Robinson Crusoe: příběhy dobrodružného jinocha na pustém ostrově
Daniel Defoe
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/153496/robinson-crusoe-pribehy-dobrodruzneho-jinocha-na-pustem-ostrove-153496.png
4
2158
2158
Dle původního díla D. Defoeova zpracoval G.A. Gräbner. Přeloženo z německého překladu anglického originálu
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 1870 , Mikuláš a KnappOriginální název:
Robinson Crusoe, 1719
více info...
Přidat komentář
Pri kanibaloch sa ma zmocnil zvláštny pocit. Úprimne som si myslel, že to pre mňa z čitateľského hľadiska dopadne ako verneovka. No kniha ma v dobrom prekvapila a pohltila. Oceňujem aj občasné úvahy, ktoré sú v tomto prípade namieste.
Nejlepší dobrodružná kniha, která kdy byla sepsána! Tolik úžasných detailů, tolik zajímavých příhod, které kniha obsahuje. Prostě úžasné!
Je to trochu starší kniha, moc mě teda nezaujala, ale nevěděl jsem co číst, tak jsem si jí vybral.
Když jsem četl knížku, tak jsem se nudil,
protože ta knížka byla nudná, pomalá a proto se mi to četlo špatně. Myslim si ze ji uz nebudu číst znovu, tak proto lepší hodnocení nebudu.
Knihu jsem četla několikrát na škole, skvělý dobrodružný příběh. Jedna z mých oblíbených z řad povinné četby.
Dá se říci, co vydání to poměrně značně pozměněný příběh. Tentokrát jsem poslouchala vydání z roku 2022, vydavatel Odeon. Překlad: Martin Pokorný. Audiokniha: Martin Stránský, 2022 1. díl je zde kompletní, ale 2. část je opravdu hodně ořezaná. Skoro bych řekla, že než v tomto provedení, raději v knize nemělo být nic. Tak jako to udělal v roce 2005 Albatros. Převyprávěl František Novotný. Audiokniha: Zbyšek Horák, 2018. Podle mého názoru je ale stále tím nejlepším Robinsonem převyprávěný příběh od pana Plevy. Překlad: Albert Vyskočil. Audiokniha: Stanislav Bruder, 1969. Mám poslechnuta všechna vydání, plus několik dramatizací a ty jsou podle mého názoru k poslechu tohoto příběhu vůbec nejlepší. Ale ať již sáhnete po kterémkoliv vydání je to pokaždé krásný příběh o lidské odvaze, touze po dobrodružství a lidské nezdolnosti.
Josef Věromír Pleva 5
František Novotný 4
Daniel Defoe 3
Já tuto knihu četla v několika grafických úpravách a musím říct, že pokud se mi kniha nelíbila, nedokázala jsem ji dočíst. Pak jsem objevila jednu krásnou vazbu a čtení šlo samo... Příběh je krásný, stránky ubíhají samy, konec je na jednu stranu nečekaný a přesto předvídatelný, což ale čtenáři absolutně nevadí. Pro dobrodružné povahy rozhodně doporučuji.
Kdo by nečetl vyprávění J.V.Plevy o námořníku Robinsonovi? To je tak notoricky známá kniha, že nevím, jak napsat komentář...
Když jsem si teď po mnoha a mnoha letech tuto knížku přečetla znovu, uvědomila jsem si, že Plevův Robinson je vlastně perfektní chlap. Když mu prominu onu mladickou nerozvážnost, on by byl přece ideální manžel! Do každé práce se pustí, je úspěšný zemědělec, stavitel, hrnčíř, tesař, kuchař, pekař, krejčí a kdo ví, co ještě umí. Není rasista, má smysl pro spravedlnost, empatie mu nechybí. Já bych ho tedy doma chtěla...
Pěkně převyprávěný příběh. V originále se Robinson setká s otcem, nikoliv s matkou.
Na originálního Robinsona jsem měl zálusk už delší dobu, minimálně od roku 2017, kdy jsem po letech opět sáhl po verzi, převyprávěné J. V. Plevou, kterou zná už několik generací především dětských čtenářů. A když letos vyšel v novém překladu v Odeonu, tak jsem si ho pořídil.
Zpočátku jsem si myslel, že původní Defoeův Robinson je v něčem lepší, v něčem horší nebo přinejmenším jiný. Každopádně asi nejen pro mě bylo trošku překvapením, čím byl Robinson před ztroskotáním, byl mnohým, naposledy - dalo by se říct - prachobyčejným otrokářem. No, nic moc chvályhodného, ale dejme tomu, taková byla doba. Není tedy asi divu, že generacím především dětí byla předkládána poněkud jiná verze. Ale upřímně řečeno, i mně osobně přišla Plevova verze poměrně záhy o něco sympatičtější a čtivější.
Tento Robinson (pominu-li neustále se opakující "Boží úvahy", v nichž stále tak nějak neměl jasno) byl podán takovým způsobem, kdy mi přišlo, že občas se chová dost podivně, občas dělá věci, nad kterými jsem se trochu podivoval či naopak nedělá věci, o kterých bych si myslel, že by jako trosečník měl řešit mnohem dříve, než je řešit začal - a jak to dělal v Plevově verzi, tam se jevil mnohem systematičtější.
Docela mi vadila absence členění knihy do jakýchkoliv kapitol. Celý ten příběh po ztroskotání má nějaký řekněme úvod, kde cosi popisuje, pak najednou skočí do deníku, kde nám opět zopakuje část z toho, co už uvedl v úvodu, aby se pak deníkové členění knihy vytratilo jak pára nad hrncem.
Z přibližně druhé poloviny knihy jsem byl už docela rozčarovaný a čím víc jsem se blížil k závěru, tím mi Robinson byl dalo by se říct protivnější. Dokud se popisuje to, jak se na ostrově postupně zařizoval, tak dobré, to by šlo (i když jeho obavy z napadení byly snad až paranoidní), ovšem zhruba od zachránění Pátka to začíná upadat, se záchranou jeho otce to jde prudce dolů a po objevení lodě se vzbouřenci už je to jenom fraška, v níž za prvé na ostrově pod Robinsonovým vedením probíhá operace, ze které jsem moc moudrý nebyl a za druhé v níž si sebestředný magor Robinson hraje prakticky na každé straně knihy na panovníka, krále, majitele či guvernéra ostrova, či snad až na jakéhosi poloboha, který má své poddané (a jejich řady se neustále rozšiřují, je jedno, jestli jsou to divoši nebo jeho krajané či jiní Evropané), kteří mu budou cele a bezvýhradně sloužit, a má potřebu se o tom neustále přesvědčovat. Dokonce by od nich chtěl třeba písemné prohlášení, že mu budou věrně sloužit a nijak ho neohrozí, psacích potřeb nemaje... Posledních zhruba 50 - 70 stran už mi začal být až odporný. No a popis toho, kterak zaopatřoval svůj znovunabytý majetek po návratu z ostrova, to už byla jenom taková třešinka na dortu k tomu, dát tuhle knihu na bazar. Děkuji pěkně, jednou stačilo. Pokud někdy opět dostanu chuť si přečíst Robinsona, určitě to bude verze od J. V. Plevy. Z počátečních úvah o plném hodnocení jsem postupně dost výrazně slevil a jsem rád, že jsem se dobral konce.
Už odmalička jsem milovala dobrodružné romány, ale nikdy jsem se nedostala k tomu, abych si přečetla Robinsona Crusoa celého. Po té, co se mi do ruky dostal seznam povinné četby, okamžitě jsem šáhla po této knize. A udělala jsem dobře! Hned jsem si oblíbila jak Robinsona, Pátka, tak i celý jeho nádherný ostrov!
Další z knih kterou jsem po několika letech znovu přečetl a prožil toto krásné dobrodružství. Vždy se mi bude tato kniha líbit, protože má zajímavý příběh a také je příjemně a poutově napsaná.
Robinsona jsem samozřejmě četla jako dítě, ovšem tehdy převyprávěného od Plevy. Teď, když mé dítě obdrželo úkol přečíst Robinsona coby povinnou četbu, pořídila jsem audioknihu. A s úžasem jsem zjistila, že jde o hodně jiný příběh, než ten, který jsem čítávala jako dítě.
Defoeův Robinson rozhodně není počestný skautík, který se smolnou náhodou dostane na pustý ostrov. Je to tvrdý obchodník, otrokář. Na ostrově má možnost dlouze dumat o životě a jeho hodnotách, o Bohu, o náboženství jako takovém. Zaujaly mě pasáže v části po návratu Robinsona do Anglie, kde se jako "osvícený člověk" setkává s nepochopením, opovržením a názory, které kdysi považoval za normální.
Stejně jako ostatní tak i já jsem měl svoje nostalgické epizodky, kdy jsem se vracel ve své paměti zpátky do dob, kdy jsem se díval na "neposkvrněnou" dětskou loutkovou verzi, kde je zobrazení Robinsona takřka výhradně idylické. Dnes však budu malinko kritičtější v ohledu na otroctví, nebo elitářský přístup.
Na druhou stranu je to příběh o přerodu namyšleného a materialistického floutka v pokorného, soběstačného a s osudem vyrovnaného člověka, jenž svým odhodláním a vírou přežije přes 20 let v tomto očistci.
Je to na jednu stranu hrozně motivující příběh, na stranu druhou se to ovšem četlo docela blbě. Oceán mám rád, co se týče Robinsona tak nemám, bohužel, úplně jednotné myšlenky.
Každopádně mě na konci celkem dostal takový můj postřeh/dohad. Přestože jej právě otevřené moře dostalo do šlamastiky jménem Karibik, tak první věc, jenž mu ležela na srdci (poté, co si po návratu dal věci do pořádku) byla znovu to moře. Byla to jeho láska, a byl v tom nejhorším případě ochoten ztroskotat znovu.
"I would much rather go a thousand leagues by sea, though I were sure to meet with a storm once a week"
Opět se jedná o knihu, kterou jsem si chtěla přečíst už delší dobu … je psaná v ich-formě … což mě bavilo a více vtáhlo do děje … plus je rozdělena na 2 části … jen mě více bavila ta první část, kdy ztroskotal na tom pověstném ostrově …
Nádherný příběh, přečtený jedním dechem! Velmi mě bavily Robinsonovy příhody s různými zvířaty na ostrově a také to, jak se pokoušel vyrábět mouku, chléb nebo třeba máslo.
Štítky knihy
boj o přežití trosečníci anglická literatura ztroskotání, potopení lodě klasická literatura sami na ostrověAutorovy další knížky
| 1975 |  Robinson Crusoe |
| 2022 |  Moll Flandersová |
| 1968 | Dobrodružný život kapitána Singletona |
| 1971 | Roxana |
| 1970 | Denník morového roku |
Jedna z nejznámějších klasik, kterou jsem si chtěla přečíst už několik let nazpátek, vyšla v novém vydání (Odeon,2022) a já konečně měla možnost ponořit se do tohoto dobrodružného románu. Nečetla jsem převyprávění od Plevy, takže nemohu srovnat, kolik toho z příběhu vypustil. Každopádně všem doporučuji pustit se do originálu. Je to krásná, dobrodružná a poutavá četba.