Inferno
Dan Brown
Robert Langdon série
< 4. díl >
Harvardský profesor Robert Langdon se při svém nebezpečném poslání musí tentokrát proplést nejen labyrintem florentských, benátských či istambulských uliček, tajných chodeb a skrytých komnat, ale také labyrintem narážek a Kódů. Jediným vodítkem je mu zprvu jen tajuplný kovový váleček, obsahující několik zašifrovaných odkazů na renesanční literární veledílo- Božskou komedii Danta Alighieriho. V sázce přitom není jenom jeho bezpečí, ale bez nadsázky osud celého světa: pokud se Langdonovi a jeho záhadné společnici nepodaří zasáhnout včas, hrozí lidstvu skutečné inferno Dantových rozměrů...... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2016 , ArgoOriginální název:
Inferno, 2013
více info...
Přidat komentář
Konečně něco od Browna, co není přebarvený DaVinciho kód. Má to děj, zajímavou zápletku, místy se to sice trošku loudá, ale i tak jsem to přečet za víkend. A hlavně:
SPOILER ALERT::::
konečně něco, co nedopadne úplně růžově a čtenář se na danou problematiku podívá trošku jinak...
Vážně skvělá kniha, typický Brownovský styl :) druhá nejlepší kniha o R. Langdonovi - Andělé a Démoni jsou zatím nepřekonatelní :)
Langdon sbalí babu a proběhne s ní několik památek a muzeí, aby našel cestu k vyřešení problému. Ke konci dojde, jako obvykle, u některých postav k morálnímu veletoči. Při četbě se mne zmocňoval pocit, že Brown před psaním strávil hodně času hraním hry Assassin's Creed 2.
Rozhodně lepší a zajímavější než Ztracený symbol, ale Andělé a démoni josu Andělé a démoni :D
Dan Brown svou prvotinu ságy Roberta Langdona dosud nepřekonal.
Většina knihy se mi četla dobře, je to svižné a rychlé čtení. Na každé straně se něco děje. Ovšem závěr mě zklamal, působilo to na mě, že předchozí děj byl popřen, a že vlastně "o nic nešlo". Ač dojde, u konce k velice znepokojujících věcem, jako by to všem tak nějak bylo jedno... Čtenáře také zarazí řada nelogických chování jednotlivých postav (ikdyž na to jsem u Browna zvyklý).
Co jsem čekal, to jsem dostal. Dějové zvraty, přátelé co nejsou přátelé a nepřátelé ze kterých se stanou přátelé, co platilo už neplatí a všechno je stejně jinak. A už vůbec nevím, jestli to nakonec dopadlo dobře nebo špatně. Tak či onak, myslím, že to patří k tomu lepšímu, co Brown napsal.
Bože, a to myslela jsem si, že skok camerlenga z nebe přímo na náměstí sv. Petra je bizardní dost a hned tak něco ho nepřekoná, ale to jsem se tedy hodně spletla. Tak překomplikované rozuzlení, jaké má Inferno, to se málo vidí. Hodní jsou zlí a pak zase hodní, ti chladní a bez skrupulí na chvíli prozří , ale je jim to houby platné, ruka zákona je dostihne, magor chce vyhladit lidstvo, ale vlastně nechce, vodítka k viru umísťuje ausgerechnet na ta turisticky úplně nejfrekventovanější místa, A jako třešinkou na dortu je vysvětlení, jak to vlastně bylo na začátku v nemocnici a jak je to vlastně s tom amnézií, tam už to míří do parodie a smějete se na celé kolo. A přitom dokud se kniha odehrávala ve Florencii, tak mě to hodně bavilo, Benátky, to už pokulhávalo a Istanbul, tam už je cítit bezradnost a křeč. Je to čtivé, ne že ne, ale výsledná pointa a tím pádem celá kniha Inferno je pro mne velkým zklamáním. Pokud někoho zajímá Peklo, tak to už je lepší Kulhánek a jeho Vyhlídka na věčnost, tam se člověk alespoň zasměje.
Souhlasím, že Inferno je asi nejhorší román. Dodám: společně se Ztraceným symbolem. Nevím, ale přijde mi, že D. Brown je už úplně mimo. Dle mého soudu, kdyby knihu napsal někdo jiný, nenajde ani vydavatele. Prodává se jen díky jménu. Příběh není ani napínavý ani zajímavý a už vůbec ne dobře napsaný. Naprosto neporovnatelné s Anděly nebo předchozími knihami.
U žádné z jeho předchozích knih se mi nestalo, že mě nezajímalo pokračování. Prokousal jsem se do cca 3/4 příběhu a knihu odložil. Nestálo to za tu \"námahu\". A to jsem do knihy vkládal poměrně velké naděje, díky prostředí ve kterém se měla odehrávat.
Abych nebyl úplně kritický, tak si myslím, že Inferno bude super film. A to hlavně díky prostředí Florencie. I ta základní kostra příběhu může být zajímavá, nebude-li ji Brown prznit svým příšerným stylem.
Inferno je nejhorší román Dana Browna. Slavný spisovatel jede podle svého zavedeného mustru, až člověka několikrát při čtení napadne to známé přísloví o opakovaném vtipu. Brown se tentokrát při promýšlení románu asi hodně díval na Fincherovy filmy Hra a Sedm. Do toho zamíchal Dantovu Božskou komedii, Vasariho Životy nejvýznačnějších malířů, sochařů a architektů, přidal základy biochemie a transhumanismu, protřepal, zamíchal a jako výsledek uvařil čtenářům neuvěřitelný guláš. Jako vždy je nejsilnější v kulturně-historických popisech, když se hlavní hrdinové ocitnou ve Florencii, Benátkách a Istanbulu. Ale to už je lepší přečíst si třeba Muže z Vinci od Františka Jílka nebo Waltariho Šťastnou hvězdu. Tam je líčení středověkého a raněnovověkého umění nejen přesnější, ale i barvitější.
Přemýšlím, která z knih o Robertu Langdonovi mne asi zaujala nejvíce.... Popravdě? Nevím. Ale můžu říct, že Inferno má dle mého z Langdonovské kvadrologie asi nejpřekvapivější zvraty a nejneočekávanější závěr.
Po první dvou kapitolách mě knížka naprosto nadchla a to přetvralo až do samotného závěru. Nevím jak to Dan Brown dělá, ale naprostá vyváženost děje, popisu historických událostí, charakterů a vědeckých objevů čtenáře ani chvíli nenudí a obzvlášť pro mě je tato a vlastně i všechny další knížky od Browna nesmírně poučných, kde se přiučím nejen cizí jazyk, kdy celou tuto knížku provází italština, ale i něco z historie, vědy a bezpečnosti. Inferno je knížka geniálně propojující díla Danteho, Botticelliho, Franze Liszta a mnoha dalších, kteří jakýmkoliv způsobem ztvárnili nejhlubší peklo Danteho Božské komedie ze 14. stol. a přitom vše bezvadně zapadá do naší doby. Robert Langdon opět řeší hádanky, které mají zabránit celosvětové zkáze, ale oproti předchozím knihám sám zpočátku vůbec neví, jakou roli v tom všem hraje on sám. Díky amnézii musí postupně skládat dílky skládačky, než v samém závěru vše do sebe začne zapadat a i čtenář, ne však dřív jak Langdon, zjistí kdo a proč za tím vším stojí.
Dobrá knížka...určitě lepší než předchozí Ztracený symbol, ale na Anděle a Démony jednoduše nemá...
Prostě Brownova klasika - napínavý příběh, strhující děj od začátku do konce, akce, zvraty, detailní popisy jak historických událostí tak místopisu (třeba do Florencie nebo Istanbulu už jezdit nemusíte, hlavní turistické a historické monumenty jsou skvěle popsané...stejně tak Dantova Božská komedie).... Co mi trošku vadí je stěžejní bod celé knihy - problém rostoucí celosvětové populace. Já chci strhující zábavnou knížku a nepotřebuji číst poučná kázání o tom jak by se měla společnost chovat a jak by se měla zamyslet....určitě to problém je, ale Browna jsem do ruky vzal, protože jsem se chtěl pobavit. Až si budu chtít přečíst fakta o současných celosvětových globálních problémech, tak šáhnu do jiných polic v knihkupectví....
uzasna kniha, pro milovniky historie se da cist i jako pruvodce Florencii, dejove mi prijde , hlavne ze zacatku, mirne statictejsi, nez predchozi knihy, nektere myslenky a uvahy Langdona tradicne daleko za hranici geniality, ale napinave od zacatku do konce......
Autorovy další knížky
2018 | Počátek |
2013 | Inferno |
2010 | Ztracený symbol |
2008 | Anatomie lži |
2005 | Digitální pevnost |
Abych pravdu řekla, tato kniha se mi tak nelíbila, jak předchozí knihy od Browna, ale i přesto je to celkem napínavé čtení.