Říše strachu

03.07.2011

Žánrem fikce, která je ovšem podložena daty, kdy se v současné době ukazuje, že globální oteplování opavdu neexistuje. Nosným tématem je tedy "ekoterorismus" nicméně se mi velice líbí pasáž, kde je vysvětlen název knihy.

26.05.2011

Kniha byla na začátku taková trošku nudná, celkově krapet komplikovaná a člověk se musel hodně soustředit, aby zachytil co vše nám 'básník chtěl říci'. Nicméně pak se pěkně rozjela, poodhalila některé zajímavé skutečnosti o globálním oteplování a Zemi obecně a nakonec z toho byl pěkný čtyřhvězdičkový thriller.

08.04.2011

Ze začátku mě kniha moc nebavila, pomalý rozjezd a nevýrazné postavy. Postupně se to ale rozjelo. Konec jsem čekal později. Kniha ale stojí za to, protože začnete přemýšlet o globálním oteplování trochu jinak, než jsme se to učili ve škole. Především mě zaujala myšlenka o oteplování způsobeném rozšiřování zastavěné oblasti - beton ve městech.

14.01.2011

Tohle je Crichton v jeho nejčistší podobě. Ukázkový příklad toho, co tento provokativní, varující a do hlubin problémů se zakusující autor umí nejlépe...dostanu se k tomu později. Tentokrát přichází na řadu ekoalarmismus, ekoterorismus a s ním související manipulování vědeckých dat, sdělovacích prostředků a tedy i názoru veřejnosti. Každý čtenář který začíná tuto knihu číst zřejmě začne z jiného výchozího bodu, z jiné fáze přesvědčenosti o pravdě s názvem global warming. Dočítat ji ale budou všichni ve velmi podobném, ne-li stejném rozpoložení. Svěřím se jak to bylo u mě, nebo-li jak se během čtení jedné knihy z globálního oteplovače a stádovité ovce stal teploskeptik, který nad daným problémem přemýšlí a pátrá, zjišťuje, porovnává názory a ničemu nevěří stoprocentně.
Michaela Crichtona čtu cca od 13ti let, proto když v ČR vyšla jeho nová kniha Říše strachu, neváhal jsem. Přečetl jsem prvních pár stran a zcela jsem se ztotožnoval s názorem v knize nastíněným - odporná naftová a uhelná lobby je schopna pro prachy udělat cokoli. Během pár let se zvednou hladiny oceánů, začnou sucha, povodně, přírodní katastrofy související s oteplováním planety a všichni se dostanem do anatomické oblasti kam slunce nesvítí. Zkrátka můj názor byl ten univerzální názor stvořený jedinou nezpochybnitelnou pravdou. Jenže jak se příběh vyvíjí, najednou začínám odhalovat, že nic nemusí být tak, jak se to zdá na první pohled. Společně s postavami knihy odhaluji konspirace, nahlodávají mne pochybnosti a já začínám přemýšlet! Michael Crichton mě opět naprosto nenásilně a nepozorovaně donutil přemýšlet o problému, zajímat se o něj z více úhlů pohledu. To je to co, jak jsem psal v úvodu, umí tenhle autor nejlépe. Otevře čtenáři oči, argumenty; vědecky podloženými důkazy; ale zábavnou; dobrodružnou; akční a moderně čtivou formou. V tom je jeho genialita a jedinečnost. Samotná Říše strachu je jen jednou z mnoha kde to dokázal. Není knihou která říká to je správné, to není správné. Není o tom jestli globální oteplování je, nebo není, ale od první do poslední stránky je o tom, že každý chleba má dvě kůrky a každá prdel dvě půlky, přičemž jediná pravda neexistuje nikdy.
Říše strachu nezměnila jen můj masový bezmyšlenkovitý názor na ekoalarmismus, ale změnila přístup k informacím a utváření názoru obecně. Vždyť co člověku otevře oči víc, než to, když vám někdo pochlebuje, chlácholí a vy jen souhlasně pokyvujete hlavou a pak vás čapne za pačesy a profackuje obě tváře? To přesně se mnou Říše strachu udělala. Nestvořila antienvironmentalistu, ale pochybovače, nestvořila popírače, ale skeptika. A to, jak věřím, je přesně to, čeho autor chtěl dosáhnout.

25.11.2010

Povinná literatura pro všechny enviromentalisty a všechny, co věří, že se otepluje a že za to může CO2. A vlastně by se tahle kniha měla ve škole číst mnohem spíš než nějakej Máj nebo Babička. Ovšem musí se číst i dodatek. Každopádně je to klasická (napínavá a velmi čtivá) Crichtonovská akce, který ovšem už napsal lepší. Ale aktuální téma ji posouvá o level vejš.
Navíc mi dal, ne zásobník, ale celej nábojovej pás argumentů až zas potkám nějakýho "zelenáče"
P.S. Dihydrát kyslíku by se měl nějak regulovat, podle mě je to jedna z nejnebezpečnějších látek vůbec, která má na svědomí spousty lidskejch životů a moc se o tom nemluví. ;-D