Šifra mistra Leonarda
Dan Brown
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/288507/bmid_sifra-mistra-leonarda-vPX-288507.jpg
4
7351
7351
Robert Langdon série
< 2. díl >
V pařížském Louvru dojde k vraždě. Na místo činu je povolán znalec symbolů Robert Langdon, prototže oběť byla nalezena za mimořádně podivných okolností. Tak začíná jeden z nejčtěnějších thrillerů všech dob, Šifra mistra Leonarda od Dana Browna, ve kterém s LAngdonem objevujeme po staletí střežené tajemství ukryté v obrazu Leonarda da Vinci Poslední večeře. Rychlé tempo, tajemné šifry, vedoucí k dalším indiciím a dalším zločinům, překvapivé zvraty i nečekáný závěr, který svého času vyvolal pobouření v katolické církvi- to vše je zárukou skvělého čtenářského zážitku.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2016 , ArgoOriginální název:
The Da Vinci Code, 2003
více info...
Přidat komentář
Jako první jsem viděla film, který se mi líbil a ke knize jsem se dostala až nyní, proto jsem si hodně pamatovala děj.
Kniha je lepší, samozřejmě. Děj rychle ubíhá, je napínavý, hlavní hrdinové jsou moc sypatičtí. Čtenář si užije spoustu hádanek, tajné spolky, dozví se spoustu zajímavostí z historie, podívá se na nejznámější místa Paříže a Londýna.
Prostě skvělá kniha.
Musím říci, že i druhý díl s Robertem Langdonem jsem si náramně užila. Kniha se četla moc dobře, děj odsýpal. Za mě nescházelo potřebné napětí. Hodně mě bavilo téma šifer, různých odkazů.
Ano, spousta věcí je možná v této knize nereálná, ale je to skvěle napsané. Ten rytmus - střídání dramatických úseků s krátkými klidnými pasážemi. Hrdinové jsou skuteční, jednají logicky... je to pop, ale sakra skvělý.
Tahle knížka mi dokázala něco, čemu jsem nevěřil: film dokáže být lepší než předloha. Nevím, mě to prostě nijak moc nebavilo. Upřímně mě vadil překlad, jehož autorka tomu teda moc nedala. Celé se to tak nějak vleče, spousta údajů, dat a bla bla bla. No, asi tomu nerozumím.
(SPOILER)
Co ještě dodat k bestselleru, který poprvé vyšel před dvaceti lety, já sama ho četla tehdy dvakrát a v současné době se k němu potřetí vrátila? V první řadě to, že mu čas uškodil. S odstupem mnoha let a mnoha přečtených knih vidím spoustu závad.
Kdesi jsem slyšela, že Brown je špatný spisovatel, ovšem dobrý vypravěč příběhů. Nemohu se ztotožnit, naopak mi připadne, že řemeslo má autor zvládnuté více než slušně, zato Langdonova eskapáda pluje na hodně rozbouřené vodě.
Nejvíc ze všeho mi nyní kniha připomíná Dänikenovy Vzpomínky na budoucnost. Hraje na vděčnou strunu konspirací a záhad včetně pikantního pomlouvání církve. Když Langdon sveřepě dokazuje, kde všude v přírodě nalezneme číslo fí (o němž mimo tento román nemám potuchy), člověku se dere na mysl výstižné: kdo hledá, najde! Stejně tak jako vyhledávání pravého příběhu Máří Magdaleny v přírodě kolem, ve všech uměleckých dílech napříč historií i spektrem a tak podobně, které se potácí na výkladu velmi abstraktní metafory, pod níž si každý může představit to, co chce.
Charakteristika postav dobrá, popisy výstižné a barvité, to je dnes již výjimka, děj kostrbatý, prokládaný rozvleklými vysvětlujícími pasážemi. V důsledku mě iritovalo, kolik akcí stihne Langdon se svou girl za několik málo hodin, přesně od jedné v noci do svítání. Odhalení šifry v Louvru, vyloupení banky, návštěvu u rytíře včetně zdlouhavého objasňování a luštění záhady, souboj s fanatickým mnichem a odlet do Británie. Panečku. Autor zapomněl uvést, že si od Hermiony vypůjčil obraceč času.
Zdánlivé logické nesrovnalosti byly nakonec vysvětleny, za to palec nahoru, a celkově závěr zlepšil můj dojem, jednak jeho vyznění (alias happy end), a potom kvantový způsob nalezení/nenalezení tajných listin.
Ovšem setrvalé omílání křečovitých pravd mi časem lezlo na nervy. Převorství Sionské se snaží navrátit ženě její důstojnost a moc, přitom ale v řadě velmistrů najdeme samé muže, mezi strážci tajemství také, samotná Sauniérova partnerka, byť členka organizace, neměla o manželových aktivitách ani potuchy, vše zjistila na základě ženské intuice... No potěš koště. Ze všeho mi vyskakuje pouze adorování ženy jako sexuálního objektu a tím Převorství Sionské v otázce feminismu končí.
Nyní superspoiler. Naprosto nepřekonatelně mi vadí, když se z nejlepšího přítele vyklube ústřední padouch. Jsem asi divná, ale tohle je u mě prostě přes čáru, tudíž hodnocení knihy tímto dostává zásadně na frak.
Takže za tři, přičemž hvězda za hezký konec, jinak by veledílo dosáhlo s bídou na dvě.
Skvělá kniha a skvělý film. Film jsem viděla dříve a tak při čtení mi naskakovaly podoby herců s jednotlivými postavami. Doporučuji oboje.
Knižka, která způsobila čtenářskou revoluci a zahájila éru "brownování". Mně se moc líbila a do teď si myslím, že je to jeho nejlepší knížka. Dozvěděla jsem se spoustu poučnejch informací a jestli je to brak? Možná, ale není špatnej. Trochu jsem byla zklamaná z konce, kterej vyzněl jako spirituální červená knihovna.
Pokud by kniha byla o několik desítek stránek kratší, určitě by jí to prospělo. Tady člověk nutně srovnává s filmem a musím říci, že u mě vyhrává film.
Kniha se dobře čte neschází napětí a spousta zvratů ale největší podíl na prodeji má reklama na film.
(SPOILER)
No jak tohle hodnotit... prvních 150 stran mě neskutečně bavilo, proplouval jsem mezi řádky jako o závod. Poté přišlo cca. 200 stran, kdy jsem si celou dobu říkal: "proč ?" Neskutečný "misch masch" v těch historických tématech... ale poté knížka dostala zase neskutečný spád a závěr v Londýně a následně ve Skotsku byla za mě totální bomba...
Sám nedokážu nějak napsat smysluplný komentář k tomuto dílu, ale když to shrnu - námět super, ubrat příště některý historický informace a držet se spíš jedné linky jak tomu bylo u Andělů a démonů.
Jinak doporučuju za mě ilustrované vydání. Lépe se do děje dostanete.
Knihu jsem přečetla letos znovu po více jak deseti letech spolu s Ecovým Jménem růže a shledala Browna ještě naivnějším než kdysi. Oněch více jak deset let, kterých uběhlo od mého prvního čtení, se projevilo víc, než bych sama čekala. Zatímco tehdy mě bavily obě knihy, ač už tehdy se mi Brown zdál moc senzacechtivý, dnes se rozdíl mezi mým vnímáním těchto dvou textů neobyčejně prohloubil. Zatímco Eco na mém žebříčku postoupil nahoru, Brown prudce klesl dolů. Ztímco u Eca jsem nacházela mnoho nového a překvapujícího, Brown mě unavoval svou naivitou, senzacechtivým honem za nafouklými bublinami, které se nakonec ukáží být prázdné a bez hlubšího významu. Brownův naivní přístup k historii a její nechutné ohýbání mě nudily a myslela jsem přitom na Ecovy poznámky ke Jménu růže, kde se vyznává z toho, jak rok vymýšlel, vzhled a reálie opatství a Budovy, jak musel znát i jména mnichů, kteří v knize ani nevystupují, jakou práci si musel dát při nastudování podrobných dobových reálií a tehdejší nepřehledné náboženské situace. Jak šokující musí pro mnoho lidí být, že ve Jménu růže vystupují kláštery, které straní císaři proti papeži, řády, které mají různé názory na teologické otázky (např. Kristovu chudobu) a podobné složitosti, když z pokleslých knih (jako je např. Šifra) znají jen jednoduchou, jednotnou, černobílou a skrz naskrz zlem prolezlou církev. Oč se ochuzujeme, když čteme raději knihy typu Šifry, než knihy, jako je Jméno růže.
Film jsem viděl před lety a uchvátil mě svojí myšlenkou. Pak jsem na něj zapomněl, ale tajemství ve mně zůstalo. Občas jsem si vyhledal informace, zhlédnul dokument, ale knize Dana Browna jsem se vyhýbal. Přišla mi jako main stream, i když ona to celé odstartovala. Nakonec si ke mě našla cestu a já ji po třech dnech dočetl. Je rozhodně lepší než film, jedinou stránku jsem se nenudil, těšil jsem se, co nového se dozvím dál. Obrazové vydání je ještě živější, byl to zážitek. Kniha a film mají jemně rozdílné konce 'odhalení'.
A, ano, já té myšlence věřím. Nebo má alespoň reálné jádro. Pět hvězd.
Rozhodně doporučuji, není nad to přečíst si nějakou super knížku od Browna. Já prostě nevím, ale on mi padl do oka hned, jak jsem viděla fimy s Robertem Langdonem a zjistila jsem, že jsou to i knížky, tak jsem je musela přečíst. Sice jsou knížky silnější a mají víc stránek, ale snad u žádné kapitoly se nebudete nudit.
Jako první jsem viděla film. Knihu číst mě ani nenapadlo. Ale pokaždé, když jsem šla do knihovny jako by mě volala , abych si ji přečetla. Děj je schodný jako ve filmu. Některé pasáže byli v knize jinak a o tom to je. Krásně napsaná, zápletka se dal vinula a já pochopila o co jde. Nejhezčí část pro mě je ta o Máří Magdaléně a symbolů ženství. Určitě se ke knížce vrátím. Líbilo se mi jak je historicky propracovaná a vtáhla mě do sebe během chvilky. Vřele doporučuji a vůbec nevadí , že jsem viděla jako první film . Jako vždy kniha v sobě skrývá tajemství, které ve filmu nejsou .
Kniha je božská! Už jsem před dávném viděla film, ale knížka je ještě lepší zážitek. Někdy jsem se do spleti důkazů, šifer, kódů a hádanek zamotala a v knize se jednoduše vrátím zpět. Jedna se o mistrovské dílo, velmi propracované, přitom logické a neuvěřitelné brilantní.
O něco horší než Andělé a démoni. Postavy jak přes kopírák - sexy příbuzná zavražděného génia, tajemný muž v pozadí, děsivý vrah, kapitán ostrahy. Aspoň to nemělo tak ujetý konec, ale zas to postrádalo spád a atmosféru a bylo to až moc komplikované.
Nejzajímavější časti pro mě byly ty historické. Škoda že se autor nespojil s někým kdo by obstaral děj a postavy a on doplnil všechny ty šifry, to mu jde velmi dobře.
Parádní čtení, jeden řádek stíhal druhý a kapitola kapitolu. Povedený příběh, který vás nutí otáčet stránky jednu za druhou a knihu neodložit. Se speciální obrazovou edicí je příběh ještě čtivější a vtáhne více do děje.
Vražda v pařížském Louvru za velmi podivných okolností a znamenitý znalec symbolů Robert Langdon znovu na scéně. Tentokrát pomáhá odhalit tajemství ukryté v obraze Leonarda da Vinci. Napínavý děj, rychlý spád a nečekaný závěr to jsou hlavní přednosti této knížky Dana Browna. Známé ji také dobře z filmového zpracování.
Štítky knihy
vraždy smrt tajemno zfilmováno thrillery tajemství dobrodružství kryptografie, šifrování konspirační teorie Leonardo da Vinci Převorství sionskéAutorovy další knížky
| 2018 |  Počátek |
| 2013 |  Inferno |
| 2010 | Ztracený symbol |
| 2008 | Anatomie lži |
| 2005 | Digitální pevnost |
Znalost tolika historických budov v Paříži z hlediska umění je nepřehlédnutelná. Filmové zpracování je skvělé, ale na tohle je lepší, kvůli obrazovým ukázkám, si přečíst knihu. Lépe jsem si vše uvědomila. Při filmu není čas to zachytit, alespoň ne tak, že byste se k nim bez přetáčení vrátili.
Dozvěděla jsem se více o obrazu Mony Lisy, o tajemství Leonarda da Vinciho a o jeho tvorbě. Rozhodně to není překotné jako film, kde upřednostňujete akci. Je to plné záhad a iluzivních řešení, které se nakonec objeví jako správné, nebo které, byť ne zcela správné, posunou dál. Nikdy ale nevíte, co bude příště a jak se hlavní protagonisté zachovají.
Film a kniha mi do jisté míry splývaly; film jsem viděla několikrát (Šifra mistra Leonarda) a knihu četla jednou. Jen na této platformě jsem se k ní nevyjádřila, vzhledem k tomu, že jsem v Databázi knih přihlášena teprve od roku 2020.
Ve filmu jsou obrazy neoddiskutovatelně nádherné, jejich velikost je skutečná, přesto v knize se mi vyjadřování i obrazové výjevy (které se, pokud jste je neviděli naživo, tady dají jen tušit), zdají být preciznější a možná o to více uchopitelnější.