si ho lze krátit a čím. (Skoro to vypadá, že snad také ve vězení musel být...) A také se tam zamiluje do Dinah, zpěvačky - míšenky, která zní z gramofonu z dálky, ze svobody. A když opustí vězení, vrací se do svého rodného městečka a tam se začne odehrávat jeho další život. To, jak Konrád dokáže popsat některé stavy, je moc pěkné, je v tom určitá dávka cynismu:
- "Druzí úředníci předstírali horlivost, která pomáhala budovati posloupnost nudy, jež plula bezděčně jako archa úmluvy. Nad hladinou úředních hodin panovala nehybnost. Šustění kancelářských papírů připomínalo pád starého listí, které pozvolna tlelo, a tato zatuchlost byla směrodatná jako šero kolem slábnoucích žárovek, Ludvíkovi se zdálo, že je podvečer v jeseni; těch únavných procházek na konec města podél továrních zdí, jejichž šedivost je neustále vlhká."
"Život města nebyl schopen žádné nadsázky. Řemeslníci a obchodníci měli svou počestnost, byla příliš cítit naftalínem, a městská honorace, pyšná a kulturní jako filharmonie zdejších ochotníčků, honosila se několika duchy, jejichž osvícenost byla jen petrolejová."
...a ještě pěkná pasáž, kde vyjmenovává dívky, které potkává na ulici a které zná z dětství:
" Oči Zdenky uměly se skládati za hustými řasami jako velice koketní vějíř. Máša by se neměla líbati s izvozčíkem z Ivangorodu, je přílišným pijákem vodky. Olga měla krk z výpravných revuí. Julčiny boky, dívejte se za ní. Honem. Než přejde. Z této strany. Miladin šat byl prostě přiléhavý. Sylva (její pěkné rty jsou mírně vykasány)....
Takže shrnuto, sečteno: nádherný, barvitý a hravý český jazyk a oslava obrazotvornosti.