Robinson Krusoe
Oskar Höcker , Daniel Defoe
Dobrodružství jeho na zemi i na moři. Dle původního vypravování Dan. Defoe mládeži volně vypravuje Oskar Höcker. Překladem Dra. Jana V. Nováka. S barvotiskovým obrázkem titulním a 100 obrázky v text pojatými. Předmluva pro dospělé od překladatele J. Nováka. Knihou touto hověl spisovatel nemálo duchu tehdejší doby, neboť přemnozí mužové vzdělaní nejsouce spokojeni přesyceným vkusem evropským a vůbec domácími poměry tehdejšími rádi myslí svou zalétali v kraje cizí a původním nezkaženém tamnějším životě jakéhosi ideálu hledávali, jímž by se pokažené poměry evropské nejsnáze opraviti mohly.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 1888 , Fr. A. UrbánekOriginální název:
Robinson Crusoe, 1719
více info...
Přidat komentář
Povinná četba na základní škole. A jedna z prvních, které jsem vůbec četl a dočetl... Je to cca 25let, přesto nemám chuť číst jí znovu. Ne snad proto, že byla povinná, ale protože bylo natočeno tolik filmů na toto téma, že jsem tímto příběhem přehlcen...
Bohužel poslední překlad tohoto klasického díla do češtiny pořídil Albert Vyskočil v r. 1930. Tento překlad vyšel pak ještě několikrát, naposled tuším v r. 1986. Pro mě je ještě bez problémů čitelný, ale moje děti už by potřebovaly novější překlad do současné češtiny. Ten na českém knižním trhu zoufale postrádám. Chtěla bych, aby si tuto výjimečnou knihu mohly přečíst i moje děti.
Mě nijak nezaujala ani převyprávěná, ani původní verze. Ovšem vyprávění o ztroskotání na opuštěné ostrově a živoření na něm má něco do sebe.
Tuto knížku miluji. Obzvláště části, kde popisuje Robinson své toulky po ostrově a stavění svého příbytku se vším ostatním :). Je to krásná dobrodružná knížka a myslím si, že dokáže zaujmout i člověka, který nerad čte :).
Když jsem chodila na základku, tuto knihu jsem hrozně ráda četla a jelikož mi v mojí vlastní knihovně chyběla, tak jsem si ji tento týden pořídila a opět jsem se s radostí začetla do krásného překladu. Mohla bych ji číst pořád dokola. :-)
Dobrodružná kniha,od které se nedá odtrhnout,dokud jí nepřečtete,a i potom máte
silné nutkání začít ji číst podruhé:-)
Tato knížka je velmi pěkná. Vlastně se vypráví o trosečníkovi, který žil na neznámém ostrově a vytvořil si tam přítele. Vždy se mi bude líbit, protože má zajímavý příběh a také příjemně poutově napsané. :-)
Člověk, který musel překonat spoustu nástrah. Zajímava kniha, ale mě bohužel moc nezaujala.
tohle je taková klasika, že jsem se na škole strašně těšila, až se do ní začtu :) jaký bylo moje překvapení, když jsem se jí poměrně dlouho prokousávala! Ale příběh je skvěle napsanej, myslím, že jsem četla právě tu původní neupravenou verzi a i tak jsem ji nezahodila jako nepřečtitelnou (ani jsem neměla nutkání)
Co k této knize říct: " Na to, že žil v civilizaci, tak dokázal přežít i na pustém ostrově." Kdo by to dokázal aspoň jako on nebo ještě lépe?
četl jsme nějakou verzi vydanou pod tvrdou rukou komunistické strany a tak mě místy zarážely některé věci ohledně víry a socialistického smýšlení. Bohužel nemám sil abych si to přečetl ještě jednou v jiném překladu a zjistil, co je originální příběh a které pasáže tam přidal stranický demagog.
Když jsem byla malá, nutila nás paní učitelka ve čtvrté třídě, abychom nahlas předčítali v hodinách českého jazyka tuto knihu. Ačkoli mě děj docela bavil a četla jsem pěkně, můj dojem z knihy zkazilo koktání mých spolužáků. Modlila jsem se, abychom knihu dočetli a vrátili se zpět k čítance. Později jsem měla možnost vrátit se ke knize, když mi bylo asi 15 let. Našla jsem Robinsona u svého pradědečka v knihovně a napravila mu reputaci. Zaplať pán bůh, že jsem tu možnost dostala, neboť kniha se mi stala oblíbenou a vřele jí doporučuji.
Notoricky známý příběh, o kterém jsem si myslela, že ho znám nazpaměť. Kniha mě ale moc překvapila, zdála se mi až na nějaké náboženské pasáže čtivá a celý příběh byl úžasně zajímavý. :))
Klasická klasika... Na rozdíl od kolegyně Hortenzie mi Plevovo převyprávění znělo jako pusa plná nestravitelného jídla... bohužel. Pleva mě neoslovil ani ve svých vlastních pracech. Moc mluvil a nedalo se to poslouchat.
To byla moje první nejrychleji přečtená kniha. Přesně si na to pamatuju. Bylo mi asi 12 let, byla jsem nemocná a za den a něco málo z noci, jsem jí přelouskala. Nešlo se prostě od ní odtrhnout.
Nádherně ilustrovaná knížka. Když jsem byl děcko, zdála se mě moc tlustá, ale ilustrace Adolfa Borna mě ji donutili dočíst.
Dneska už ji čtou moje děti a baví je velice.
Četl jsem mnohokrát a ještě jistě párkrát přečtu, pořád baví, verze od Plevy je skvěle stravitelná a na podrážděnou psychiku působí blahodárněji než bifidus esencis na břichabol :-)