Robinson Crusoe (převyprávění)
František Novotný
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/35045/robinson-crusoe-35045.jpg
4
186
186
Nové převyprávění nesmrtelného příběhu o světoznámém trosečníkovi klade důraz na vlastnosti, bez nichž se člověk, jenž chce přežít v nebezpečných podmínkách, nedokáže obejít. A to ani v dnešní době. Odvaha, vytrvalost a zejména zdravý rozum hlavnímu hrdinovi Robinovi rozhodně nechybí. Jinak by nedokázal přežít všechny strasti, které ho čekají? Vypráví František Novotný... celý text
Přidat komentář
Zvláštní číst knihu, kterou jsem přečetla v dávné minulosti jako svou vůbec první knihu ..během 4 dnů jakési dětské nemoci ..tehdy samozřejmě v překladu a "převodu" J. V. Plevy... Teď více krvavé, více na dřeň. S malými posluchači v zádech a na palubě... Velký zážitek. Krása. A kamarádka s Edinburghu píše o skutečné historické předloze toho jednoho z prvních evropských moderních románů...
Čím jsem starší, tím víc se snažím v tvorbě - ať už knižní či filmové - najít hlubší smysl daného příběhu. A řekla bych, že to tak má většina z nás. Proto bych ráda spojila tento „hlubší smysl“ s tak známým dílem jakým je Robinson Crusoe.
Příběh o muži, který se proti vůli svých rodičů vydává na moře a záhy ztroskotá u pustého ostrova, je znám určitě každému. (Všichni jsme slyšeli třeba tato úsloví: Ten žije osamoceně jako Robinson. Anebo: Jsem jako Robinson – taky čekám až přijde Pátek.)
Nevzpomínám si, kdy jsem knihu četla poprvé. (Hádám, že mi mohlo být kolem dvanácti let.) Pamatuji si však, že se mi četla velmi dobře. Dobrodružný, napínavý a svižný styl psaní obohacený o znamenité ilustrace Zdeňka Buriana – komu by se takový skvost nelíbil a nechtěl ho mít ve své vlastní sbírce?
Na samotný příběh můžeme nahlížet ze dvou úhlů.
Zaprvé, dílo jako takové velmi dobře a realisticky popisuje Robinsonův život na pustém ostrově. Přes jeho snahu dostat se zpět do civilizace až po přijetí osudu a „zabydlení se“ na tomto – zpočátku – zcela opuštěném místě. Bavilo mě číst o tom, jak si zařizoval jeskyni, sháněl potravu, vyráběl různé nástroje, pěstoval plodiny a choval zvířata. Čtenář tímto způsobem zjišťuje, že žít na vlastní pěst mimo civilizaci není tak jednoduché, jak se může na první pohled zdát, ale zároveň to není zcela nemožné. Příchod lidojedů poté umocnil napětí a posunul příběh novým směrem.
A teď ten druhý úhel, který bych nazvala „čtení mezi řádky“. Ač se Robinson Crusoe většině lidí vryl do paměti jakožto dobrodružný román, překypuje (stejně jako mnoho pohádek a bajek) radami a poučeními. Máme tu mladého muže, který se i přes rodičovské varování vydává na lákavou a zdánlivě bezpečnou cestu. Zpočátku vše vychází dobře, ale zanedlouho veškeré jeho plány a tužby doslova ztroskotají. Robinson si rychle uvědomuje, jak pošetilý byl a jak ledabyle odvrhoval rady zkušenějších a moudřejších lidí. Toto mi silně připomíná každého z nás – dokud něco nezažijeme anebo nevyzkoušíme na vlastní kůži, nevěříme radám ani našich nejbližších.
Co si však zaslouží ještě větší pozornost je Robinsonova neutuchající naděje. Daniel Defoe oproti jiným autorům, kteří nechávají svoje hrdiny (a někdy i celý příběh) uvíznout v čisté tragédii, ukazuje, že i přes selhání lze znovu najít cestu na světlo. Tato cesta samozřejmě není jednoduchá – Robinson zažívá silnou beznaděj, osamocení a výčitky svědomí. Snaží se také sžít s myšlenkou, že z pustého ostrova možná nikdy neunikne, přesto se snaží žít svůj život dál.
Co na mě dál zapůsobilo, byli lidojedi a Pátek. Lidojedi pro Robinsona znamenali velký šok. K neštěstí, které ho potkalo, se přidala další hrůza - to by se dalo připodobnit k tomu, že ačkoli se někdy může zdát, že jsme na hranici svých sil a víc už toho neuneseme, ve skutečnosti tomu tak není. Člověk vydrží mnohem víc, než si myslí.
Naproti tomu Pátek by se dal přirovnat k prvním zábleskům světla mezi temnými mraky.
Je velmi povzbuzující, že autor Robinsonovi dopřál ten konec, který mu jistě všichni čtenáři přáli. Celý příběh je navíc dokladem toho, že i z našich nezdarů můžeme vyjít mnohem silnější a bohatší, než by nás kdy napadlo.
Ať už se tedy rozhodnete k četbě této knihy jen proto, abyste se odreagovali anebo budete stejně jako já číst mezi řádky, určitě nebudete zklamaní.
vynikající dobrodružství. Kdo nezná film tak ten neexistuje
Když jsem tu knihu četl venku a foukalo tak jsem si připadal že jsem na jachtě a houpám se na vlnách. A pak až jsem se ocitl na opuštěném ostrově tak jsem prozkoumával pevninu. No ve skutečnosti nebyl ostrov opuštěný, protože se objevily Lidojedi neboli kanibalové. A mezi Lidojedi jsem potkal černocha, který se stal zajatcem a já jsem ho musel zachránit a povedlo se. A dal černochovi jméno Pátka a proč pátek, protože ho zachránil v pátku
Robinson patří ke klasice a určitě by si jej měl přečíst každý. Mě se nyní dostalo pod ruku toto převyprávění a moc mě bavilo, až jsem z toho byla překvapená. Nemám srovnání s ostatními překlady, ani originálem, ale věřím, že každé bude mít něco do sebe.
Obdivuji Robinsonovu chuť se rvát se životem, s tím vším, co mu nadělil.
Moc se mi líbila, splnila má očekávání velkého dobrodružství. Dobře se četla, občas jsem se zastavoval a přemýšlel, jak bych se zachoval sám, být tak dlouho osamotě na ostrově. Kniha mi dala spoustu myšlenek a zaujalo mě také popisování té doby. Určitě doporučuji všem klukům ale i holkám.
Už jsem to četla jako mladší, ale moc se mi to líbilo. Styl psaní mi tehdy vyhovoval, ale později, jako starší už jsem si všímala chyb, jako pětkrát se opakující slovo v jednom odstavci a tak. Ještě si přečtu originál, ale toto Robinsonovo vyprávění mi přirostlo k srdci a moc se mi líbilo.
Naprosto musím souhlasit s komentářem Jido, vnímám to stejně. Toto převyprávění je “modernější”, ale postrádá Plevovu přívětivost a plynulou dějovou linii. Je drsnější a žádá si vyspělejšího čtenáře. Především první půlka může být pro někoho zbytečně překombinovaná. Takže u mě vyhrává Pleva, ale jak níže napsal jprst, u Robinsona půjde vždy o napínavý zážitek. I když všichni předem víme, jak to dopadne.
Vyhnu se hodnocení, obě převyprávění (J. V. Pleva) i Fr. Novotného se přece jenom dost liší od původního díla Daniela Defoa, ale kdo nečetl Robinsona , jedno v které verzi, přišel opravdu o napínavý zážitek. I když připouštím, že můj názor může být ovlivněn mým věkem.
Úžasná klasika Daniela Defoe, ve které nám krásně zobrazil život na pustém ostrově o přežití a přátelství. Navíc díky této klasice vznikla spousta dalších skvělých "robinzonád" např. Dva roky prázdnin, Tajuplný ostrov a Strýček námořník (Kormidelník Vlnovský) tak i za tohle děkujme této knize!
Na tuhle knihu vzpomínám velice rád. Byl to můj první Robinson i první kniha s robinsonovskou (či survivalovou :-) ) tematikou a jsem za to rád. "Klasický" R.Crusoe od D.Defoe také stojí za přečtení, obě knihy mají své obrovské kouzlo. Samozřejmě převyprávěný příběh je vhodnější a poutavější pro věk cca 8-15, verze od Defoea pro věk 15+. Takto jsem to četl i já a takto doporučuji. Souboj člověka s přírodou (nebo snad i soulad? kéž by) - to se neomrzí.
Doporučuji!
Tuhle převyprávěnou verzi (aniž bych věděla, že jde o převyprávění) jsem četla znovu a znovu dokola celé své dětství. Jedna z mých nejmilejších knih. Ráda bych se k ní jednou vrátila, teď když jsem četla "pravého" Robinsona, by mě zajímalo, co bych na ní řekla...
Knihu jsem přečetla za jeden den. :) Krásně se čte a je vypravována tak, že vás nepustí :)
Už to sice bude nějaká ta desítka let, kdy jsem četla převyprávění od Plevy, ale co si matně vzpomínám, zdálo se mi přece jen o něco lepší. Hlavně tedy první tři kapitoly a důkladné popisování lodí a bouří jsem měla chuť přeskočit, naopak pobyt na ostrově mohl být popsán o něco barvytěji.
Po prvním přečtení knihy, na prvním stupni, jsem se chtěla ocitnou na ostrově a zažít dobrodružství. Byla to pro mne kniha, která se stala prostředníkem mezi mnou a zvláštním tajemným ostrovem.
Jo, tak na tuto knihu si pamatuji ještě kako kluk školou povinný. Ve škole jsme jí v hodinách na 1. stupni četli.
V dětství velmi oblíbená knížka, bavilo mě, jak si Robinson musel zvyknout na jiný život
, jeho vynalézavost a popis jeho činosti na ostrově.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Robinson Crusoe (převyprávění) |
| 2014 |  Valhala |
| 2013 | Křižník Thor |
| 1994 | Dlouhý den Valhaly |
| 2020 | Dryák |
Kniha mi na nočním stolku ležela hodně dlouho, nechtělo se mi do ní. Ale nakonec jsem byla mile překvapená. Ač má větší formát a menší písmena, přečetla jsem ji velmi rychle, byla napínavá, děj se posunoval. Určitě velmi dobrá varianta Robinsona pro děti.