Robocop 2
Ed Naha
Pokračování příběhů kybernetického policisty Murphyho podle úspěšného amerického filmu. Společnost OMNICON, usilující získat město Detroit pod svou kořistnickou správu, vytvoří nový model kybernetického „ochránce zákona“, který by vyhraněnými negativními rysy své povahy byl vhodnějším nástrojem k nečisté hře OMNICONU než RoboCop s humanistickou morálkou. Jako základ nové kybernetické obludy použije OMNICON část mozku bestiálního psychopata, velkovýrobce drogy zvané Bomba, a zkonstruuje Monstr-Kaina, jenž se jako jediný může postavit proti RoboCopovi. V souboji gigantů, v působivě líčených bitevních scénách, jde o obnovení pořádku a pravidel života velkoměsta, ohroženého Monstr-Kainem, který se vymkne kontrole OMNICONU a dál nelítostně vládne největší drogové mafii, jaký kdy vznikla.... celý text
Přidat komentář
Dobrá kniha podle dobrého filmu. RoboCopa mám ráda už od mala. A tak ani kniha mě nezklama. Škoda je že nebyla delší. Takhle sem jí přečetla za chvilku.
RoboCopa mám ráda už od dětství a první díl je nepřekonatelný ať už ve filmové nebo knižní předloze. Pokud jde o druhý díl tak kvalita příběhu šla o stupínek dolu ale ne natolik jako u třetího dílu. Naštěstí. Příběh tak postrádá více psychologickou hloubku kdy hlavní hrdina dumá nad tím kým byl, co se z něj stalo a jaké je jeho místo v životě jak jsme na to byli zvyklí u jedničky, navíc místo zločinného gangu jsou teď padouši parta lidí co vyrábí nebezpečnou drogu v čele s dětským šéfem což působí dost zvláštně. Ovšem z příběhu je cítit že byl zaměřený na poselství pro děti aby nebrali drogy a vážili si života. Nemohu souhlasit s některými uživateli zde jelikož se mi ve filmu ani v knize nezdálo že by bylo více násilí, spíš naopak, je ho méně a nebo postrádá tu surovost jako v jedničce. Hlavní hrdinové ale zůstali stejní a pokud
jim fandíte, budete spokojení i s tímto dílem a knihou.
Nelítostné zákony hollywoodské produkce zná bezpochyby každý: je-li úspěšná jednička, musí být dvojka pokud možno ještě úspěšnější. V případě futuristických akčních přehlídek to znamená více krve, více honiček, více zběsilejších přestřelek, mnohem hanebnější zločince, odpornější činy a samozřejmě více smrtonosnějších zbraní. Robocop 2 ctí tento trend do posledního puntíku, jak ve své filmové podobě, tak i v té literární. Pryč jsou drobné záchvěvy humanismu a lidství, které se objevovaly v předchozí knize. Stejně tak nezůstala jediná stopa po psychologických průhledech do duše zmrzačeného muže, který přišel o všechno: tělo, city, rodinu i vzpomínky. Nastupuje nelítostná řež, brutalita, šílenství krve a zabíjení, korunované soubojem gigantů. Ed Naha protentokrát vzdal veškerou snahu dějovou linku jakkoliv oživit a jen otrocky přepisuje scénář, který se ve své psychopatické honbě za extrémním vzrušením vyděluje z řady a mění v grotesku, splácanou na koleně v mrňavé herecké šatně v pauze na oběd. Jak jsem autora minule chválil za entuziasmus a nadšení, teď mu musím jeho aureolu setřít. S druhým pokračováním Robocopa spadl o třídu níže.
Frank Miller je jako kreslíř geniální a jeho Sin City rozhodně patří do zlatého fondu komiksu. Jenže jako scénárista už tak geniální není. A Nahova kniha není ničím jiným než přepisem scénáře. Jenže já mám už od dětství nepokrytě rád RoboCopa a na druhý film se dívám přes růžové brýle nostalgie. A stejně tak i na knihu, kterou jsem poprvé četl ještě tajně pod lavicí. Uznávám, že na plné hodnocení to není, ale pod čtyři hvězdičky jít nemůžu.
Pokračování skvělé jedničky a opět vcelku povedené. Dějově hutné a autor se vyhýbá hluchým místům a zároveň to nepřehání s akcí, kde by působila moc supermanovsky. Stejně dobré jako první díl.