Počátek
Dan Brown
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/351159/mid_pocatek-EaL-351159.png
4
2721
2721
Robert Langdon série
< 5. díl
Robert Langdon, harvardský profesor symbologie a náboženské ikonologie, přijede do ultramoderního Guggenheimova muzea v Bilbau, aby se zde zúčastnil významného oznámení – odhalení objevu, který navždy změní tvář vědy. Pořadatelem společenského večera je čtyřicetiletý miliardář a futurista Edmond Kirsch, jenž se díky svým oslnivým supermoderním vynálezům a odvážným předpovědím stal celosvětově uznávanou osobností. Kirsch, který před dvěma desetiletími patřil k prvním Langdonovým studentům na Harvardu, se chystá zveřejnit přelomový vědecký objev… který zodpoví dvě ze základních otázek lidské existence. Po zahájení společenské akce Langdona a několik set dalších hostů zcela uchvátí velmi originální prezentace, mnohem kontroverznější, než si Langdon původně představoval. Pečlivě naplánovaný večer se najednou promění v chaos a hrozí, že Kirschův vzácný objev bude navždy ztracen. Langdon je v bezprostředním ohrožení nucen učinit zoufalé rozhodnutí, aby z Bilbaa unikl...... celý text
Přidat komentář
Hm... tak tady jsem odhadla totožnost Regenta dost brzy. I pohnutku Edmundovy smrti (devět dnů před tou očekávanou???). Potěšilo mě, že mezi těmi zbytečnými smrtmi nebyl taky kněz Beňa ze Sagrada Familia, ten se mi moc líbil.
Brown patří k mým nejoblíbenějším autorům a Počátek jsem si náležitě vychutnala. O to více, protože děj se odehrával v Barceloně, kde jsem nedávno byla :-) Velmi se těším na další knihu ....prý z Prahy.
Moje hodnocení nebude asi úplně objektivní, protože Browna mám rád, ale.....tohle už mi zkrátka připomínalo určitou šablonu kam zase pošleme Langdona, který ve spolupráci s lepou děvou vyřeší jakoukoliv záhadu. Vybereme historické lokace, přidáme přesah do náboženství a konspirativna a špetku rádoby kontroverze. Přestože mě tenhle styl stále nějakým způsobem oslovuje, tentokrát jsem se občas nudil......nebyla to taková zběsilá akce , svoje jsem si tam našel, ale celkově nemůžu dát jinak než průměr, sice lepší, ale průměr. A pokud bych pominul svůj kladný vztah k Brownovi, tak by to dopadlo ještě hůř..... nicméně i přesto si další díl s chutí přečtu.
Trošku vlažnější díl na můj vkus, každopádně ne špatný. Vzhledem k tomu, že jsem knihy od Browna četla postupně, měla jsem pocit, že už to není ono. Takhle kniha mne ovšem zase uvrhla do očekávání dalšího dílu.
Na jeho knížky se vždy těším. Dozvím se pokaždé něco nového a donutí mne to k zamyšlení. V Počátku mi připadalo, že je o něco více "vaty" než obvykle. Jinými slovy - kostra dobrá, jen trošku otylejší, než by se mi líbilo. Mrzí mne také to, že se Brown zaměřuje na akci a zápletku a odbývá charakteristiku postav. Jsou to takoví ploší panáci. Winston se mi zdál téměř lidštější, než některé hlavní postavy lidí.
Dávám 4*, četlo se mi lépe než Ztracený symbol, ale na mého favorita Inferno to nemá. Škoda, že napětí nebylo rovnoměrně rozložené po celý román, místy to krapet vázlo a některé popisy se mi zdály zbytečně dlouhé nebo se opakovaly. Ovšem závěrečná pointa byla velmi zdárným završením. Takže celkově fajn čtení a pro fanoušky Browna povinnost!
Moje 4 kniha od Browna. Zaujala - to rozhodně ano. Poukazuje na problematiku dnešní doby - techniku a závislost lidí na ní. I po přečtení se nad knihou zamyslíte a strávila jsem dobrou hodinu jejím rozebíráním u piva v hospodě s přáteli. Bohužel však nemůžu ignorovat absolutní potlačení reálií - zde co se týká Španělska. Navíc to ani nebylo nutné - mělo to jen příběhu dodat na zajímavosti. V mém případě mu to však ubralo. Z autorů tohoto žánru u mě na prvním místě prostě zůstává James Rollins.
Trochu už se mi zdá jako klišé jeho styl - Langdon & nějaká krásná žena = pronásledováni vládními složkami.
Typický Brown se vším všudy, tedy s tím dobrým, i tím špatným. Začnu špatným - místy tak komplikovaný děj, že se musíte vracet a určité úseky si zopakovat, abyste se neztratili. To je pro mne osobně asi jediné větší negativum Brownových knih. Řada lidí knize vyčítá opakovanou zápletku a absenci originality, nic takového jsem ale jako negativní věc nevnímal. Jistě, určitá šablona se v jeho dílech opakuje, pokaždé je ale něčím jiná a hlavně u mě osobně pokaždé funguje.
Brown skvěle pracuje s kouskováním knihy do krátkých kapitol, které vás neustále nutí přečíst ještě jednu další. I díky tomu jsem knihu přečetl téměř na jeden zátah a dobře jsem se bavil. Což ve výsledku považuji za to hlavní měřítko kvality beletrie. Pokud knihu nemohu odložit, pak zjevně splňuje svůj účel. I přes podobnost s předchozími počiny a všemožná negativa, která by se dala najít. Umění udržet čtenáře v napětí ovládá Brown na jedničku. Zvědavost vzbudí hned na prvních stránkách a pro její ukojení se musíte (logicky) dobrat až na samotný konec knihy.
Počátek je navíc ze všech Brownových děl tím nejaktuálnějším a otevírá otázky, které se nás až nepříjemně dotýkají. Oproti předchozím knihám se tak mnohem více nabízí prostor k přemýšlení a kniha dostává výrazně reálnější obrysy.
K nedostatkům bych možná mohl doplnit ještě místy zdlouhavý úvod a některé pasáže, které jsou potřeba k vysvětlení souvislostí, ale nejsou až tak čtivé. Zkušený čtenář Brownových knih vytuší, že zdánlivě evidentní záporní hrdinové ve skutečnosti asi nebudou těmi pravými viníky zla a zhruba v polovině knihy mne poprvé napadlo, kdo by asi mohl být tím hlavním dirigentem událostí. Lze to odtušit z drobných vodítek, které ke konci nabírají na síle. Přesto mi chybělo uspokojivé vysvětlení činů některých postav, zejména starého krále, který do děje vstoupí tak náhle jako z něj vystoupí, udělá mnoho a ve výsledku vlastně nic, přičemž se nedozvíme proč vlastně jednal tak, jak jednal.
Pro mne si kniha z výše popsaného důvodu rozhodně zaslouží 5 hvězd a rád se stejně ponořím i do dalšího vyprávění, bude-li stejně poutavé a zábavné.
Klasická kniha pana Browna. Zápletka tak nějak očekávaná, děj stále stejný. Robert vždy v ohrožení nebo podezření, k tomu doprovod krásné mladé ženy a nějaký vrah jim na stopě. Do toho spousta popisu míst, historie a nesčetné množství konspiračních teorií.
Až mám dost pocit, že autor sám nenávidí náboženství a svými knihami chce docílit toho, že čtenáři celého světa se stanou ze dne na den ateisty. Nebo nevím jak si to celé vyložit.
Každopádně sečteno a podtrženo, klasická kniha s už dost předvídatelnou zápletkou. Možná by sám autor mohl začít uvažovat nad jiným tématem, dost se už opakuje.
PS: a ten závěr o španělském králi, dost ubohá snaha ze své knihy udělat i LGBT literaturu.
Ono je to vlastně trochu jako přes kopírák, ale to nevadí. Kniha, jako každý Brown, příjemně plyne, aniž by v šíleném tempu zakopávala sama o sebe. Je vlažnější, ne tak napínavá, ne tak pohlcující, jako jiné. Přesto mi na konci, ve chvíli, kdy jsem si říkala, že to nebylo tak silné jako jindy, dokázala vpálit pomyslnou facku a dokázat mi, že tady nikdy nevím, odkud co vyskočí. On je pan Brown sice komerční, poplatný době, ale pořád baví.
Knihu jsem přečetla za necelý den. Tentokrát jsem se snažila nevytvářet teorie, bylo mi jasné že na konci stejně budu vedle. V této knize mi ale chyběl typický Langdon, přišlo mi že tam něco chybí.
Jak už tu bylo několikrát řečeno, Brown používá stejnou dějovou linku, ale to mi vůbec nevadí. I když předem vím, co od knížky mám čekat, tak ve finále nevím vůbec nic, protože je Brown dokonalý v těch zvratech, které dokáže na jedné stránce vytvořit. Co se týká tématu, byla jsem mile překvapená, do čeho se Brown pustil. Jsem ráda, že zavítal do Španělska a ještě raději jsem, že se zajímal o to, co je opravdu v současnosti aktuálním tématem a i přesto, že si moc nelibuji v těch "sci-fi" věcech, tohle je pro mě jen opravdu krásný náhled na to, co pro nás ty technologie znamenají.
Kniha to byla poměrně čtivá, zkrátka klasický Brown, ale v určitých pasážích jsem se trochu nudila. Každopárně pojednává o aktuálním tématu umělé inteligence, takže jakožto člověk touto problematikou nepolíbený jsem se alespoň něco nového dozvěděla. Co mě ale trochu mrzí je to, že jeho příběhy už začínají být jako přes kopírák, kniha tedy neurazí, ani nenadchne.
ďalšie Langdonove dobrodružstvo nás zavedie do španielskeho Bilbaa a Bacelony, v ktorom tentokrát nejde ani tak o históriu ako o technický pokrok. Už pri Inferne som mal ku koncu pocit, že história je trocha zatlačovaná do úzadia a do popredia sa dostávajú technické záležitosti. Naplno sa to prejavilo v Pôvode, v ktorom o históriu v podstate vôbec nejde, kde hlavnou podstatou je povýšiť vedu nad náboženstvo. Po asi 100 úvodných, pre mňa osobne nezaujímavých stranách sa dej začína postupne zamotávať, do prípadu sa zamotáva španielska kráľovská rodina (ktovie ako sa k tejto knihe stavia ozajstná kráľovská rodina) a dej naberá na obrátkach. Zo záveru som opäť trocha sklamaný, rovnako ako pri Inferne a absencia historickej zápletky ako v Da Vinciho kode a v Anjeloch a démonoch je citeľná. Celkovo kniha nie je zlá, no rozhodne som v nej očakával poriadnu dávku histórie ako pri jej predchodcoch.
No, vlastně se mi potvrdilo, že na Brownovi visí jako nezměrná galejnická koule ta jeho komerčnost. Pořád je to takový skoro jako Eco, skoro jako Bulgakov, ale hlavně, aby se to prodalo, a taky aby to hlavně skousli i ti prostodušší čtenáři. Copak o to, osvěta je chvályhodná věc a asi by mě mělo potěšit, že zrovna v této knize jsou dva masivní chvalozpěvy na mé dva oblíbené umělce - na architekta Antoniho Gaudího a grafika a básníka Williama Blakea. Ale stejně: to se radši kouknu na nějaké Gaudího stavby aspoň na fotkách, nejlépe v reálu, nebo si přečtu nějaké skutečné básně od Williama Blakea a podívám se na jeho grafiky, než o tom číst někde jinde... No a se zápletkou je to ještě horší: základní výchozí myšlenka je vlastně vykradená a to rovnou z Karla Čapka, tedy z jeho hry R.U.R. Dokonce jsem poznal některé jeho věty, jak osvobozená technologie (tedy vlastně roboti) zbaví člověka jha těžké práce a člověk bude moci dělat jen to, co opravdu chce (téměř doslova opsáno). Odpověď na tři osudové otázky (což by bylo vlastně celkem originální, kdyby se to za poslední desetiletí tak neotřepalo) je tedy více než nepřesvědčivá. Už Woody Allen (a to ještě navrch v žertu) dost jasně dokázal, že technologie nikdy člověka ani neovládne, ani nevytěsní, dokud bude tak beznadějně poruchová (a to tedy je, dokonce i ta nejšpičkovější - však víte), takže ten proklamovaný "převratný objev" tedy vůbec převratný není a vezmeme-li úvahu vztah dnešní veřejnosti k náboženství a církvím, pak by ta Kirschova prezentace globálnímu publiku sotva stála za odplivnutí, natož pak za úkladnou, notabene veřejnou vraždu. Drtivá většina z těch stovek miliónů údajných diváků by s největší pravděpodobností prostě přepnula na fotbal. No a to ještě nebereme v potaz, že ta špičková technologie, která by se měla začít vyvyšovat nad lidskou rasu, se statisticky vzato týká vlastně jen docela malého segmentu lidstva - obyvatel Evropy, Severní Ameriky a (snad ještě) Austrálie. Kdybychom měli opravdu přísně posuzovat lidstvo jako jeden celek, pak jsme se ještě ani zdaleka nevybabrali z mladší doby kamenné!
Klasický Brown. Což má nesporně tu výhodu, že víte, co čekat, a že vaše očekávání pravděpodobně budou naplněna.
Co mě na Brownovi baví, je jeho schopnost zasadit umělecká díla, symboly, historické události do kontroverzních kontextů, které vypadají (alespoň pro laika) uvěřitelně. Nemluvím teď o tom, do jaké míry se v tomto ohledu inspiroval jinde a do jaké míry je v tomto originální, nicméně mu nelze upřít podíl na popularizaci některých témat.
A co mě baví již méně je stále opakující se šablona příběhu. Ačkoli to má spád, je to prostě pořád totéž. Díky čemuž jsem dospěla do fáze, kdy si jeho knížky odmítám kupovat. Stačí si je půjčit a jednou přečíst. Protože v další knize to bude v bledě modrém totéž.
Autorovy další knížky
| 2018 |  Počátek |
| 2013 |  Inferno |
| 2010 | Ztracený symbol |
| 2008 | Anatomie lži |
| 2005 | Digitální pevnost |
Jako vždycky mě příběh naprosto pohltil, v něčem je to klasická Langdonovka, ale v něčem trochu jiná. Nemám, co dodat, prostě Brown opět nezklamal!