Říše slunce
J. G. Ballard (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/78_/78995/bmid_rise-slunce-ERG-78995.jpg
4
88
88
Říše slunce série
1. díl >
Autor během druhé světové války byl jako dvanáctiletý hoch tři roky internován v japonském táboře. Na zdejší pobyt vzpomínal slovy: „Nemám na ten tábor úplně nepříjemné vzpomínky. Pamatuji si hodně bezdůvodné brutality a bití, ale zároveň jsme my – děti – trávily čas hraním stovek her.“ Do Británie se dostal až v šestnácti letech. Zážitky z dětství inspirovaly jeho román Říše slunce, který se dočkal i filmové podoby pod vedením režiséra Stevena Spielberga.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2000 , BB artOriginální název:
Empire of the Sun, 1984
více info...
Přidat komentář
Je s podivem, že z takhle drsný knihy pak dokázal Spielberg natočit tak jemný film.
Nejdřív jsem viděl film od Spielberga. Už v něm mi vlastně všechny postavy přišly strašně nesympatické a hlavní hrdina protivný ze všeho nejvíc. Obecný pocit zůstal i u čtení románu (kdoví, jak by to bylo, kdybych předtím film neviděl), ale ohledně hlavního hrdiny jsem díky textu slevil. Pokud máte rádi například Krále Krysu, tak by Vás kniha mohla zaujmout. Příběh chlapce, který byl po útoku Japonců odtržen od rodiny, zanechán v okupovaném městě a následně vhozen do zajateckého tábora. Sledujeme příhody mnoha vězňů i to, jak takový obyčejný den v podobném zařízení vypadal. Jenže koncem války to ještě nekončí.
Kdysi jse viděla kousek z filmu. Slíbila jsem si, že jednou přečtu knihu a pak se podívám na celý film.
Kniha je hodně náročná. Popisuje utrpení mladého kluka, který hledá své rodiče.
Zamrazilo mě, jaké zlo se během druhé světové války odehrávalo na civilistech v Asii. Stále se mluví o Evropě a koncentračních táborech, ale o hrůzách, které páchali Japonci jsem četla poprvé.
Po přečtení knihy nevím, jestli chci vidět celý film.
Knihu jsem nedokázal přečíst, protože překlad je naprosto otřesný. "Přední kolo rozdrtilo nohu" naznačuje, že noha byla zlomena na několik kousků, ne-li na prach. V originále použité slovo "crushed" neznamená jen rozdrcení, ale i zatlačení, poražení, potlučení. Auto vás rozdrtí v případě, že vás k něčemu přimáčkne, případně když vás přejede tank. Normální auto vám svým kolem nohu nerozdrtí.
Na jedné stránce bylo hned dvakrát zcela nadbytečně použito slovo 'doslova': "Šanghaj se žebráky doslova hemžila./ There were so many beggars in Shanghai."
"Jang se s těžkým vozem z brány doslova vyřítil.../ Yang swung the heavy car through the gates".
"Nedokázal odtrhnout pohled od lesknoucích se dohod těchto potících se tlusťochů." Originálně: "He was fascinated by the gleaming Sam Brownes of these sweating and overweight men." Je sice pravda, že "dohoda" a "Sam Brown" jsou jeden typ vojenského pásku, ale slovo "dohoda" je prostě matoucí. A také je v knize hromada přechodníků - "lesknoucí se dohody" zní mnohem hůř a méně česky než "lesklé pásky".
Kontroverzní mi přijde i psaní malých písmen u slov jako "browning", "spitfire" a "hurricane". Autor sám používá velká písmena. Tyto názvy nejsou tak zaužívané a obecné, aby se psalo malé písmeno. Spitfire a Hurricane jsou velmi konkrétní typy letadla a zaslouží si své velké písmeno.
Na knihu jsem se těšila, protože měla vyprávět o válce zase z jiného světa, než knihy které obyčejně čtu, ale nakonec mě to tak strašně nebavilo. Podnítilo mě to k tomu zjistit si více informací o průběhu války v Číně, ale to je tak vše.
Učili jsme se o nacistických koncentračních táborech, víme o gulazích na Sibiři a o pracovních táborech v Čechách. Že je vymysleli Angláni o mnoho let dříve. Že jsou teď nějaký FEMA campy, a že Američani za války internovali Asiaty, jako pro sichr, jsem taky četla. Ty v Číně vystavované Japonci mi unikly. Asi protože jsem nikdy nekoukla na film Most přes řeku Kwai. Ale je to logické. Každá válka znamená, že máte nepřátele a nepřítel může být kdokoli. Hlavně ti misionáři, malé děti a staré ženy. Lepší je nahnat na jedno místo, hlídat, lomit morálku a snad z nich ještě získat pracovní sílu.
Jim se narodil do dobré rodiny. Angličani žijící v Šanghaji, zabezpečení, s hromadou přátel a sluhů. Realita veliké Číny se jich prakticky nedotýká. Podobně v Číně žili i Japonci, jejichž vláda začala před začátkem příběhu mlsně koukat po čínské území... Argument byl podobný jako u nás, když šlo o Sudety (ale nesrovnávala bych to příliš): je tam utlačují, domovská země musí pomoci... Jedna válka mezi Čínou a Japonskem byla už na konci 19. století. To jen pro ilustraci, protože já do děje vstoupila bez znalostí situace. Byla jsem naučená, že Japonci byli náckové, protože se kámošili s náckama, a že Číňani jsou komunisti, protože Mao, jenže Mao začal vládnout až pár let po válce. Před ním byl Čankajšek.
Takže Jim si žije dobře. Žije si dobře ještě v předvečer války a jede s rodičemi na oslavu. Teda ve skutečnosti okolo nich už válka je, protože Čína je s Japonskem znovu ve válce od roku 1937. Jenže my jsme v roce 1941 v prosinci a Jim, Anglie a ani Amerika s Japonskem ve válce ještě není...
Kniha je semi-autobiografická. Místa, o kterých zde skutečný Jim píše, opravdu znal. Věřím, že i různé vnitřní myšlenky, uvyknutí na válku, soustředění na přežití, že to vše je pravdivé, jelikož je to tak sugestivní. Vzpomínala jsem na svoje dětské hry a myšlenky, věci, co jsem si namlouvala, když mi bylo 10... Jen skutečný Jim byl po dobu války s rodiči a sestrou. Ale mnoho dětí nebylo, rodiče mohli zemřít už v prvních dnech války. Mohly mít někdy takové štětí jako Jim? Válka se mi zdá sama o sobě neuvěřitelná.
Vysoké hodnocení dávám hlavně za to, že mi kniha přiblížila válku, kterou jsem neznala. Víc než knihy o té, která se děla mnohem blíž (ještě štěstí, že mám babičky a filmy), protože žádná kniha s dějem o válce a internačních táborech mi nepřišla tak dobře napsaná. Všechny jsou tíživé, ale něco tam chybí... snad ta dětská prozíravá naivita (né, to není oxymoron), nebo snad to, že jsme všichni už dávno mrtví, jen jsme si to nikdy neuvědomili... Ty zvláštní momenty, kdy něco kontrastuje s něčím jiným, co bylo v ději dřív, nebo ty chvíle, kdy si Jim uvědomí, o co při válce jde a jak války končí...
A nakonec těžko říct, jestli si to literární Jim celé trochu nepřibarvoval. Ale to nevadí. Chtěla jsem prostě vědět, jak tu válku prožíval. Když jsem dočetla - a v české za komunistů vydané verzi je ještě doslov o kontextu s trošinkou agitky k tomu - zůstalo ve mně lehké prázdno vyplněné rozpadajícími se slovy.
P.S.: S ohledem na Říši slunce mi dává námět Bouračky větší smysl. Zřejmě co si v mládí zamiluješ, to jako spisovatel vždy rád použiješ... Nebo to do svého dětství vtiskl až ten starý Ballard?
Krásně surově napsaná kniha, jakoby v běhu či při kameře bez jediného střihu. Silně (až příliš, až podivně okatě moc) naturalistcká kniha a ten kluk tam vlastně působí pro dnešní dobu i trochu kýčovitě a příliš násilně na city. Ačkoliv všemu věřím, nějak mě kniha před půlkou přestala bavit..
Zcela souhlasím s autorkou doslovu ve vydání knihy, které jsem četl, že si tato knížka zaslouží stejné uznání jako taková díla světové válečné literatury jako Na západní frontě klid nebo Nazí a mrtví. Zdánlivě téměř postrádá dramatičtější děj, ale taková druhá světová válka v Číně prostě byla. Kromě nesporné informační hodnoty týkající se právě válečných let v Číně pro mne to zásadní v knize bylo poselství, co všechno je schopno zvládnout dítě - díky své fantazii, přirozenému optimismu (asi, jak se říká, v důsledku nedostatku informací :-)) a nekomplikovanému myšlení, které se dokáže soustředit na teď, nikoli potom nebo předtím. Samozřejmě je otázkou, jak se válečné zážitky projevily na autorovi později - o tom se snad něco dozvím v dalších jeho knihách, protože tahle určitě není poslední.
Ballard byl internován, ale společně s rodiči i sestrou. V knize s jejich osudy nepracuje asi kvůli rychlosti děje. Vydání v edici Máj z r. 1988 má obrovské plus i v ilustracích Zdeňka Netopila. Kniha byla zfilmována jako Říše slunce samotným Spielbergem a hlavní roli ztvárnil Christopher Bale, pro kterého to byla první role v celovečeráku. V r. 1988 měl film i několik nominací na Oscara a na Zlaté glóby, ale neproměnil je ve vítězství. Skvělá knížka pro mládež na referát a pro učitele dějepisu jako doplněk k učivu 2. světové války.
Drsné čtení o zážitcích z druhé světové války, které prožil 8 letý britský chlapec v Šanghaji . Je psaná z pohledu malého chlapce, na čemž nemění nic z toho jaké hrůzy viděl a prožil. Japonci se bohužel chovali hůř než zvířata / stačí si přečíst jaká zvěrstva páchali v Nankingu / a konec války byl také nepřehledný díky zbylým operujícím skupinám a rodící se občanské válce a rabování všeho druhu ..... Kniha se mi četla dobře a doporučuji ji.
Příběh malého chlapce Jima internovaného za 2. světové války v táboře Lung-chua v Číně je zajímavý, protože autor čerpal z vlastních vzpomínek. Ovšem velkou slabinou knihy je hrozně krkolomný Ballardův styl psaní, který mi přišel vyloženě amatérský.
Z válečných, respektive protiválečných knih je to průměr...Četl jsem to jako kluk. Kniha na mě působila hodně drsným dojmem a japonce v mých očích hodně degradovala..
Historicky velmi zajímavá, místy poněkud zdlouhavá a dost nechutná kniha. Ke konci se mi nad tím už opravdu dělalo zle.
Pokud tohle Ballard opravdu prožil, má můj obdiv, že si dokázal zachovat zdravý rozum.
Autorovy další knížky
| 2000 |  Říše slunce |
| 1995 |  Bouračka |
| 1994 | Mýty blízké budoucnosti |
| 1997 | Betonový ostrov |
| 2010 |  Hello, Ameriko! |
Čitateľ sa dozvie, ako prežiť v internačnom tábore. Síce trochu na úkor slabších, za cenu posluhovania silnejším, ale tak to v živote, prinajmenšom v kritických situáciách chodí. Dočíta sa, ako sa dá pomôcť "náhode" a dostať sa z internačného do zajateckého tábora. A predtým sa nechá poučiť, z akých náznakov vydedukuje, že zajatecký tábor znamená zmenu k lepšiemu (= tu k prežitiu). Na začiatku knihy je ešte školenie pre prepperov, ako prežiť začiatok vojny. Ako "nepriateľ" v politickom zmysle môže byť užitočný ochranca pred pouličným chuligánom... Po 16. kapitolu (str. 99) čítanie aj pre slabšie povahy. Slovenský preklad (Viera Makarová) je dobrý. Packardy, Chryslery a Buiky s veľkými písmenami (reakcia na komentár k českému prekladu).