Robinson Crusoe (převyprávění)

Vzpomínky na dětství. Nádherná čeština.

Knihu jsem si přečetl opět po padesáti letech a zase bavila.Jen mi tehdá uniklo že Robinson kozla nemaje,přesto se mu stádečko rozrůstalo.

SKVĚLÝ A SLAVNÝ ROMÁN KTERÝ JSEM SI HNED OBLÍBIL.

Nikdy jsem se neodhodlal k tomu si přečíst originál - tedy něco, co by nebylo převyprávěné. Pleva tuhle knížku vpodstatě znásilnil, vyhodil z toho všechny mystické a náboženské motivy a osekal to na vyprávění o trosečníkovi, který se snaží přežít všechna ta dobrodružství. Takže nějaká podstata zůstala, tu se podařilo zachovat, ale myslím, že Defoe to myslel šířeji. NICMÉNĚ - převyprávěl to Pleva tak, že zůstal zážitek plný dobrodružství, napětí, strachu a radosti (pro mě bylo největším překvapením objevení Pátka), a určitá konfrontace s naším blahobytným způsobem života - jak si vypálit cihly, když nemáte cihelnu, jak se napít vody, když není řeka, jak rozdělat oheň apod. Takže určitě pro každého kluka podle mě základ, povinná četba, ještě než se vrhne na Junáky, Pionýry, Zálesáky apod. Doporučuju číst ještě před Foglarovkama.

Jako dite jsem myslela na to, ze si to musim vsechno zapamatovat, kdybych nekde ztroskotala. :D

Nuda to nebyla.

Vydáni z roku 1967, J.V. Pleva

Zajimalo by me, jak dalece jsou fakta v pomeru s fantazii, treba kvas je fakt, ale ze by vydrzelo maso tyden nekde schovane v zelvym krunyri? Co bychom z toho asi opravdu vyuzili?

Pokud je nekdo vegan ci vegetarian z presvedceni, tak by to asi nemel cist, tohle dilo by ho totiz asi moc nepotesilo. :D

Robinsona Crusoe jsem četla vícekrát. Napoprvé ve škole mne to tolik nezaujalo, ale ve chvíli, kdy jsem si Robinsona na čtení vzala dobrovolně, bylo to čtení naprosto o něčem jiném. Hodně asi pomohlo to, že se jednalo o převyprávění od J. V. Plevy, které je neuvěřitelně barvité a jazykové prostě krásné. Aspoň mně to tak přišlo. Obecně vzato ale není divu, že Robinsonův příběh se stal předlohou tolika dalších knih, tzv. „robinsonád“. Asi je to celé to ztroskotání na ostrově hodně zromantizované. Ale faktem je, že mi tahle kniha ve výsledku přišla hodně dobrodružná, příjemná na čtení a člověk to s tím Robinsonem prostě prožívá naplno. A věřím, že nejednoho čtenáře při čtení napadlo, jak by si počal po ztroskotání on. Já bych asi příliš dlouho nepřežila, jak se znám. :-D

Pěkné,dobrodružné čtení:o))Dcera měla výběr do čtenářského deníku,tak jsem neodolala a četla také:o))

Moje první pŕečtená velká knížka, ve druhé polovivé první třídy, rok 1965….. a stále jí můžu, vždyť tady to začalo

Snad pro všechny známá kniha ze školní doby. Takže krátké shrnutí - je plná dobrodružství, přátelství , odvahy a naděje.

Přečteno v rámci čtenářské výzvy. Jako dítě jsem moc nečetla,ale Robinsona jsem měla moc ráda a s radostí jsem po něm sáhla i teď..

První kniha, kterou jsem přečetl. A jsem rád za Plevovo převyprávění, originál je překombinovaně natahovaný.

Četl jsem naposledy jako dítě.. Prostě úžasné dobrodružství (pro čtenáře)... Robinson asi tak nadšený nebyl...

Po mnoha letech jsem se znovu dostala ke knížce, kterou jsem četla v dětství a tehdy jsem z ní byla nadšená. Nyní se mi líbila také, ale už se na ní dívám mnohem kritičtěji. Překvapí mne, že Robinson po ztroskotání, pobytu ve vodě a noci napůl v bezvědomí hledá v kapse suchary - ty by asi musely vypadat. Stejně tak mne překvapí, že kozy zavřené v ohradě znovu zázračně zabřeznou. Ale proč ne, třeba se jen autor nerozepisoval o tom, že sehnal a kozám přivedl kozla :-) Smutná pro mne byla kapitola, kdy se Robinson jako správný vlivný člověk rozhodne, že kvůli pastvině pro kozy a kousku políčka pro obilí vypálí kus deštného pralesa. Pak už jen zděšeně zíral, co to způsobil a děsil se, že zlikviduje ostrov celý. Asi to příliš srovnávám se současnou ekologickou katastrofou, která deštné pralesy postihuje v nejrůznějších místech planety, ale prostě i tady vnímám tu těžkou nadřazenost člověka, který když si umane, tak zničí cokoliv. A nakonec je na sebe ještě hrdý, jak to pěkně té přírodě natřel. Robinson je prostě sice frajer, jak si poradil prakticky se vším, ale tímhle u mne klesl. Zajímavé, jak se člověk jinak dívá na stejnou knihu v různých etapách svého života na základě různých životních zkušeností.

Když roku 1719 napsal D.Defoe Robinsona, zrodila se jedna z celosvětové nejznámějších knih ( Bibli a Korán nepočítám). Robinsona Crusoe zná téměř každý a myslím, ze to patří k základnímu vzdělání.
Já jsem kdysi četla přesně tuto verzi. Moc se mi tenkrát nelíbila, ale jinou ve školní knihovně neměli.
Teď jsem poslouchala v audioverzi, bohužel pouze úryvky, v podání jednoho značně naštvaného šesťáka, který četl v rámci povinné četby. Kvalita audioverze odrážela čtenařovu nechuť. S nadšením vždy pouze knihu zavřel a šel dělat příjemnější věci, třeba shánět kočky vyvalující na TikToku oči nebo třepající tlustým břichem.
Ještě, ze ty češtinářky máme!

Plevovo převyprávění Robinsona patřilo v dětství mezi mé oblíbené knihy a i dnes se to velmi dobře čte. Člověk s nebohým trosečníkem postupně zažívá různé útrapy i šťastné náhody, které mu postupně zpříjemňují jeho život. Na jednu stranu vás možná bude překvapovat, jak zručný Robinson vlastně je a kolik toho byl schopný v dětství odpozorovat, ale kdysi lidé také neměli internet a televizi, tak prostě sledovali své okolí. Jednou se určitě vrhnu i na původní verzi a jsem zvědavý, jak moc se bude od té novější vlastně lišit.

Předevčírem jsme to s dětmi doposlouchali jako audioknihu. V dobrém mě to překvapilo.

Pro menší děti to úplně není – v téhle verzi je to samý odborný námořnický výraz, čeština mírně archaická… popisy detailní, lidské vlastnosti nehezké a hody kanibalů brutální. Silně tomu ale pomáhá hlas a herectví Zbyška Horáka.

Toto je oproti Plevovi daleko košatější, komplexnější a filozofičtější.

Ten filozofický rozměr je dost dobře popsaný. Je o údělu bílého muže, o jeho vině za zotročení světa a jeho původních obyvatel, podceňování až nepokrytý rasismus. O bezohledném kapitalismu, který pro zisk těží lidské i přírodní zdroje. Je taky o prozření Robinsona, kterého se mu dostává díky více než dvacetiletému pobytu mimo civilizaci a díky osobě divocha Pátka, který jej osobnostně a časem i vzděláním v mnohém předčí.

Tato kniha převyprávěna Plevou byla moje velká kamarádka v dětství.
Nejlepší pasáže pro mě byly ty z ostrova.

no...jelikož už je to nějakých 12 let co jsem tuto knížku četla tak radši nepřidávám hodnocení....protože narovinu...už si to nepamatuju...pamatuju si jen ty základy, které jsem si nandala do hlavy kvůli maturitě a taky obecně známé body (Pátek atd.)

Knihu jsem četla jako povinnou literaturu na vysoké škole, která je doporučena pro děti a mládež. Chvíli mi trvalo než jsem se do děje dostala, takže jsem musela číst s pauzami, ale od života na ostrově už se to četlo samo, bylo to velmi detailněji popsané a velmi mě čtení o ostrově bavilo.